Hlavní obsah

Komentář: V koalici to skřípe. Ale vláda vydrží

Martin Čaban
Komentátor

Tlačítkem Sledovat můžete odebírat oblíbené autory a témata. Na každý nový článek vám budeme posílat upozornění do emailu.

Foto: David Neff, Seznam Zprávy

Petra Fialu nečekají klidné prázdniny. Jednání o rozpočtu budou hlasitá. Ilustrační foto.

Reklama

Koaliční napětí je pochopitelné. Boj o úspory bude tvrdý, co si kdo vykřičí, to bude mít. A protože se bude hrát o desítky miliard, bude se křičet nahlas.

Článek

Komentář si také můžete poslechnout v audioverzi.

Vládou nakonec bez viditelných zádrhelů prošel první návrh parametrů státního rozpočtu na rok 2024. Jisté zatím není nic, dokonce ani základní trojnožka příjmy-výdaje-saldo, na níž každý plán státních financí stojí. V návrhu sice jakási čísla jsou – deficit 235 miliard – ale je to stěží víc než hrubý odhad, případně zbožné přání. I sám premiér Petr Fiala prohlásil, že schodek se bude pohybovat „v rozmezí“ od 235 do 270 miliard.

V současné chvíli není jasné ani to, jak moc špatně dopadne rozpočet letošní, přičemž odhady se pohybují v rozpětí vysokých desítek miliard korun. Od velmi optimistických, které věští dodržení letošního plánovaného schodku 295 miliard, až po mnohem méně optimistické, které vidí letošní saldo někde mezi minus 350 a minus 400 miliardami korun.

Za takových okolností je samozřejmě těžké slíbit, že schodek bude příští rok 235 miliard, když vlastně nikdo neví, jak moc (či málo) ambiciózní takový plán vzhledem k letošnímu hospodaření je. O fous jasněji by snad mohlo být koncem prázdnin, do kdy rozpočet musí nabrat pevnější rozměry a k dispozici bude srpnová ekonomická prognóza Ministerstva financí.

Ale že by byl do té doby klid, to zase ne. I v „technickém návrhu“, který prošel vládou, je spousta sice „předběžných“, ale velmi třaskavých čísel. Jde třeba o plánovanou úsporu 30 miliard ve školství, kde vláda zároveň zákonem zakotvila učitelům platy na 130 procentech hrubé mzdy. Nebo o kapitolu místního rozvoje, kde plánovaná úspora násobně převyšuje celé provozní náklady ministerstva. Nebo o nápad osekat o desetinu výdaje na výzkum a vývoj.

Navíc je zajímavé, že při vší obecnosti, s níž ministr financí Zbyněk Stanjura schválení prvního rozpočtového nástřelu komentoval, přece jen zmínil dvě původně zvažovaná opatření, na která podle něj určitě nedojde: odložení automatické valorizace platby za státní pojištěnce do zdravotnictví a snížení platových tarifů o pět procent.

Což o to, oba tyto nápady byly z různých důvodů špatné. Odložit těžce zaplacenou automatickou valorizaci státních plateb do zdravotnictví by znamenalo vnést do rozkolísaného systému poskytování péče další velkou finanční nejistotu, navíc by se fakticky jednalo o politickou popravu koaličního kolegy a ministra zdravotnictví Vlastimila Válka.

Snižovat platové tarify o pět procent by mohlo být za jistých okolností zajímavé silácké gesto. Ale ne v době rozbujelé inflace, kdy reálné mzdy padají sedmiprocentním tempem. V takové chvíli by šlo o přímý existenční útok zejména na hůře placené úředníky a státní zaměstnance, jimž by vláda ordinovala rychlý pokles reálných mezd třetí rok v řadě.

Na druhé straně účetní rozvahy se ale Stanjura opuštěním těchto dvou nápadů vzdal úspor ve výši někde mezi 25 a 30 miliardami korun. A tyhle peníze, pokud má být aktuální rozpočtový návrh alespoň přibližným obrazem budoucího skutečného rozpočtu na příští rok, se prostě budou muset sehnat někde jinde.

Bouřlivá politická jednání se povedou v poněkud dusné koaliční atmosféře. Petru Fialovi i ostatním lídrům vládních stran se obdivuhodně dlouho dařilo předstírat, že spolupráce „pětky“ jede jako dobře promazaný stroj obsluhovaný partou věrných přátel se společným cílem. Tenhle obraz musel dříve nebo později dostat trhliny, což se stalo nyní.

Iluzi koaliční idyly narušili nejprve Piráti, když si ve stranickém referendu odhlasovali, že „setrvání Pavla Blažka ve funkci ministra spravedlnosti ohrožuje důvěru ve spravedlnost a právní stát“. Což by bylo pochopitelné stanovisko, kdyby den po něm následovala hromadná demise pirátských ministrů, leč k té nedošlo. A Piráti jsou dále členy kabinetu, který podle nich kvůli Blažkovi ohrožuje důvěru v právní stát. Výsledek jejich výzvy je tedy čistá nula, pokud nepočítáme vlastní zesměšnění a právě zhoršení obrazu koaliční spolupráce.

Do toho se poměrně silně ozvali také Starostové. „Když slyším o balíčku dvě, o balíčku tři, tak přestávám věřit, že to má Ministerstvo financí promyšlené a ví, co se děje,“ brblá – nikoli nepochopitelně – místopředseda STAN Jan Farský. „Já už se rozhodnul, že nebudeme spoléhat na expertní aparát Ministerstva financí, v nějž nemám důvěru,“ hlásí pro změnu starostenský poslanec a šéf rozpočtového výboru Josef Bernard.

Do Starostů se na twitteru na oplátku pustil třeba člen jihomoravské ODS a aktivní politický glosátor Ondřej Šimíček.

Vlastně není divu, že se Stanjura v takové atmosféře rozhodl uchlácholit místopředsedu TOP 09 Válka a odvolal hrozbu visící nad platbami za státní pojištěnce. Pokud trochu povolí ještě u plánovaných škrtů ve vědě a výzkumu, zažehná alespoň spory uvnitř koalice Spolu, přestože jeho první rozpočtový návrh vypadal jako frontální útok na TOP 09.

Koaliční napětí je pochopitelné. Boj o úspory bude tvrdý, ministr Stanjura není ve svých stanoviscích nejstabilnější a snadno vyvolává dojem, jako právě u valorizací plateb do zdravotnictví, že co si kdo vykřičí, to bude mít. A protože se bude hrát o desítky miliard, bude se křičet nahlas.

Vůbec to nemusí být osudové. Nikdo nikdy nevěřil, že pestrá pětikoaliční vláda může běžet bez skřípotu. Čím dál méně se to bude předstírat i navenek, což zdaleka neznamená, že se vládní projekt zhroutí. Na to je v něm nainvestováno příliš mnoho politického kapitálu a vyhlídky vývoje po případném pádu vlády patrně nelákají žádnou z koaličních stran.

Reklama

Doporučované