Článek
Analýzu si také můžete poslechnout v audioverzi.
Celý příběh začněme v Praze patnáct let zpátky. V českém hlavním městě se 8. dubna 2010 potkal americký prezident Barack Obama a jeho ruský protějšek Dmitrij Medveděv. Podepsali tzv. dohodu Nový START, která měla omezit počet nukleárních zbraní a jejich nosičů v obou jaderných mocnostech. Navázala na předchozí dohody START (Strategic Arms Reduction Treaty), které od začátku 90. let minulého století - první byla podepsána ještě mezi USA a Sovětským svazem v roce 1991 - znamenaly konec urputných závodů ve zbrojení. Symbolizovaly konec studené války.
Této éře je však zřejmě konec a nové světové závody ve zbrojení začínají znovu naplno.
Zaprvé: americká smlouva s Ruskem je již fakticky pozastavena a její platnost vyprší příští rok v únoru. Nezdá se přitom pravděpodobné, že by existovala reálná šance na její prodloužení.
Zadruhé: do závodu se vložila další z velmocí dnešního multipolárního světa - Čína, která udržuje volné spojenectví s Putinovým Ruskem. Komunistická velmoc masivně jaderně zbrojí. Pentagon očekává, že Peking bude mít do roku 2035 přibližně 1500 jaderných hlavic, oproti asi dvěma stovkám v roce 2020.
Čína navíc vede v oblasti hypersonických zbraní, tedy takových, které mohou dosáhnout nejméně pětinásobku rychlosti zvuku, letět nízko nad povrchem a manévrovat před zasažením cíle, což znesnadňuje jejich detekci, natož zachycení. Před čtyřmi lety například Peking představil raketu, která letěla rychlostí více než 15 000 kilometrů za hodinu, když obletěla zeměkouli a pak zasáhla cíl v Číně.
Nový projekt Manhattan?
Za této situace se pro Spojené státy coby hlavního čínského rivala zdá být zcela nezbytné investovat nemalé prostředky do vlastní obrany. A staronový americký prezident Donald Trump v této oblasti - jakožto i v mnoha jiných - přemýšlí megalomansky.
Už jenom název jeho obranného projektu - Golden Dome, čili česky zlatý dóm či zlatá kupole.
Šéf Bílého domu svou vizi poprvé představil v lednu, krátce po návratu do úřadu. Podepsal exekutivní příkaz, kterým nařídil ozbrojeným silám Spojených států vybudovat systém protiraketové obrany, který přirovnal k izraelskému systému Iron Dome a ke Strategické obranné iniciativě, kterou v roce 1983 navrhl tehdejší americký prezident Ronald Reagan.
Na konci května pak projekt představil blíž a oznámil, že projekt zařadil do svého „velkého krásného zákona“, který minulý čtvrtek schválila Sněmovna reprezentantů.
Co tedy o Golden Dome víme? Zatím toho není úplně mnoho, nicméně hlavní rámec již americká administrativa představila.
U projektu s astronomickými ambicemi začněme neméně astronomickými náklady. Trump hovoří o 175 miliardách dolarů, to je asi 3,8 bilionu korun, tedy více než polovina českého ročního hrubého domácího produktu. Tyto peníze chce Trump vynaložit v příštích třech letech - tak, aby byl projekt kompletní, ještě než jednou provždy opustí Oválnou pracovnu.
„Svět je nebezpečný. Naše občany budeme chránit jako nikdy dřív.“
Splnit cenu i termín je však podle řady odborníků pravděpodobně nemožné.
Program Golden Dome se fakticky zprovozňuje ve fázích, na rozdíl od toho, aby byl připravený najednou. Zpočátku se Pentagon zaměří na integraci datových systémů, než později vyvine vesmírné zbraně. Za tři roky by podle různých expertů mohlo být reálné vybudovat základy sítě satelitů a komunikačních systémů, které by mohly potenciálně sledovat stovky přilétajících raket směrem k USA.
I celková cena pak zřejmě vystoupá o dost výš. Rozpočtový úřad Kongresu jenom vesmírné komponenty odhadl na celkovou sumu 542 miliard dolarů, tedy asi 12 bilionů korun.
Podle mnohých však cena nehraje v otázce bezpečnosti roli. Letecká a obranná společnost Lockheed Martin, která by zřejmě měla být do projektu zapojena, uvedla, že se „jedná o misi v měřítku projektu Manhattan, která je naléhavá a zásadní pro americkou bezpečnost“. Připomněla tak výzkumný proces, který před více než 80 lety vedl k výrobě první atomové bomby.
Vzhůru na oběžnou dráhu
I koncepce Golden Dome má být v mnohém přelomová a po vědecko-technické stránce v podstatě revoluční.
Zahrnuje rozšíření či vybudování pozemních kapacit na Aljašce, Floridě, v Kalifornii, Indianě a Georgii. Stranou teď ponechme, že v úvahách Donalda Trumpa se objevuje i Kanada, a to za předpokladu, že se bude podílet částkou ve výši 61 miliard dolarů, nebo se stane 51. státem federace.
Kromě těchto kapacit však koncepce míří výš - až na oběžnou dráhu Země. Tam umístěné družice mají kromě radarů nést i mechanismy, které budou rovnou schopné sestřelovat nepřátelské rakety.
Jak to popisoval generál Gregory Guillot, velitel Severního velitelství USA, když v dubnu vypovídal před Kongresem: „Iniciativa bude mít několik vrstev, které budou čelit celé škále vzdušných hrozeb.“
Zákonodárcům pak popsal vrstvu doménového povědomí (domain awareness layer) pro sledování hrozeb a dvě další: „První je vrstva pro porážku ICBM (mezikontinentálních balistických raket), která dnes z velké části existuje díky GBI (pozemním interceptorům), které mohou porazit severokorejskou hrozbu, a pak vrstva vzdušná, která by porazila střely s plochou dráhou letu a vzdušné hrozby.“
Zejména poslední jmenovaná vrstva se zdá být nezbytná, jelikož současný americký systém protivzdušné obrany Ground-Based Midcourse Defense na nejmodernější technologie nestačí.
Systém proti „starým známým“
Opírá se o 44 interceptorů umístěných na Aljašce a v Kalifornii a o námořní systém Aegis. Technologie nesoucí název štítu, který v řecké mytologii patřil nejvyššímu z bohů Diovi, má sestřelovat mezikontinentální balistické střely a loni v dubnu jej například velmi úspěšně použily torpédoborce amerického námořnictva proti íránským zbraním namířeným na Izrael.
Pozemní raketový interceptor je spouštěn do raketového sila během nedávného umístění v komplexu protiraketové obrany ve Fort Greely na Aljašce.
Bezpečnostní analytici věří, že tento systém je účinný právě proti „starým známým“ hrozbám, jako jsou balistické střely Íránu nebo třeba Severní Koreje, nicméně na supermoderní hypersonické rakety je pravděpodobně krátký.
I proto nové úvahy míří na oběžnou dráhu. „Nejlepší čas na zachycení takovéto rakety je v okamžiku jejího odpálení,“ komentoval v pořadu CBS Mornings Plus generál ve výslužbě Frank McKenzie, bývalý velitel amerického Centrálního velitelství. Řekl, že na počátku letu rakety je její dráha velmi předvídatelná, nemůže manévrovat a nemůže nasadit systémy k oklamání radarů, což je ideální čas k jejímu zneškodnění. „A abyste to mohli udělat, opravdu se musíte vydat do vesmíru,“ dodal.
Tím se sice trochu rozporuje představa dómu čistě nad americkým územím, nicméně inspirace pro takovéto označení systému je zřejmá - pokrokový systém Iron Dome nad Izraelem.
Donald Trump několikrát vyslovil nad železnou kupolí obdiv a je na místě říct, že oprávněný. Systém vyvinutý společností Rafael Advanced Defense Systems je pro židovský stát zcela klíčový. Naposledy jej pomohl ochránit právě při zmíněném útoku Íránu z loňského dubna.
Systém Iron Dome.
Zlatá kupole však bude mít mnohem těžší práci než její příbuzná pojmenovaná po mnohem méně vzácném kovu. V první řadě samozřejmě proto, že chránit 22 000 km² Izraele je snazší než pokrýt území USA s 9,8 milionu km². A protože nejlepší je rakety zneškodnit už po startu, tak i všechna území, odkud mohou vzlétnout.
„Je to jako rozdíl mezi kajakem a bitevní lodí,“ porovnává Iron Dome a Golden Dome Jeffrey Lewis, odborník na geopolitiku jaderných zbraní z Centra Jamese Martina pro studium nešíření jaderných zbraní na Middlebury Institute of International Studies.
Problém je podle něj jednoduše řečeno v tom, že Země je moc velká a točí se moc rychle. „K tomu, abyste zajistili, že nad správným kouskem Země bude zrovna nějaká družice, potřebujete opravdu hustou síť,“ říká Lewis.
Jak hustou? Extrémně. Nezávislý panel sestavený Americkou fyzikální společností na začátku roku vypočítal, že k zastavení rychlé salvy 10 raket by bylo potřeba na oběžné dráze instalovat na 16 000 interceptorů. Zopakujme, že v současné době jich je na americkém území 44 - asi 360krát méně.
„To je důvod, proč plán padl v 80. letech, kdy se o nějakém dómu zaopatřeném z vesmíru začalo mluvit poprvé. Dnes už to úplně neplatí. Jen společnost SpaceX umístila více než 7 000 satelitů Starlink. Náklady na vypuštění jsou mnohem levnější a k dispozici je více nosných raket,“ říká Lewis.
Přestože však podle něj již nejde o nápad čistě z říše snů, jeho realizace by byla velmi obtížná. „Jakékoli tvrzení, že to lze provést s relativně nízkým počtem - řekněme 2 000 interceptorů - předpokládá, že se v rychlém sledu stane řada nepravděpodobných zázraků, které přinesou ten nejlepší možný výsledek. Na to samozřejmě nejde spoléhat,“ dodává vědec.
Navíc to vypadá, že lídr amerického průmyslu SpaceX se do projektu nehrne. Potvrdil to šéf společnosti Elon Musk, který nedávno opustil americkou administrativu, ve svém příspěvku na X. „Nejraději bychom se nadále soustředili na to, abychom lidstvo dopravili na Mars. Pokud nás prezident požádá, abychom v tomto ohledu pomohli, uděláme to, ale doufám, že to zvládnou i jiné společnosti (nikoli SpaceX),“ napsal.
Velmi široké pokrytí ale bude pro ostatní složité. Firma Booz Allen Hamilton nedávno představila svůj návrh obsahující „pouhé“ 2000 protiraketových družic, který by podle ní mohl ve spojení s dalšími systémy zajistit dobrou počáteční obranu.
„Šílené sci-fi zbraně“
Přestože experti vidí řadu technických problémů a výzev, realizace plánu je podle nich možná. A tak se přesuňme o kus dál - do situace, kdy Spojené státy skutečně začnou zbraně posílat na oběžnou dráhu Země.
Co na to říká mezinárodní právo? Normativní režim vesmíru upravuje zejména multilaterální smlouva z roku 1966, většinou označovaná jako tzv. Kosmická smlouva. Ta smluvním stranám, kterých je 116 včetně všech velmocí, zakazuje do vesmíru umísťovat atomové zbraně či jiné zbraně hromadného ničení. Protiraketové interceptory by tak nebyly v rozporu.
Z mezinárodního práva:
Smlouva o zásadách činnosti států při výzkumu a využívání kosmického prostoru včetně Měsíce a jiných nebeských těles. Článek IV:
Smluvní státy se zavazují neumísťovat na oběžnou dráhu kolem Země žádné objekty nesoucí jaderné zbraně nebo jakékoli jiné druhy zbraní hromadného ničení, nezavádět tyto zbraně na nebeská tělesa a nerozmísťovat tyto zbraně jakýmkoli jiným způsobem v kosmickém prostoru.
Měsíc a jiná nebeská tělesa se využívají všemi smluvními státy výhradně pro mírové účely. Na nebeských tělesech se zakazuje budování vojenských základen, zařízení a opevnění, zkoušky jakýchkoli zbraní a provádění vojenských manévrů. Využívání vojenských osob pro vědecký výzkum a jakékoli jiné mírové účely není zakázáno. Používání jakékoli výstroje nebo zařízení nezbytného pro mírový výzkum Měsíce a jiných nebeských těles není rovněž zakázáno.
To ovšem neznamená, že by jejich umístění na oběžné dráze zůstalo bez reakce amerických konkurentů, kteří namítají špatnou rozlišitelnost interceptorů od útočných zbraní.
Severní Korea minulé úterý Golden Dome pojmenovala jako „největší plán na zbrojení v dějinách“. Čína a Rusko ve společném prohlášení ze začátku května označily projekt za „hluboce destabilizující“. Mluvčí ruského ministerstva zahraničí Maria Zacharovová minulý týden na brífinku pro novináře uvedla, že plán „představuje přímé narušení základů strategické stability“.
Rivalové by se mohli adaptovat a roztočit nebezpečnou spirálu. „Tento přelud protiraketové obrany vám dává iluzi, že se můžete chránit, ale nutíte všechny tyto země, aby stavěly všechny ty stovky a tisíce raket, takže nakonec skončíte v nejhorším z obou světů,“ řekl deníku Wall Street Journal Pavel Podvig, vedoucí výzkumný pracovník Institutu OSN pro výzkum odzbrojení.
Podle něj by jakýkoli protiraketový štít nemohl být úplně bezchybný, což by na jedné straně podpořilo falešný pocit bezpečí a na té druhé podnítilo soupeře k výrobě dalších a důmyslnějších zbraní.
„Skončíme s tím, že Rusové a Číňané budou mít nejrůznější šílené sci-fi zbraně,“ doplňuje Lewis s tím, že Rusko a Čína jsou ve snaze udržet strategickou rovnováhu s Amerikou stále závislé na jaderných zbraních. „Zkrátka skončíme s výdaji v řádu stovek miliard dolarů, abychom s bezpečností byli v nejlepším případě na stejném místě jako dnes, a s největší pravděpodobností na místě mnohem horším.“
Aspoň v tomhle se tak dá uznat výše zmíněné přirovnání k projektu Manhattan, který sestavením atomových zbraní před osmdesáti lety de facto odstartoval největší závody ve zbrojení v dějinách. Skončit mohly před 15 lety v Praze. Teď však začínají nanovo.
