Svědectví z Gazy: Jako Hunger Games. Bombardují nás a současně shazují jídlo

Válka v Gaze už přesáhla 200 dní. Pozornost se poslední týdny upíná hlavně na jih Pásma Gazy, kam před boji uprchl více než milion Palestinců. Izrael ale do oblasti plánuje pozemní ofenzivu. Situaci přímo na místě popisuje z Rafahu humanitární pracovnice organizace Oxfam.

Vypráví, že se svou rodinou občas zažívají týdny, kdy si musí vystačit s jídlem z plechovek, luštěninami nebo sušenými potravinami. V tu chvíli není možné myslet na pestrost stravy nebo její nutriční hodnoty. Jde jen o to, abyste neměli hlad.

„Potravu redukujete na její základní funkci - jíte, abyste přežili,“ líčí z města Rafah na jihu Pásma Gazy Fidá Al-Aradžová. Problémů se sháněním jídla popisuje celou řadu - od jeho nedostatku na trzích přes vysoké ceny až po potíže s přístupem k hotovosti v Pásmu Gazy. „Strávíte fůru času a vaší mentální kapacity uvažováním o jídle: Co budu dnes vařit? Kde a jakým způsobem na to seženu ingredience?“ dodává v rozhovoru pro podcast 5:59.

Matka šesti dětí pracuje jako koordinátorka humanitární organizace Oxfam. Sama ale patří mezi uprchlíky. Pobyt v Rafahu znamená dosavadní konec putování její rodiny, které začalo v polovině října nuceným útěkem z jejich domova ve městě Gaza na severu Pásma Gazy.

Na jihu ale našli podobně svízelné podmínky, byť válka zatím oblast poničila méně. V Rafahu se dá také sehnat i více jídla.

„V případě jihu Pásma Gazy nejde sice o hladomor, i tady je ale hrozbou - jeho bezprostřední vypuknutí hrozí podle zpráv devadesáti procentům místních lidí,“ říká Al-Aradžová a přidává osobní zkušenost: „Některé potraviny jsme marně sháněli dlouhé týdny - nebo je ještě stále sháníme. Je to například jen několik dní, co jsme poprvé po celých šesti měsících od začátku války jedli jablko.“

Situace je podle Al-Aradžové velkou psychickou zátěží také pro děti, které na začátku války nejprve přišly o školní výuku, postupně na ně ale s velkou intenzitou dopadají i další okolnosti včetně hladu a podvýživy. Rodiče jim nemohou poskytnout stabilní prostředí a mnohdy ani odpovědi na jejich otázky. „Jsou (děti) neustále vystrašené a žijí v očekávání toho nejhoršího,“ podotýká palestinská humanitární pracovnice. A poukazuje mimo jiné na to, že podle odhadů OSN přišlo 19 tisíc dětí během války o matku a stalo se sirotky.

Jih Pásma Gazy není první zastávkou na uprchlické cestě rodiny Fidy Al-Aradžové. Celkem už se musela přesouvat čtyřikrát.

Také podmínky v Rafahu popisuje jako „otřesné“. A to především pro ty uprchlíky, kteří žijí ve stanech. Kvůli nedostatku prostoru si je mnohdy museli postavit na písku. To vše často v místech bez tekoucí pitné vody, elektřiny nebo toalety připojené ke kanalizaci. Komfortu ve stanech v zimě nepřidávalo chladné počasí, s příchodem jarních a letních měsíců pak komáři a škorpioni. Mezi lidmi se navíc podle ní šíří některé nemoci, jako třeba žloutenka.

To všechno znamená, že se z pohledu Fidy Al-Aradžové rozhodně nedá mluvit o dobrých životních podmínkách. „Ve skutečnosti jsou to podmínky, ve kterých se žít nedá,“ zdůrazňuje.

Sama prý měla to štěstí, že se svou rodinou po příchodu do Rafahu našli ubytování u známého. V současnosti si pronajímají nedostavěný dům, kde například nebyla okna ani dveře.

OSN mezitím už v březnu varovala, že pokud se nezlepší zásobování potravinami, hrozí většině obyvatel Pásma Gazy do konce května hladomor. Izrael v následujících týdnech oznámil, že umožnil do válečné zóny vjezd většího počtu kamionů s humanitární pomocí.

Fidá Al-Aradžová nicméně připomíná, že před válkou mířilo s povolením od Izraele do Pásma Gazy asi 500 nákladních vozů denně. V současnosti je to ale podle ní jen zhruba necelá polovina. A pomocí, která by byla výrazněji znát, prý nejsou ani humanitární dodávky shazované do Pásma Gazy ze strojů amerického letectva a dalších zemí.

„Já jsem na vlastní oči pozorovala jednu scénu, kdy bylo nebe plné vojenských letadel, která v tu chvíli bombardovala území pod sebou. A uprostřed toho všeho se pohyboval vojenský letoun, který získal povolení od Izraelců, a shazoval jídlo. Nechápala jsem to,“ říká koordinátorka Oxfamu s tím, že pomoc shazovaná z letadel sice „vypadá hezky a jako heroický počin“, velký smysl prý ale nedává. A celou scénu přirovnala k filmu Hunger Games.

Izraelská vláda v čele s premiérem Benjaminem Netanjahuem stále plánuje do Rafahu vyslat své pozemní síly. A uvádí, že se v oblasti ukrývají poslední prapory islamistické organizace Hamás. Právě krvavý útok Hamásu z loňského října stál na počátku současné války. Zároveň však v posledních týdnech a měsících roste tlak mezinárodní komunity na uzavření příměří.

Podle Fidy Al-Aradžové musí příměří přijít co nejdříve, nejlépe okamžitě. Zároveň ale upozorňuje, že po jeho uzavření přijde další výzva - postavit Pásmo Gazy znovu na nohy. Bude to ale záležitost na dlouhá léta.

Návrat do starých kolejí ale zřejmě možný nebude. „Zdá se mi, že pocit vykořenění už nejde zvrátit. Nemyslím si, že bych ve zbytku svého života byla schopná tento pocit někdy odmyslet,“ zamýšlí se žena z Pásma Gazy. Zdůrazňuje, že ve válce nejen zemřely tisíce lidí, zničila ale také města a ulice, které lidé dobře znali a kde vyrůstali. I proto Al-Aradžová nečeká, že bude život po ukončení konfliktu možné považovat za normální. „To je naprosto vyloučené,“ dodává.

V podcastu 5:59 se také dozvíte, s jakými problémy se Oxfam potýká při snaze dostat do Gazy humanitární pomoc, nebo o tom, že ani před válkou nebyl podle Fidy Al-Aradžové život v oblasti zdaleka ideální. Poslechněte si v přehrávači v úvodu článku.