Recenze: Tom Cruise opět doskočí, doplachtí, zachrání. Už stačilo

Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.

Sága Mission: Impossible, jejíž nový díl nazvaný Poslední zúčtování začnou ve středu večer promítat česká kina, už existuje téměř třicet roků. Předcházela jí televizní série z konce 60. let minulého století, prehistorii už ale dávno přepsala současná éra s hercem Tomem Cruisem. Asi nikdo nemohl předpokládat, že se roztáhne na osm filmů a tržby překročí čtyři miliardy dolarů, v přepočtu 108 miliard korun. Ani žádný představitel Jamese Bonda nevydržel tolik let jako Tom Cruise v roli agenta Ethana Hunta. Zdá se ale, že to nakonec bylo až příliš dlouho.

V souladu se současným hollywoodským trendem tvůrci rozdělili poslední díl na dvě propojené části. Mezi natáčením první a druhé se však Cruise musel vydat na propagační turné svého dosud nejúspěšnějšího počinu Top Gun 2 a kvůli pandemii covidu štáb čelil spoustě komplikacím i odkladům.

Posunula se také základní koncepce. Z „týmovky“, v níž mají výrazné místo různí členové tajné organizace, se čím dál více stává Cruisova „sólovka“. Směřovalo to k tomu sice již od prvního dílu, nyní ale hercovo zbožštění dospělo do neúnosné míry.

Ve filmu s ním od prvních minut hovoří sama prezidentka USA hraná Angelou Bassettovou, která jej považuje za spasitele. Podobně obdivně jako k božskému vyvolenému, jenž by měl rozhodovat o osudech lidstva, se k němu staví i mistrná zlodějka Grace v podání Hayley Atwellové, jež by pro něj obětovala život.

Ať Ethan Hunt řekne cokoli sebešílenějšího a nesplnitelného, nakonec ho všichni vždy poslechnou, dají mu za pravdu a do posledního zlomku vteřiny čekají, jestli udělá, co slíbil. Samozřejmě že on to vždy splní a nezklame. Dosprintuje, doskočí, doplachtí, zachytí, vyzvedne, i kdyby mu hořel padák, utrhlo se mu křídlo letadla, dekomprese mu trhala buňky v těle, nebo mu zaskočila nugetka v krku.

Proti Huntovi, jenž ztělesňuje blíže neurčené ideály „starého dobrého světa“, v novém filmu stojí umělá inteligence zvaná Entita. Ta ovládla kyberprostor, zahltila jej dezinformacemi a manipuluje veřejnost k občanským nepokojům, zatímco snad všechny vlády světa a jaderné zbrojní systémy posouvá ke globální válce. V jiné rovině moderní technologie představuje hrozbu pro samotný Hollywood, který v posledních letech upouští od pečlivého budování kariér velkých filmových hvězd, originálních scénářů psaných lidmi či natáčení ve skutečných lokacích.

Dvaašedesátiletý Tom Cruise svou Mission: Impossible bojuje proti vlastnímu stárnutí, stále je v každém záběru i při těch nejnebezpečnějších kouscích vidět jeho obličej. Bojuje ale také za celý „lidský Hollywood“. Za právo nevytvářet vše jen v počítačích a nenechat příběhy či prostředí generovat podle algoritmů.

Zápletka pak stojí na tom, že proti stroji, jenž předem kalkuluje se všemi možnými racionálními rozhodnutími, je nutné udělat něco šíleného a nepředvídatelného.

Paradoxně však film působí jako dílo umělé inteligence mixující všechny motivy nebo rekvizity, co jsme už viděli. Jde to až tak daleko, že první půlhodina neúnosně dlouhého 169minutového snímku je v podstatě jakýmsi trailerem na další dvě hodiny, z nichž tak půl hodiny visí Cruise z něčeho za ruku, a zároveň sumarizuje všechny dosavadní filmy série.

Objevuje se tu i syn hlavního padoucha z prvního dílu, jehož otec opustil v sedmi letech, což se nám vše náležitě detailně vysvětluje. Ethan Hunt zjistí, že cokoli kdy dělal, směřovalo k tomuto momentu. A že pokud si myslel, kterak něco krade nebo někoho zachraňuje, tak vlastně zachraňoval a kradl cosi úplně jiného.

Některé peripetie mají skoro cimrmanovské rozměry a film postrádá nadsázku. Polární pasáž se psím spřežením už začíná připomínat Aljašku v plamenech se Stevenem Seagalem, který se v 90. letech začal domnívat, že je i geniální režisér, a stvořil tím nesmrtelnou nezáměrnou komedii.

Nový díl Mission: Impossible sice Cruise nerežíroval, opět je pod ním podepsaný Christopher McQuarrie. Zatímco dosavadní části ale lavírovaly mezi zábavnými bondovkami a drsně syrovými filmy s agentem Jasonem Bournem, nyní se série vydala cestou temné osudovosti připomínající tituly jako Počátek nebo Tenet od Christophera Nolana. Bohužel bez originálních nápadů tvůrce, který si vždy pohrává s pozorností publika a na konci přinese velkou pointu, čímž publikum přinutí podívat se na jeho vypravěčský trik znovu.

Přestože režisér McQuarrie s Cruisem na sérii pracuje od pátého dílu z roku 2015, nyní se něco zadrhlo. Poslední zúčtování je obtěžkané neustálým vysvětlováním, záblesky do minulosti či pomalými rozlučkovými monology nad tikajícími bombami. Zatímco sedmý díl byl až přehlcený akčními sekvencemi, novinka obsahuje pouze dvě větší – famózní, stěžejní, hodně dlouhou a nezapomenutelnou pasáž v potopené ponorce, která míří na kraj podmořského útesu, a „belmondovskou“ bitku na staromódních dvouplošnících.

V obou případech hrdina nemá online kontakt se světem a situaci musí vyřešit kombinací své fyzické kondice, smyslu pro načasování a důvtipu. Bohužel v obou scénách jde také o kaskadérské, zbytečně natahované exhibice Toma Cruise.

Nabízí se otázka, co jsme až dosud na Mission: Impossible měli rádi. Samozřejmě složitost akcí a eleganci jejich provedení. U filmů z této série také vždy záleželo na odlišném stylu různých režisérů. Bylo v tom právě ono vítězství fyzična a ducha nad neosobní technikou. Stejně jako hravost či týmová souhra.

Jak ale příběhy zvážněly, začaly být problematické po ideologické stránce. Supertajná organizace IMF, podle které se série jmenuje, operuje bez posvěcení americké vlády a vždy má konat v zájmu vyššího dobra. „Bojujeme za naše blízké i za ty, které nikdy nepotkáme,“ zazní tu často. Ethan Hunt pak v jedné scéně vyloženě říká, že už nejde o politiku či různé země, jen střet lidí s umělou inteligencí.

Jenomže v reálném světě jde o ideologické zájmy velmocí, které si dost pravděpodobně vyvíjejí své umělé inteligence právě na základě odlišných ideologií. Představa, že na jedné straně stojí nevinné lidstvo, co si zaslouží za každou cenu zachránit, a vedle toho nějaká zlá a totálně necitelná AI, je naivní, zjednodušující. Není to tak, že se stroji nás nevyhnutelně čeká totalita nebo apokalypsa, zatímco s lidmi máme zaručenou svobodu.

Samozřejmě ani není třeba předpokládat, že tvůrci Mission: Impossible chtěli vyřknout silné politické poselství. Spíš se jim přihodilo, že zábavná akce, v níž si pohrávali s tematikou atomových zbraní, nakonec přestala být apolitická.

Když od toho všeho couvneme o krok zpět, zůstává jediné: že nás spasí jeden dokonale fyzicky a morálně nadřazený jedinec, scientolog Tom Cruise. Děkujeme pěkně.