Článek
Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.
Pravý obránce fotbalové Olomouce Matěj Hadaš měl před ustupujícími sparťany hodně prostoru. Tak proč si to neštrádovat k bráně? Zasekávačkou se zbavil dvou stíňujících soupeřů a střelou zpoza vápna trefil břevno.
Kdyby šel míč o pár čísel níž, Sparta by doma prohrávala už 0:2 a nejspíš by skončila v lize až pátá, tudíž po 42 letech bez účasti v evropském poháru.
Avšak křehkým sparťanům, hrajícím viditelně ve značné křeči, v posledním zápase sezony ukázal sport svou přívětivější tvář.
„V tu chvíli mi bylo podobně jako za stavu 0:3 v Ostravě. Nevyvíjelo se to vůbec dobře, zaplať Pán Bůh, že balon skončil na břevně. Se stavem 0:2 už by bylo těžké něco udělat,“ oddychl si provizorní trenér Sparty Luboš Loučka.
Svou misi zvládl, byť ze dvou zápasů po vyhazovu Larse Friise uhrál jediný bod. Na závěr s Olomoucí. Stačil na to, aby Sparta poskočila na čtvrté místo před Jablonec, protože ten prohrál v Plzni 1:4.
Přesto Jablonec mohl dlouho doufat, že do předkola Konferenční ligy půjde místo Sparty, jež potřebovala zápas s uvolněnou Olomoucí aspoň srovnat. Jedno jak. Pár minut poté, co Hadaš posadil balon na břevno, se na pravém křídle uvolnil sparťan Preciado, přihrál pod sebe na vápno Vydrovi, který ještě nachystal míč proti noze Lacimu, jenž se zdálky trefil fantasticky někam k víku. Brankář Koutný neměl nárok.
Necelých patnáct tisíc diváků na Letné si pořádně ulevilo.
Ale slavit? Nebylo co.
Tak mizernou sezonu, která přitom začala tak krásně postupem do Ligy mistrů, Sparta dlouho nepamatuje. Její legendy, když zažívaly krizi, tak z toho bylo druhé, maximální třetí místo. Teď vážně hrozilo páté. Totální zmar byl blízko. Nakonec se po utkání před stadionem mohl ikonický sparťan Jozef Chovanec usmívat aspoň trošku, když jej fanoušci žádali o společnou fotku. Rozhovor pro Seznam Zprávy ale raději odmítl.
„Téma?“ zeptal se.
„Sparta.“
„Promiňte, to nechci.“
Musel by svůj milovaný klub podrobit břitké kritice. Vyhnul se tomu.
Sparta se s odřenými ušima dostala do 2. předkola Konferenční ligy, jenže i sobotní utkání podtrhlo, jak nejistým, ustrašeným a pro českého giganta nehodným způsobem. Hráčům v rudých dresech uskakovaly míče od kopaček jako hopíky, lehké přihrávky kazili Uchenna i Rrahmani, nebo Panák proti svému přesvědčení flákl míč do autu, než aby si pomohl s volným spoluhráčem. Tak to vypadá, když si nevěříte.
Jakmile brankář Vindahl pokazil v úvodu výkop, ozval se hned nemilosrdný pískot z tribun. I když se kotel za bránou snažil povzbuzovat a na začátku vytáhl povedený transparent „Lásku na celý život poznáš už v mládí“, nejde si nevšimnout, že ani ze sektoru sparťanských fanoušků a ultras nedopadá na hřiště tak silná vlna podpory jako v minulé sezoně.
I celoživotní láska vás někdy může štvát, ale to nic nemění na síle vztahu.
Plichtu Sparta ukopala. Loučka po vyrovnání stáhl útočníka Rrahmaniho a poslal na plac obránce Ševínského. V závěru Letenští hráli dokonce s pěti stopery, ještě je jistil štít Vydra. „Museli jsme reagovat na výsledek našeho utkání i zápasu v Plzni. Měli jsme malý cíl, o kterém bychom před sezonou nechtěli vůbec přemýšlet, ale bylo důležité ho naplnit. Proto jsme volili defenzivní variantu,“ vysvětloval Loučka opatrné tahy.
Rozhodčí Starý sparťanské trápení nenatahoval a po dvou minutách navíc ukončil zápas i sezonu, což už všichni sparťané vyhlíželi. „Všichni cítíme, že to je sladkokyselý výsledek. Bod máme, jsme čtvrtí, ale tenhle klub má jiné ambice,“ řekl Loučka.
Kapitán Filip Panák kývl: „Jsme rádi, že nás příští rok čeká Evropa, zápasy jsou zajímavé, ale zklamání ze sezony převládá.“
K nepoznání za jediný rok
Je až k neuvěření, že před rokem bylo všechno jinak, přitom s podobným kádrem. Chybí „jen“ lídr Ladislav Krejčí, který přestoupil do Girony.
Jenže obávaný ofenzivní trojzubec ani po návratu Kuchty ostře nebodal. Haraslína s Birmančevičem, nejlepším hráčem minulé sezony, limitovaly i zdravotní neduhy. Na stopera Vitíka zase jako by dopadlo, že mu Sparta zatrhla vytoužený přestup do italské Boloně. V sobotu se marně pověsil jako batůžek na sigmáka Antonína Růska, i zády k bráně otevřel skóre. Zažíval silné pocity, neboť skóroval vůbec poprvé po dvouletém martyriu s vyhřezlou plotýnkou.
„Byla to další rána. Nejsme dobře psychicky naladění, proher bylo hodně, ale pořád jsem věřil, že nám tam něco spadne,“ povídal Panák.
Sigma byla lepší, nebezpečnější, střelecky aktivnější. Spartu porazila v lize i ve finále poháru, po kterém se musel poroučet Friis. Hanáci hráli uvolněně, což bylo v přímém kontrastu s domácími. Trenér Olomouce Tomáš Janotka si mohl dovolit postavit sestavu bez opor Breiteho, Pokorného, Zorvana. Znovu i bez zraněného nejlepšího střelce ligy Klimenta. Na Spartu to i tak stačilo.
Nemáme lehkost, hrozně těžko se hledají fotbalové věci, je to na sílu. Lehce dostáváme góly, těžko dáváme.
Vůbec způsob jejího defenzivního počínání zarazí nejvíc. Nejen Hadaš se lehce dostal k zakončení. Sparta se najednou neměla o co opřít, ačkoli sezonu rozjela slibně. Jako by všechny herní principy jako zbloudilé kufry postupně odpluly za trenérem Priskem do rotterdamského přístavu.
„Nemáme lehkost, hrozně těžko se hledají fotbalové věci, je to na sílu. Lehce dostáváme góly, těžko dáváme,“ shrnul Panák.
Místopředseda sparťanského představenstva František Čupr v týdnu v rozhovoru pro klubové stránky hráče vyplísnil za uspokojení ve špičkových podmínkách, špatné charakterové vlastnosti. „Já ten rozhovor neviděl, tak nevím,“ překvapil reakcí na dotaz Seznam Zpráv Panák.
Tak ještě jednou: Byli jste v kabině příliš uspokojení, kapitáne? Chybí týmu po dvou titulech hladovost?
„Na začátku sezony jsem měli dlouho šňůru bez porážky. Za mě mohu říct, že jsem nebyl uspokojený. My víme, jak funguje Sparta. Vždycky to bude tak, že Sparta bude chtít trofeje. A když je nebude mít, bude to řešit.“
Jak?
Loučka se vrací k druholigovému béčku, kde odváděl dobrou práci, ale spícího obra neprobudil.
„Sám od sebe jsem čekal víc. Jeden bod ze dvou zápasů není to, co bych si představoval. Nepodařilo se mi tým dostat do fáze, kdy by doručil fotbalovou kvalitu,“ uznal bez výmluv. „Pár let zpátky, když jsem začínal s trenéřinou, byl tohle můj sen, trochu se mi ho povedlo naplnit. Byl jsem ve špatný čas na správném místě a beru to s veškerou pokorou. Posledních devět dní pro mě bylo největší motivací, abych se sem třeba někdy vrátil.“
Teď přijde na Letnou nový trenér se svým štábem. Ze zahraničí. Přijdou noví hráči. Okysličující řez bude muset sportovní ředitel Tomáš Rosický provést s pečlivostí chirurga a bez citů.
Pár měsíců zpátky jsme je všechny vynášeli do nebes. Jsou to dobří fotbalisti, o tom jsem přesvědčený. Teď si potřebují vyčistit hlavy. To, co prožili, by zamávalo s každým týmem na světě. Ale nevidím to tak, že nezvládají tlak.
„Když dostanete během sezony tolik ran, promítnout se to musí,“ přemítal nad mdlým projevem týmu Loučka. „Za poslední týdny se stalo tolik věcí… Ano, týmem to zamávalo. Chtěli jsme dominovat, hrát dobře, ale obava a ztráta sebevědomí byla znát.“
Seznam Zprávy proto zajímalo, jaké mentální kvality ukázali hráči právě v době, kdy se nedaří. Tlak na Spartě dokázal semlít řadu dobrých fotbalistů. Ty opravdu dobré však nezlomí, ale posílí. Má takových hráčů Sparta dostatek?
„Těžké odpovědět,“ přemýšlel Loučka. „Pár měsíců zpátky jsme je všechny vynášeli do nebes. Jsou to dobří fotbalisti, o tom jsem přesvědčený. Teď si potřebují vyčistit hlavy. To, co prožili, by zamávalo s každým týmem na světě. Ale nevidím to tak, že nezvládají tlak. Je obecný jev, že když tým úplně neladí a nedaří se výsledkově, většinou to takhle dopadne. Jsem přesvědčený, že až si kluci psychicky i fyzicky odpočinou, vrátí se na stejnou úroveň, na jaké byli.“
Na čem byl měl jeho nástupce na ostře sledované lavičce začít pracovat jako první?
„Na mentalitě týmu,“ uzavřel Loučka svůj krátký záskok.
Sezona skončila, ale na Letné bude rušno.
