Bez Gudase je Česko na MS jiné. Plán, jak nahradit tvrďáka, ožívá

Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.

Nedal gól. Ve čtvrtfinále na mistrovství světa 2024 dokonce neměl ani jeden bod. Přesto každému bylo po zápase jasné, co Radko Gudas způsobil. Jeden z nejtvrdších hokejistů české hokejové historie přispěl svou protivností k postupu Česka přes USA do semifinále. Jak? Vzal si do péče jednu z největších hvězd turnaje Bradyho Tkachuka.

„Gudy hrál na mistrovství celou dobu stejně,“ hned si i dnes vybaví útočník národního týmu Matěj Stránský. „S Amerikou byl ale vidět trochu víc, že se staral o Tkachuka,“ přidává.

Spojení „trochu víc“ znamená, že si Gudas na eso Spojených států zasedl. Jakmile se Tkachuk přiblížil k bráně, vousatý ranař ho hned tvrdě atakoval. Jen takový výčet: hokejka na zádech, rukavice v obličeji, rány pěstí, legendární škrcení.

Rozhodčí tehdy nechali tenhle souboj žít, nezasahovali do něj. Vymezili dvěma tvrďákům hřiště. Gudas na něm kraloval, Tkachuka vymazal z planety. „Je to jeho styl a já jsem na tom podobně. Patří mu uznání, protože svému týmu hodně pomohl,“ vysekl českému bekovi poklonu soupeř. Nevztekal se, že ho soupeř fauloval, sám zkoušel stejný mustr.

Od Gudase to byla špinavá práce, ale děsně užitečná.

Z dnešního pohledu je historie, že fauly prošly bez trestu. Takhle se zápas zkrátka v tu chvíli vedl. A on měl extrémní vliv na jeho vývoj, tím pádem i na celou zlatou jízdu. „Když jsem se díval minulý rok na zápasy, Radko Gudas byl neskutečný. Fyzickou hrou se prezentuje skvěle, do toho dokázal rozehrát každý puk, mistrovství mu náramně vyšlo,“ říká dnes i obránce národního týmu Filip Pyrochta.

Jenže když projedete českou soupisku, žádný podobný ranař v defenzivě není. Gudas byl po sezoně volný, ale omluvil se kvůli operaci. Obránci ve výběru mají jiné přednosti, dokážou rozehrát, mají kvalitní pohyb.

Cenit zuby umí možná tak Tomáš Kundrátek, který se postupně dostává po zranění zase do provozního režimu. Ale vyloženě Gudas II? Ne, takový hráč ve výběru není. Přitom Česko často nějakého brouska v defenzivní linii mělo.

Můžete vzpomínat na dávné doby Oldřicha Machače, který uměl dokonale vystrčit zadek, že soupeř udělal salto. V 70. letech takhle doplňoval generaci Ivana Hlinky nebo Vladimíra Martince. Reprezentace se nikdy nechlubila brutální silou, ale vždycky v její hře dobře fungovali František Musil, Leo Gudas, Jiří Šlégr, Ladislav Šmíd, Pavel Kubina. Vždycky se našel vzadu někdo, kdo má svaly a umí se minimálně hodně ošklivě dívat.

Protivnější typy má tým teď spíš v útoku. Jen Jakuba Lauka na chvíli vyřadila vyhozená čelist a nastupovat bude nyní s košíkem a s určitým sebezapřením. Je hráčem, který dokáže spustit ohňostroj s emocemi. To samé dvoumetrový Adam Klapka, který dostal v Brně pokyn, aby začal být trochu víc zlý. Na mistrovství světa přiostřil. Otázkou jen je, zda po návratu Lauka do sestavy a příletu Davida Kämpfa v plánech kouče Rulíka zůstane i dál.

„Máme útočníky, kteří se nebojí přitvrdit. Jakub Lauko, Dan Voženílek, Adam Klapka, já občas taky. Až půjde do tuhého, máme tady lidi, kteří se dokážou za ostatní postavit,“ pevně hlásí Matěj Stránský, že Česko dokáže být zlé i bez ministra tvrdosti Gudase. Pravda je, že to, jak přehodil na MS 2022 Kristianse Rubinse přes mantinel, se stalo jedním z nejpamátnějších momentů turnaje.

Čeští trenéři v absenci tvrdosti problém necítí. „Podle mě se s tím ostatní hráči popasují taky. Budou schopni přitvrdit. Věříme týmu, máme odolné hráče, jsou schopni přijmout i tvrdou hru,“ sdělil Seznam Zprávám asistent Jiří Kalous.

Jenže nejde jen o tvrdou hru. Konkrétně třeba v zápase se Spojenými státy se bude před bránu tlačit obrovský Tage Thompson. Není typ hokejového zloducha jako Brady Tkachuk, spíš jde o střelce, který dokáže výborně tečovat střely od modré čáry a má výjimečnou ránu. Ale v úterý odpoledne se i tady ukáže, kdo ho dokáže odklízet gólmanovi z výhledu. Kdo by takovou věc zvládl? „Kdokoliv,“ vypálí Kalous.

„Kluci jsou nastavení emočně tak, že si nenechají nic líbit. Jen samozřejmě nechtějí být zbytečně vylučovaní. Ale jak jsem kluky poznal, pokud jde do tuhého, nikdo neváhá hodně přitvrdit. Nikdo,“ pro jistotu Kalous poslední slovo ještě zdůrazní.

Když je s myšlenkou konfrontován Filip Hronek, který si pěstuje podobné vousy jako Gudas, usměje se. Jako kdyby mu v takovou chvíli v očích zajiskřilo: „Uvidíme, podle situace.“

Není bitkař, nemá za sebou Gudasův trestní rejstřík z NHL ani nepatří mezi nejčastěji hitující hráče za mořem. Ale právě Hronek umí ve velkých zápasech přepnout do módu, že nastal poslední den Sluneční soustavy a že už není žádné zítra: „Hlavně se toho nesmíme bát a neudělat nic hloupého. Ale když to přijde, tak to přijde. Gudy samozřejmě chybí, i v kabině, protože on je super kluk.“

Výčet české obrany vypadá takhle: Daniela Gazdu zdobí výborná střela, Jiřího Ticháčka rozehrávka, Libora Hájka bruslení a technické odebírání puků. David Špaček je spíš další obránce s ofenzivními instinkty, Jakub Krejčík vymyslí nahrávku, když už nikdo nečeká, že to jde. Filip Pyrochta je zase elegantní bruslař, kterého zdobí silná rozehrávka. Hronek je dobrý střelec od modré a dokáže pracovat s kotoučem v rychlosti. Jen Kundrátek je tak trochu větší „prudič“.

Gudasovu DNA v sobě nenese nikdo. „Nechci, aby to vyznělo blbě, že se vymlouvám. Ale je nás na ledě vždycky pět. Pokud budeme tyhle věci dělat všichni, přistupovat důrazně ke každému souboji, zafunguje to taky. Mělo by to vycházet od nás všech,“ dává za pravdu Kalousovi Pyrochta.

Neudělat oblouček, ale důrazně podstoupit každý malý souboj. Začne jeden, pokračuje další. Nevypustí to nikdo. To může být český recept, jak nahradit vousáče s přezdívkou „Butcher“ (Řezník).

Že se jedná o klíčovou věc, popisuje i Stránský z pohledu útočníka. Hodní kluci většinou nic nevyhrávají: „Není příjemné, když vás někdo dohrává a v každém souboji dostanete sekeru nebo krosček. Musíme být občas taky zlí.“

Pyrochta ho pak doplňuje: „Souhlasím, mám to podobně. Když mě někdo pořád napadá, hraje víc do těla než puk, vnímáte to. Je potřeba tam fyzickou hru přinést taky.“

Celkově by se měl teď obraz české hry na mistrovství světa změnit – přiostřit. Ve skupině zatím měl národní tým převahu dovednostmi. Pondělkem skončily zápasy, kde zírá výkonností propast.

Na širokém kluzišti není ani tak hlavní někoho narazit na mantinel. Tady hrozí spíš problém, protože pokud se takovým soubojem nezíská puk, je od hrazení hodně daleko k brance. Střetem se bránící hráč vyřadí ze hry.

Důležitá je spíš agresivita kolem branky. „Co se týká důrazu v osobních soubojích, jde o věc, která by se měla zlepšovat. Větší led svádí k tomu, že se víc držíte na puku, kroužíte. Ale víme, že je potřeba se tlačit do branky a pracujeme na tom. Někdy je třeba věci zjednodušit, pustit to na bránu, narvat tam dva chlapy,“ přikývl Stránský.

Pokud sem tým dokáže přepnout, může prožít další dobrý turnaj. Velkým testem maximálních možností bude zápas s Amerikou, poslední utkání v základní skupině.