Hlavní obsah

Zavřeli ho na 40 dní do jeskyně. „Cítil jsem tam svobodu,“ říká vědec

Foto: Deep Time/Human Adaptation Institute

Fotografie účastníků experimentu v jeskyni Lombrives (zdroj: Deep Time/Human Adaptation Institute).

Reklama

7. 5. 6:30

Skupina strávila 40 dní ve francouzské jeskyni Lombrives odstřižená od kontaktu s vnějším světem. Cílem bylo zjistit, jak se člověk vypořádá s tím, že dlouho nemá pojem o čase. Seznam Zprávy vyzpovídaly vedoucího experimentu.

Článek

Osm mužů a sedm žen se nechalo dobrovolně zavřít do jeskyně v rámci netradičního vědeckého experimentu. Mezi nimi byla i hlava celého projektu Christian Clot, který si prý ještě nyní, 10 dní od opuštění jeskyně, teprve zvyká na normální venkovní svět.

„Adaptace byla trochu těžká. Byli jsme zvyklí žít bez jakýchkoliv informací, telefonů, e-mailů a tak dále. Je těžké být venku a mít zase tolik věcí na práci,“ řekl Seznam Zprávám Clot. Nezapomněl ale dodat, že „cítit teplo slunce na kůži je skvělý pocit“.

Foto: Deep Time/Human Adaptation Institute

Jeskyni Lombrives obývali už lidé dnes známí jako archeologická kultura Magdalenién ve starší době kamenné a v době bronzové tam bylo pohřebiště. Ve středověku ho za svaté místo považovali kataři, členové velkého středověkého křesťanského náboženského hnutí (zdroj: Deep Time/Human Adaptation Institute).

Clot stojí v čele projektu Deep Time, který chce experimentem získat odpovědi na tři hlavní otázky. Chce zjistit, jak člověk může nejlépe zvládnout dezorientaci vyvolanou zcela novou a neznámou situací. Ptá se i na to, jak lidský mozek reaguje a zpracovává čas, když se nemůže chytit žádných indikátorů v podobě hodinek nebo denního cyklu světla. Třetí otázkou je, jak se dokáže v takových podmínkách synchronizovat skupina o více lidech.

Zavření a přesto svobodní

„Je to zvláštní, protože jsme byli v té jeskyni vlastně zavření, ale cítili jsme svým způsobem pocit svobody,“ popsal Clot dojmy. „Cítili jsme, že žijeme podle vlastního rytmu,“ přiblížil své pocity.

V jeskyni panovala po celou dobu teplota kolem 10 stupňů Celsia, účastníci experimentu spali ve stanech a museli si šlapáním na speciálních bicyklech vyrábět elektřinu a vodu získávat z hluboké studny. Čas naplnili mimo jiné i vědeckou prací. Clot například uvedl, že si hodně užíval prozkoumávání samotné jeskyně. Hrály se třeba ale i stolní hry.

Foto: Deep Time/Human Adaptation Institute

I takhle vypadala běžná činnost účastníků experimentu. Část z nich šlape na kolech, aby vyrobila elektřinu. Zbytek pracuje na vědeckých přístrojích, které energie z kol pohání (zdroj: Deep Time/Human Adaptation Institute).

Účastníci, z nichž většina, stejně jako Clot, byli vědci z různých oborů, popisovali, že se cítili víc volně, protože neměli žádné starosti. V jeskyni se to podle Clota jevilo tak, že čas plyne pomaleji než venku. Jedna účastnice mise to popsala, „jako by někdo vzal ovladač na život a zmáčkl pauzu“.

Čas plynul jinak, než se zdálo

Překvapení ale nastalo, když do jeskyně den před skončením experimentu přišel jeden z kolegů a skupině oznámil, že druhý den už podzemní komplex skupina opustí. „Všichni jsme cítili, že jsme v jeskyni kratší dobu. Když jsme se dozvěděli, že už uběhlo 40 dní, byli jsme do jednoho v šoku,“ popsal Clot tento zvláštní moment. Všichni členové skupiny se podle něj shodli na tom, že tou dobou mysleli, že je ještě má čekat nejméně zhruba 10 dní v jeskyni.

„Tohle bylo pro všechny stejné. Lišilo se jen to, o kolik dní míň jsme si mysleli, že v jeskyni jsme, než tomu bylo ve skutečnosti. Jedna dobrovolnice třeba odhadovala, že tam jsme 23 dní, já 30, ostatní 31 nebo 29, ale všichni odhadovali kratší dobu,“ řekl Clot. „To byl i důvod, proč pro nás bylo tak těžké z jeskyně vyjít ven. Mysleli jsme si, že bychom tam měli ještě nějakou dobu být,“ vysvětlil.

Foto: Deep Time/Human Adaptation Institute

Hlavní základna účastníků pokusu (zdroj: Deep Time/Human Adaptation Institute).

Projekt nekončí, poznatky se musí teprve vyhodnotit

Na otázku, zda z konzultace s širokým týmem vědců z mnoha oborů, co se zapojují do vyhodnocování výsledků projektu, vzešlo nějaké vědecké vysvětlení tohoto časového zkreslení, Clot odpověděl, že na to si ještě musíme počkat. „Ověřeno zatím není nic, ale nějaké hypotézy máme,“ řekl výzkumník a dodal, že to nejspíš bude souviset s tím, jak se oproti běžnému životu změnilo množství času, které účastníci experimentu trávili spánkem a naopak vzhůru.

Dat k vyhodnocování mají vědci hodně. Všichni měli u sebe během svého pobytu nejrůznější přístroje měřící jejich tělesné funkce. Kromě toho i před začátkem experimentu, stejně jako nyní po něm, podstupovali a budou podstupovat celou řadu lékařských i jiných vyšetření.

Efekty pobytu v jeskyni bude tým zkoumat z hlediska kognitivního, psychického, sociálního, chronobiologického a dalších. Vyhodnocovat se tak budou data například o vlivu na mozek, psychiku, srdeční tep, teplotu těla, spánek a nebude daleko od pravdy, když se řekne, že prakticky na cokoliv, co jde změřit.

Překvapení jménem společnost

„Vyhodnocování výsledku bude ještě nějakou dobu trvat. Ale už teď víme minimálně jednu překvapivou věc,“ odpověděl Clot na otázku, zda se už po 10 dnech povedlo něčemu zajímavému dopátrat. „Původně jsme si mysleli, že to bude hlavně biologie, která bude rozhodovat o určování našeho denního rytmu. Ale ukazuje se, že tohle nebyl ten nejsilnější faktor,“ nakousl Clot ono překvapení. „Mysleli jsme si, že o tom, kdy máme jíst a spát, budou v prostředí bez času rozhodovat naše žaludky a naše těla. Teď to ale vypadá, že nejdůležitější a nejlepší systém, jak najít rytmus, měl sociální povahu. Byla to naše skupina a vůle trávit čas společně,“ vysvětlil.

Christian Clot (vlevo) je badatel a spisovatel, který stojí v čele Institutu pro lidskou adaptaci. Podobných projektů jako Deep Time se zúčastnil už v minulosti, například když zkoumal adaptaci na extrémní klimatické podmínky (zdroj: Deep Time/Human Adaptation Institute).

Výsledky experimentu podle projektu Deep Time budou moci zužitkovat všichni, kdo se odborně zabývají managementem času. Poznatky mohou pomoct v chápání, jak lidé reagují na něco nového a neznámého, a za příklad takové situace dávají loňské první koronavirové lockdowny. Obzvláště cenné pak budou například pro dlouhé vesmírné mise nebo plavby ponorek.

Clot nicméně odhaduje, že hlavní poselství experimentu zná už teď i bez konečných výsledků. „Myslím, že nakonec to bude vzkaz, že když se skupina lidí rozhodne spolupracovat, tak se společně dokáže přizpůsobit jakýmkoliv podmínkám,“ řekl.

Sdílejte článek

Reklama

Doporučované