Hlavní obsah

„Židovský král“ Bibi opět zvítězil. Vládu ale sestaví jen těžko

Foto: Profimedia.cz

Premiér Benjamin Netanjahu se svojí ženou Sarou.

Reklama

aktualizováno •

Čtvrté izraelské parlamentní volby během dvou let dopadly podle prvních odhadů tak, jak předvídaly průzkumy, tedy patem. Premiér Benjamin Netanjahu se svými spojenci podle průběžných výsledků většinovou koalici nesestaví.

Článek

Izraelský premiér Benjamin Netanjahu má k sestavení vlády podobně daleko jako jeho odpůrci. Politik, který je souzen hned ve třech různých kauzách kvůli korupci a podvodům, opět dokázal přesvědčit voliče a podle prvních odhadů zvítězil v parlamentních volbách. „Výsledky jsou velmi těsné, žádná stabilní koalice z nich nevzejde,“ komentovala pro Seznam Zprávy politoložka Irena Kalhousová z pražského Herzlova centra izraelských studií.

Důležitější než samotný zisk vládnoucího Likudu je výsledek nábožensko-pravicového bloku, který Netanjahua podporuje. Ten získal podle tří různých volebních odhadů 53 křesel – kromě samotného Likudu jde o ultraortodoxní strany Šas a Jednotný judaismus tóry, ale také krajně pravicovou stranu Náboženský sionismus, která se hlásí k nechvalně proslulému extremistovi Meiru Kahanemu. Pronetanjahuovský blok tak nutně potřebuje spojenectví s další stranou – tou by mohla být rovněž pravicová Jamina někdejšího ministra školství Naftaliho Beneta. Politik obhajující zájmy osadníků na Západním břehu Jordánu sice seděl v Netanjahuových vládách, časem se ale s premiérem rozešel a v kampani vystupoval jako jeden z jeho hlavních rivalů. Ani tak ale nedosahuje na potřebnou 61člennou většinu.

„Benet je strašně ambiciózní a chce být premiér. Nemá ale s Netanjahuem a jeho ženou dobré vztahy, určitě si bude klást vysoké požadavky. Myslím, že půjde spíše do vlády s Netanjahuem než s druhou stranou, která je ideologicky roztříštěná. Benet patří ideologicky do Netanjahuova tábora. Jde ale o to, zda nepřeváží osobní antipatie,“ říká Kalhousová.

Kdyby nevyšlo spojení s Benetem, musí se Bibi bát případné různorodé koalice, jejíž cílem by bylo jeho odstranění. Blok středových a levicových stran získal podle odhadů 60 až 61 křesel. Tedy přesně na hraně potřebné většiny.

Modrobílí Bennyho Gance, který se po minulých volbách rozhodl vytvořit s Likudem koalici, se propadli na pouhých sedm či osm mandátů. Ještě hůře skončila strana zvaná Nová naděje bývalého Netanjahuova ministra Gideona Saara – té ještě před pár měsíci průzkumy předvídaly až 18 křesel, nyní má podle odhadů pouhých šest.

Největší opoziční stranou – pokud tedy vznikne vláda a nebudou páté předčasné volby – je středová Budoucnost existuje bývalého televizního moderátora Jaira Lapida. Ta má podle odhadů dostat 18 křesel.

Radost naopak propukla v sídle Náboženského sionismu, jehož kandidáti se hlásí ke guru izraelského extremismu Meiru Kahanemu. Jeden z kandidátů se ani netají tím, že mu v domě visí portrét židovského teroristy Barucha Goldsteina. Další kandidáti vedli kampaň proti LGBT komunitě a volali po vyhnání Arabů ze Svaté země a po úplné anexi Západního břehu Jordánu.

„To, že pravice bude dominovat, bylo zjevné. Ona se ale posunuje ultranacionalistickým směrem, který je v případě kahanistů jasně rasistický,“ poznamenává politoložka Kalhousová, podle níž jde o špatnou zprávu pro Izrael. V důsledku spojenectví se posouvá doprava i Likud, dodává.

Jestliže se o minulé vládě Netanjahua mluvilo jako o nejpravicovější v historii, pokud by vznikl jeho další kabinet zahrnující Beneta i kahanisty, bezpochyby tento „rekord“ překoná. V tuto chvíli se ale zdá, že pravděpodobnější variantou jsou páté předčasné volby.

Omlouváme se, v předposledním odstavci vyšla v původní verzi textu chyba. Místo slova nacistický mělo být rasistický.

Reklama

Doporučované