Druhá liga se chce přiblížit první, jenže nůžky se rozevírají

Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.

Zlín má tři kola před koncem jako vítěz druhé fotbalové ligy jistý návrat mezi domácí elitu, kde nahradí České Budějovice. Prohrál jediné z 27 utkání.

Druhá Chrudim se chystá na pikantní baráž o ligu proti Pardubicím. Ať regionální bitva dopadne jakkoli, na stadionu Pardubic první liga zůstane. Chrudim tam zahájí příští ročník, neboť jeho stánek bez umělého osvětlení nesplňuje podmínky ani pro druhou ligu.

Situace třetího Vyškova je ještě zoufalejší, třebaže do baráže, kde by ho čekala Dukla Praha, míří třetí rok v řadě, což je známka dobrého sportovního fungování klubu. Jenže Vyškov, rovněž bez vyhovujícího zázemí, se od příští sezony přesune do Příbrami, což je trpké nejen pro fanoušky.

„Rád bych byl upřímný, ale nebudu. Diplomatická odpověď je, že mám smíšené pocity,“ říká rozpolceně vyškovský trenér Jan Kameník. „Všichni jsme si přáli, abychom působili v regionu. Proč to nevyšlo, je otázka na někoho jiného. Přáli jsme si to jinak, ale karty jsou rozdány, a jestli je to dobře, nebo špatně, není otázka na mě,“ citoval Kameníka po poslední porážce s Líšní Sport.cz.

Ví, že v drnovickém azylu bez umělého osvětlení už klub pokračovat nesmí, že zatímco na hřišti to klape dlouhodobě, infrastruktura vázne. A tak v rámci licenčního řízení Vyškov nahlásil pro příští sezonu jako domácí sídlo 300 kilometrů vzdálenou Příbram, což je bizarní řešení se spoustou otazníků.

„Potřetí jsme blízko toho, abychom něčeho dosáhli. Tuhle situaci jsme nemohli ovlivnit. Jsme tady od toho, abychom tým vedli. Situace je taková, že se rozběhnete a nevíte, kdy doběhnete a kam,“ pokračuje Kameník. „To, že se stěhujeme do jiného města, neznamená, že se tam stěhují hráči a realizační tým.“

Ve Vyškově končí americký investor společnost Blue Crow Sports, mnohým hráčům včetně realizačního týmu dobíhají v létě kontrakty. Nejistotu vyvažuje fakt, že tak jako tak hrají o svou budoucnost.

„Jednoduché to není. Hráči musí prokazovat charakter, touhu vidět až za roh a ukazovat se na hřišti. Jen pár hráčů ví, jaká bude jejich budoucnost od 1. července. Z realizačního týmu to neví nikdo,“ pronesl Kameník, který má být v hledáčku Mladé Boleslavi. „Nemám další varianty. Po sezoně mi končí smlouva jako většině hráčům. O dalším pokračování se bude jednat.“

Kapitán Vyškova David Němeček doplnil: „Je to náročné, situace je, jaká je, ale do zápasů jdeme s jasným cílem. Ambice se nemění. Snažíme si věci kolem nepřipouštět, hrajeme každý i sám za sebe, abychom se posunuli do lepšího klubu.“

Po utkání s Táborskem se konala schůzka, na které vedení tým ujistilo, že klub po sezoně nezanikne. „Vedení do toho vneslo jasno, že pokračování bude, ale někde jinde. Dali jsme si nějaké cíle. Všichni jsme si řekli, že do posledního zápasu k tomu musíme nastoupit maximálně profesionálně,“ velí Kameník.

Sportovní postup do první ligy tak zůstává i k vzhledem k prvoligovým odměnám za vysílací práva lákavou výzvou. „Tuhle debatu jsme otevřeli s kluky. Pořád to můžeme mít ve svých rukou. Řekli jsme si, že do toho zkusíme šlápnout,“ líčí Kameník. „S hráči jsme rozhodli, že to dotáhneme a zabojujeme. Je to jako v životě. Když do toho dáte všechno, pak si vás to někde najde.“

Když sledujete Kameníkův zapálený koučink u lavičky, je vám jasné, že tohle není vyčichlé, odevzdané mužstvo. Naopak. Sezonu chce dokončit úspěchem, i kdyby to byla rozlučka s Vyškovem. „Budu na to vzpomínat hezky, ať už budu hrát kdekoliv. Víc k tomu nemám co říct,“ omluvil se Němeček. „My to neřešíme, soustředíme se sami na sebe.“

O tom, kde bude v příští sezoně hrát, mluvit ještě nechtěl. „To si nechám pro sebe.“

Protáhnout se skrze baráž do ligy je však téměř nadlidský úkol. Rok od roku těžší s tím, jak se zvětšují rozdíly mezi soutěžemi. „Nůžky financování mezi první a druhou ligou se kvůli televizním právům rozevírají, je těžké postoupit a udržet se pak v lize,“ říká Seznam Zprávám Zdeněk Psotka, někdejší sportovní ředitel Plzně, Olomouce nebo Brna.

„Ekonomické nůžky se jednoznačně zvětšily, platy hráčů a rozpočty klubů jsou někde jinde,“ souhlasí Kameník. A dodává: „Postupem času, jak se budou dál zvětšovat ekonomické nůžky, se budou zvětšovat i nůžky sportovní. Je to škoda. Druhá česká liga by si zasloužila svoji důstojnost.“

Jaká vlastně je druhá ligová soutěž?

Náročná, vyrovnaná, tak trochu na okraji diváckého zájmu. Už z výše uvedeného je patrné, že má své problémy a limity. Hlavně v zázemí.

„Ve druhé lize jsou čtyři béčka ligových klubů, takže je to vlastně soutěž o 12 týmech. Není tam moc klubů s infrastrukturou a reálným zájmem o postup do první ligy,“ řekl Seznam Zprávám trenér Jiří Saňák chvíli předtím, než nastoupil do Brna jako asistent Martina Svědíka.

Brněnská Zbrojovka by měla být gigantem s novým silným majitelem, co druhou ligou profrčí. Ale tak lehké to v brutálně vyrovnané soutěži není. Letos bude rád, že odvrátí blamáž v podobě pádu do MSFL. Pod Svědíkem zapsalo Brno čtyři výhry a nálada se zlepšuje, byť rovněž městský stadion na Srbské má k ideálu daleko a musí ještě proběhnout další úpravy, aby splňoval podmínky aspoň pro druhou ligu a mohla na něm najít azyl také ambiciózní Líšeň, jejíž stadion v Kučerově ulici je rovněž zatím nevyhovující.

„Zpřísnila se pravidla, co se týče stadionů. Nemůžeme zůstat na místě a musíme se posouvat blíž k západní Evropě. Byť jsou podmínky pro druholigové kluby teď velmi přísné, může vyrůst 16 stadionů dobré úrovně. To potřebujeme,“ přemýšlí Kameník v širším kontextu za hranice Vyškova. „Dobrá infrastruktura přitáhne diváky. Podívejme se na třetí německou ligu, kde může přijít 15 tisíc lidí. Toho bychom měli využit. První liga zažívá obrovský boom, vyprodané stadiony jsou na Spartě, Slavii, v Plzni a Ostravě.“

Psotka, jenž pracoval i jako technický ředitel Fotbalové asociace České republiky, volá po zúžení profesionálních soutěží, tedy první i druhé ligy. „Profesionálních týmů je moc, mělo by jich být 24, tedy 12 v první lize a 12 ve druhé, pak by byla druhá liga konkurenceschopnější, atraktivnější,“ míní.

A že by ubylo příležitostí pro mladé hráče? To si Psotka nemyslí. „Je to o přístupu klubu, trenérů. Teď je v lize jeden hráč do 18 let, to je katastrofa.“

Debaty o zúžení soutěží jsou však další čtyři roky vzhledem ke smlouvě o vysílacích právech spíše filozofickou kratochvílí. Navíc Psotka pragmaticky připomíná: „Rybník si nikdo nevypustí.“

Přísnější licenční požadavky vyznívají na první pohled paradoxně v soutěži, která je sice profesionální, ale zároveň se na její zápasy nedeleguje ani čtvrtý sudí. To se ukázalo jako komplikace nedávno právě v utkání béčka Sigmy s Vyškovem. Rozhodčí Petr Dorušák si v první půli natáhl lýtko. Zápas dopískal asistent Petr Caletka a na lajnu se podařilo po žádosti hlasatele, nechť se dostaví sudí na vrátnici, je-li přítomen, sehnat předsedu komise rozhodčích v okrese Šumperk Roberta Šrejmu. Zrovna se vracel s hotdogem na své místo na tribuně. Poločasová přestávka se natáhla téměř na půlhodinu.

„Je to otázka nastavení profesionálních soutěží, nevím, jestli bych to nazval ostudou. To mi nepřísluší komentovat. Ať si to vyhodnotí představitelé profesionálních soutěží,“ bral to s nadhledem Kameník.

Druhá liga má i jiné zvláštnosti. Třeba působení sportovního ředitele Pavla Hoftycha na Žižkově a zároveň ve Zlíně jako poradce. „To je špatně, amorální věc,“ nechápe Psotka, třebaže s Hoftychem jsou kamarádi, co spolu studovali trenérskou licenci.

Hlavní předností druhé ligy jsou hráči s potenciálem pro první ligu. Naberou zkušenosti v dospělém fotbale a posunou se. „Česko druhou ligu potřebuje už jen pro to, aby mladší hráči získávali herní praxi v těžké profesionální soutěži. Když se podíváte na kádry prvoligových týmů, nebudu daleko od pravdy, když řeknu, že většina hráčů si druhou ligou prošla,“ povídá Kameník na dotaz Seznam Zpráv.

Ostatně soutěž bývá odrazovým můstkem nejen pro nadané hráče, ale rovněž i trenéry. „Je to velmi náročná soutěž fyzicky i takticky. Týmy se připravují profesionálně, jsou tam i zkušení kvalitní trenéři – Martin Svědík, Jožka Weber. Druhá liga by měla mít své místo na slunci,“ zdůrazní Kameník. „Pro výchovu hráčů je velmi důležitá. Toho bychom si měli vážit a druhé lize dát co největší kredit. Je to soutěž, ze které si prvoligové kluby mohou brát hráče, kteří ve druhé lize vyletí.“

I proto ligové kluby Sparta, Slavia, Baník i Olomouc chtějí mít své B-týmy ve druhé lize. Má to také finanční aspekt. „Klubům to vyhovuje, plyne z toho ekonomický přínos, ale i hlasy v Ligové fotbalové asociaci a také mají hráče pod kontrolou,“ přemítá Psotka. „Ovšem pro mladé talenty je to velmi těžká soutěž, navíc jsou pořád v bavlnce, v komfortním prostředí svého klubu,“ přidává druhý pohled.

Olomoucká rezerva po skvělé minulé sezoně, kdy skončila pod trenérem Tomášem Janotkou druhá, se letos trápí na posledním místě a chystá se znovu na MSFL. Účel to však splnilo už proto, že Janotka se i s mnoha hráči posunul do prvního týmu v lize, se kterými se dostal do mistrovské skupiny a čeká je i finále českého poháru.

„Všichni tady chtěli druhou ligu zachránit. Nikdo však nemohl predikovat, že bude soustavně deset až 12 hráčů v áčku zraněných. Pokud hráči nejsou, je to problém pro všechny,“ povzdechl si kouč béčka Sigmy Roman West. „Nezbývá nám nic jiného, než abychom do každého zápasu šli s tím, že dohrajeme soutěž se ctí. Aby to nedopadlo nějakou ostudou.“

Také West říká, že druhá liga je pro vývoj mladého hráče z dorostu prospěšná, byť to má své ale.

„Je to určitě zajímavá soutěž, protože se potkáváte s kvalitními a silnými soupeři. Pokud se však pořádně nedostanete do hry, do šancí, na balon, tak z tohohle pohledu je možná lepší třetí liga, kde dají nějaké góly, zažijí vítězné pocity a mohou se dostat více do hry,“ uvažuje. „Nejde na tohle odpovědět obecně. Je to individuální hráč od hráče. Opakovali jsme to několikrát – jeden či dva mladí hráči mohou hrát ve druhé lize, pokud vedle nich je osm až devět zkušených a silných hráčů. Na podzim to tak bylo, proto se nějaké body udělaly. Teď je to ale v opačném ražení. Potom to mají všichni na hřišti těžké.“

S tím souhlasí i někdejší reprezentant Tomáš Ujfaluši, který druhou ligu sleduje jako hráčský agent společnosti IFM-M. „Spousta klubů má hodně zahraničních hráčů, takže odchovanci to mají těžší než v naší době. Pro mladé hráče je skvělé hrát druhou ligu v osmnácti. Když vyjdou z devatenáctek, z celostátní soutěže, poznají dospělou profesionální soutěž. Kolikrát je to ale velký náraz,“ říká Seznam Zprávám bývalý obránce Atlétika Madrid či Fiorentiny. „Je tam potřeba mít starší osu a do toho mladé hráče postupně zapracovávat. Vidíme to u všech – ať je to Baník, Sigma, Sparta, Slavie, všichni s tím měli problémy.“

Ačkoli béčka hrají většinou ve druhé polovině tabulky, zápasy s nimi považuje Kameník za oboustranně přínosná. „Béčka jsou velice nepříjemná jako soupeři. Hráči jsou mladšího ročníku, dobře technicky vybavení, běhají celý zápas, doráží vás. Jsou dobře vedení v akademiích Sparty, Slavie, Baníku i Sigmy. Mají v sobě taktické dovednosti, které si přenáší do dospělého fotbalu,“ tvrdí. „A těžko se na to chystá, protože nevíte, kdo nastoupí v áčku.“

Také v příštím ročníku by ve druhé lize mohly působit čtyři B-týmy, o postup z ČFL usiluje Plzeň. To Saňáka přiměje upozornit na jiný problém: „Kvůli juniorské lize – jsou dvě třetí ligy v Čechách po 17 klubech, 34 mužstev ve třetí české lize je strašně moc.“