Článek
Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.
Čmeláci jsou v některých ohledech pozoruhodně uniformní co do formy i chování. Jejich kolonie lze považovat za jednotlivé tzv. superorganismy, protože reprodukční jednotkou podléhající darwinovskému výběru je celá kolonie, nikoliv jednotlivci. Důležitým rysem konceptu superorganismu je schopnost celé kolonie udržovat teplotu v rozmezí, v němž je rychlost metabolismu minimální a lze udržet aktivitu.
Ve velkých teplech se dělnice shromáždí, aby mávaly křídly a větraly úl, čímž ho ochlazují. Nová studie, pod níž je podepsána trojice autorů z univerzit v Kanadě a Belgii, ovšem ukazuje, že ani přes tuto schopnost čmeláci zřejmě nebudou ušetřeni před klimatickou změnou.
„Většina čmeláčích mláďat by při teplotách nad 36 °C nepřežila,“ uvádí se v článku publikovaném v časopise Frontiers in Bee Science. Optimální teplotní rozmezí pro inkubaci hnízd je přitom podle entomologů mezi 28 a 32 stupni.
Hlavní autor studie Petr Kevan z University of Guelph v Kanadě pak řekl deníku The Guardian, že právě povaha hnízda coby superorganismu může být pro čmeláky osudná. „Zatímco některé jednotlivé včely mohou být schopny se s horkem vyrovnat, pokud se hnízdo stane příliš horkým na to, aby vychovalo zdravé larvy, celá kolonie zanikne,“ prohlásil.
Globálním oteplováním jsou ohroženi nejen čmeláci
Klimatickou změnu pociťují i berušky. Tradičních slunéček sedmitečných v jejím důsledku ubývá a na našem území je nahrazují slunéčka východní. Zvýšení stavu pocítily loni na podzim i některé domácnosti. Invazi v rozhovoru pro Seznam Zprávy podrobněji přiblížil entomolog Zdeněk Kletečka:
Globální oteplování je tedy hlavním důvodem, proč se jejich stavy výrazně snižují. Environment America, federace státních organizací pro ochranu životního prostředí ve Spojených státech, v lednu 2022 napsala, že jenom počet čmeláků amerických, jednoho ze zhruba 250 druhů čmeláků, se za posledních dvacet let snížil o alarmujících 90 %.
Studie prestižního vědeckého časopisu Science z roku 2020 hovoří o tom, že pravděpodobnost výskytu kteréhokoli druhu čmeláka klesla oproti 20. století v Severní Americe o 46 % a v Evropě o 17 %.
Čmelák je přitom jeden z velmi důležitých opylovačů, a to zejména pro plně rostoucí květiny a plodiny, kterými jsou třeba rajčata, jablka, fazole, borůvky nebo černý rybíz.
Richard Comont, vědecký manažer britské organizace Bumblebee Conservation Trust (Fond na ochranu čmeláků), říká, že vyhlídky ostatních opylovačů v teplejším klimatu jsou méně jasné. Některé druhy včel se s vyššími teplotami vyrovnají a některé druhy, které nyní žijí jižněji, se mohou s rostoucími teplotami přesunout na sever a najít si nový domov.
Čmeláci už ale narozdíl od nich nemají kam za chladem cestovat. „Již dlouho víme, že čmeláci jsou specialisté na chladné klima. Většina hmyzu je hojnější v tropech, ale čmeláci jsou zvláštní tím, že jsou nejhojnější v chladných místech,“ dodal Dave Goulson, profesor biologie na University of Sussex. Jedny z nejhojnějších kolonií žijí v Alpách a Velké Británii. Jejich tělo - velké a chlupaté - je vlastně adaptací na život v chladnějších místech.
