Hlavní obsah

„Za plentou, aby nepobuřovaly.“ Před 343 lety se polovině lidstva pootevřel nový svět

Foto: Everett Collection, Shutterstock.com

Žena má být krásná a zdravá. Důležité je tedy pro ni vzdělání tělesné a mravní. Jiné vzdělání nepotřebuje. (Jean Jacques Rousseau)

Reklama

26. 6. 2021 9:00

Nejspíš vás to minulo, ale 25. června měla výročí jedna přelomová událost. V ten den před 343 roky získala první žena na světě doktorát. Trvalo pak dalších 200 let, než muži uznali, že ženy mají stejné právo na vzdělání jako oni.

Článek

„Oxford si uvědomil, že má také dcery, a jednoho dne jim stejně jako svým synům umožní nosit jeho jméno a jeho talár,“ psala ve velkém očekávání britská spisovatelka Vera Brittain v roce 1910. Není snadné si dnes tu situaci představit: Ženy v Británii a ve většině zemí na světě neměly volební právo. A univerzity je začaly přijímat teprve před nedávnem, a to jen někde.

Oxford například přiznal ženám právo na studium v roce 1920.

První ženou, která získala doktorát na univerzitě byla Elena Lucrezia Cornaro Piscopia. Bylo to 25. června 1678 v Padově. A byla to shoda okolností – zázračné dítě z bohaté rodiny získalo podporu mnoha mocných mužů.

Nicméně to byl důležitý mezník. Elena Lucrezia byla nepochybně mimořádně talentovaná osobnost, jíž se navíc dostalo dobově mimořádného veřejného uznání. A především: Od obhajoby první evropské doktorky filosofie muselo uběhnout více než 200 let, než muži uznali, že ženy mají stejné právo na vzdělání jako oni.

Jaké dcery? Matky a milenky to jsou. A doma mají být!

Intelektuálka za zástěnou

Ne, že by v té době nebyly vzdělané ženy. Jeden příklad ale ukazuje, nakolik nerovné a nedůstojné jejich postavení bylo. Anna Maria van Schurman ovládala 14 jazyků, byla spisovatelkou, umělkyní, dopisovala si například s René Descartesem, s nímž se neshodla ohledně interpretace bible. Byla proslulá jako obhájkyně práva žen na vzdělání, uznávali ji intelektuálové po celé Evropě. A dostalo se jí výjimečného privilegia: Univerzita v Utrechtu ji dovolila neoficiálně studovat. Směla chodit na přednášky.

Ale musela sedět za zástěnou, aby pohled na ni nerušil, či spíše nepobuřoval studenty.

Ženy jsou stvořeny jen pro naše potěšení. Ztratí-li svou přitažlivost, ztratí svou podstatu.
Denis Diderot

Anna Maria van Schurman zemřela shodou okolností v roce, kdy Elena Lucrezia získala doktorský titul. A v Evropě tehdy ještě zcela jasně převažoval názor, že postavení mužů a žen ve společnosti má být zásadně odlišné. Mužům patřil „veřejný“ svět – svět politiky, moci, vzdělání, obchodu… Žena se měla starat o domácnost, vychovávat děti a vytvářet muži šťastný domov.

Myšlenkový svět evropských učenců nadlouho ovlivnil Aristoteles, který ženu považoval za mužův majetek. Byla v jeho očích sice vyšší bytostí než otrok a zasloužila si být šťastná, nicméně muži se nemohla rovnat v mnoha ohledech. A neměla ani nárok na vyšší vzdělání.

Jenže tento obraz nebyl výsadou antiky nebo středověkých scholastiků, podobně rozdělení rolí mezi mužem a ženou viděli například i osvícenci Denis Diderot nebo Jean Jacques Rousseau. „Ženy jsou stvořeny jen pro naše potěšení. Ztratí-li svou přitažlivost, ztratí svou podstatu,“ napsal Diderot.

A Rousseau doplňuje: Žena má být krásná a zdravá. Důležité je tedy pro ni vzdělání tělesné a mravní. Jiné vzdělání nepotřebuje. Myslí totiž myšlenkami svého muže a mluví jeho slovy.

K čemu univerzita?

Ženy, o nichž je v tomto článku řeč, obrazem:

+7

Jedna filosofka revoluci nedělá

„Překonala ženské vlastnosti a nedokonalosti, jako jsou nevzdělanost, pýcha a marnivost,“ vzdali hold Eleně Lucrezii Cornaro Piscopii benátští učenci po její smrti. V očích vzdělaných a mocných mužů byla prostě výjimkou – překročila hranice svého pohlaví, dokázala něco, co je pro běžné ženy naprosto nedosažitelné. „Obdiv k výkonům této individuální ženy tak koexistoval s dobovým ‚řádem pohlaví‘,“ píší ve studii o první doktorce filosofie Zdeňka Kalnická a Juraj Kalnický.

Elena Lucrezia byla společensky přijatelná. Netoužila na univerzitě učit, nehájila právo žen na vzdělání, byla hluboce zbožná. A především: v jejím intelektuálním rozvoji ji podporoval otec, jeden z nejbohatších a nejvlivnějších mužů v Benátské republice.

Elena Lucrezia ovládala devět jazyků, hrála na čtyři hudební nástroje, skládala hudbu. Dojížděli za ní profesoři padovské univerzity, kteří ji učili filosofii, teologii a matematiku. Nejprve ji její učitelé navrhli na obhajobu doktorátu z teologie. To bylo příliš troufalé – padovský biskup a kancléř univerzity považoval udělení doktorátu z teologie ženě za zcela nepřípustné. Po ostrém konfliktu s mocným otcem došlo ke kompromisu – doktorát z filosofie pro ženu je sice výstřednost, ale výjimečně přijatelná.

Elena Lucrezia obhajovala dvě teze z Aristotela a její vystoupení se stalo veřejnou událostí. Odehrávalo se v bazilice sv. Antonína, jednom z největších italských chrámů, protože zájem lidí byl tak velký, že univerzitní aula nestačila.

A pak… Pak se už nic příliš převratného nedělo. Žádná nová tradice. Žádný průlom. Další žena získala doktorát o více než padesát let později.

Prostě jen málokterá žena dokázala překonat vrozenou „nevzdělanost, pýchu a marnivost.“

Sedávej panenko v koutě

„Jitro ženského studia, jak malí a úzkého rozhledu byli v této otázce mnozí velcí mužové,“ vzpomínala Eliška Krásnohorská, která mezi poslanci sbírala podpisy na petici požadující právo žen na vysokoškolské studium. Krásnohorská pokračuje: „Není divu, že připadli na radikálního, ohnivého řečníka MUDr. Eduarda Grégra. Když však jsem mu svou žádost přednesla, užasla jsem, neboť se z mluvčího svobody a pokroku pojednou ozval nejkonzervativnější stoupenec starosvětského příkazu: sedávej panenko v koutě; odsoudil šmahem všechny ty moderní neženské snahy, a jevil pravé zděšení ze ženské emancipace.“

Ta vzpomínka je z roku 1890 a je typická. Eduard Grégr – vystudoval filosofii ve Vídni, pak medicínu v Praze, hlásil se k radikálně liberálnímu proudu české politiky… A měl manželku, která se starala o jejich osm dětí. A byl zděšený představou, že ženy by chtěly studovat…

Český radikální liberál konce 19. století.

Jitro ženského studia, jak malí a úzkého rozhledu byli v této otázce mnozí velcí mužové.
Eliška Krásnohorská

Eliška Krásnohorská se musela střetnout s odporem i dalších českých radikálů. Lékař, sběratel umění a poslanec Emanuel Engel se obával, že „poměry odborného vyučování ženského názorům o dívčím ideálu, všem pojmům, které tak dlouho naše srdce blažily, značně budou škoditi.“

Přesto se jí podařilo v roce 1890 založit první dívčí gymnázium, které mělo žačky připravovat na univerzitní studium. Studovaly tu například Alice Masaryková nebo spisovatelka Milena Jesenská.

A v roce 1901 jsme i u nás měli první absolventku univerzity. Marie Zdeňka Baborová získala titul doktorky filosofie, když obhájila rigorózní práci na téma tukové těleso hmyzu. „Velevýznamný to den pro všechny naše inteligentní kruhy ženské,“ psaly Národní listy.

Před 120 lety. Více než 220 let po absolutoriu Eleny Lucrezie Cornaro Piscopii.

Ženy a právo na vzdělání

Foto: Everett Collection, Shutterstock.com

Na snímku datovaném kolem roku 1900 si ženy čtou ve washingtonské knihovně. Připravují se na povolání učitelek základních škol. Fotografie pochází z Frances Benjamin Johnston Collection.

  • Na začátku 15. století napsala Kristina Pisánská Knihu o městě žen. Je to jedna z prvních knih, které obhajují ženy proti dobovým předsudkům a hájí i jejich právo na vzdělání. Někteří historici ji považují za milník feministického hnutí.
  • V roce 1690 vydal Gilles Ménage knihu Dějiny filosofek, ve které na základě studia antických pramenů uváděl jména 56 starověkých filosofek. Knihu věnoval spisovatelce a překladatelce Anne Dacier, kterou spolu s Annou van Schurman označil za nejvzdělanější ženy minulosti i současnosti. Jeho kniha i věnování byly později často citovány jako argument na podporu vzdělání žen.
  • V roce 1791 vydala spisovatelka a politická aktivistka Olympe de Gouges Deklaraci práv ženy a občanky. Požadovala v ní, aby ženy měly stejná práva jako muži. Sympatizovala s Francouzskou revolucí, neváhala nicméně kritizovat některé její výsledky – včetně popravy krále. Byla popravena gilotinou v roce 1793.
  • Anglická spisovatelka a filosofka Mary Wollstonecraft vydala v roce 1792 Obhajobu ženských práv. Argumentuje v ní, že žena není vůči muži podřadná bytost, limituje ji jen nedostatek vzdělání, které jí muži odpírají. Manžel Mary Wollstonecraft, propagátor anarchismu William Godwin po její smrti napsal knihu vzpomínek. Psal ji v dobré víře a s láskou. Ale jeho manželce na čas zcela zničila pověst – konzervativní společnost viděla ženu volných mravů, matku nemanželských dětí, člověka, který opakovaně zvažuje sebevraždu…
  • Curyšská univerzita začala jako první v Evropě přijímat v roce 1836 ke studiu i ženy.
  • V roce 2018 přijala Oxfordská univerzita poprvé v dějinách větší počet studentek než studentů
  • Na českých vysokých školách je v současnosti přibližně 60 % studentek a 40 % studentů.
  • Evropská asociace univerzit uvádí, že mezi rektory členských vysokých škol je jen 15% žen.
Sdílejte článek

Reklama

Související témata:
Elena Lucrezia Cornaro Piscopia

Doporučované