Velká rána pro Putina. Rusové už chápou, že je stát neochrání, říká expert

Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.

Největší jednodenní ztráta ruského letectva od druhé světové války – a Rusko si za ni do značné míry může samo.

V rozhovoru pro Seznam Zprávy to říká americký politický poradce a expert na ukrajinsko-ruské vztahy Jason Jay Smart, kterého Kreml považuje za persona non grata.

Podle něj celou operaci, při níž ukrajinské drony zničily hluboko v ruském týlu desítky ruských letounů, umožnily nejen technologické schopnosti Kyjeva, ale především strukturální slabiny ruského systému – hluboce zakořeněná korupce a zneužívání obchodních tras přes třetí země, jako je Kazachstán nebo Čína. Právě tudy navzdory mezinárodním sankcím do Ruska dál proudí technologie i vojenské vybavení.

„To, co měly sankce zablokovat, Rusko nakonec umožnilo. Je to důkaz nefunkčních sankcí, které Kreml velmi efektivně obchází. Že se Ukrajincům podařilo propašovat tolik dronů, je toho jasným důkazem,“ říká Smart.

Šéf zahraničního výboru ukrajinského parlamentu Oleksandr Merežko popsal operaci Pavučina jako přesně ten typ vojenské kreativity, který Ukrajina potřebuje k vítězství v této asymetrické válce. Snaží se Kyjev aktivně přenastavit dynamiku konfliktu?

Tato operace změnila dynamiku války v tom, že ji přenesla přímo na ruské území. Je to podobné jako s obrannými liniemi u Kursku. Když Ukrajinci pronikli na část území okolo Kursku, mělo to obrovský symbolický dopad. Proč? Protože běžní Rusové začínají chápat, že ani jejich vlastní vláda nedokáže ochránit domácí území. A to je zlomové.

Je to demonstrace technologické vynalézavosti a psychologického tlaku. V asymetrickém konfliktu je to přesně ten typ iniciativy, který může přinést zásadní posun.

Jak významně ukrajinský úder ovlivní ruskou válečnou mašinerii?

Krátkodobě je to obrovská rána pro ruskou flotilu strategických bombardérů, která utrpěla přímé škody, ale i pro psychologii jak uvnitř armády, tak celé země. Ukazuje se, že Rusko je mnohem zranitelnější, než jak se snaží působit. Není tak silné, jak by rádo vypadalo – nejen z vojenského hlediska, ale i z hlediska vnitřní důvěry ve vlastní bezpečnost.

Druhou oblastí dopadu je skutečnost, že tato operace vážně narušila schopnost Ruska vystupovat jako jaderná velmoc. Celkově to omezuje jeho schopnost projektovat sílu globálně, například v Pacifiku nebo v Atlantiku vůči NATO. Nejde jen o Ukrajinu – je to strategická ztráta, která bude mít na Rusko dopad nejméně deset let.

A jak konkrétně to pomůže Ukrajině? Hned několika způsoby. Zaprvé teď Rusko bude mnohem opatrnější se svými strategickými bombardéry. Je pravděpodobné, že je začne častěji přesouvat, aby předešlo opakování podobného útoku. To mu zkomplikuje další vzdušné operace proti Ukrajině.

Zadruhé bude muset na posílení domácí bezpečnosti přesměrovat své zdroje a personál, které by jinak nasadilo v blízkosti nebo přímo na Ukrajině. To znamená méně prostředků pro přímé boje a větší tlak na logistiku a velení.

Od útoku se stihla rozhořet debata, zda je správné, že Ukrajina před touto informací údajně neinformovala USA. Někteří to označují za taktický přešlap, jiní tvrdí, že to bylo nutné kvůli utajení. Jak to vidíte vy?

Myslím, že je v podstatě jisté, že Američané o tom věděli. Ukrajinci by totiž bez přístupu k americkým satelitním snímkům takovou operaci vůbec nemohli provést.

Tak proč by tvrdili pravý opak?

Myslím, že se záměrně drželi velmi obecné rétoriky a vyhýbali se konkrétním detailům. Možná skutečně neznali přesné podrobnosti – například které základny budou cílem, kolik dronů bude použito nebo jaké budou konkrétní cíle.

Ale podle mě měli jasnou představu o tom, že se chystá větší útok na ruské letectvo na několika místech. Věděli například, že Ukrajina pomocí satelitních snímků dlouhodobě sleduje určité ruské základny. Takže si dokázali velmi dobře domyslet, že k nějaké operaci dojde a v jakém časovém rámci.

(Rozhovor pokračuje pod grafikou.)

Očekáváte ze strany Ruska odvetu? A pokud ano, jak daleko si myslíte, že je Putin ochoten a schopen zajít? Jaké má v této chvíli možnosti?

Putin v podstatě každý den dělá totéž, co už dlouhou dobu – útočí na civilní obyvatelstvo a ničí civilní infrastrukturu. Upřímně, nevím, co víc by mohl udělat, než co už dělá. Útočí na dětské nemocnice. Odhaduji, že v tom bude pokračovat a možná ještě přitvrdí.

Generál Michael Flynn nedávno uvedl, že si podle něj světoví lídři neuvědomují skutečné důsledky ukrajinského útoku. I proto se ptám – objevily se zprávy, že Rusko uvedlo své jaderné síly do určitého stupně pohotovosti. Myslíte si, že by situace mohla eskalovat?

Nemám z toho obavy. Rusko nepoužije jaderné zbraně, protože by mu to nijak nepomohlo. V této fázi kdokoliv, kdo si myslí, že Rusko má v záloze nějaký skrytý plán „velké zbraně“ nebo že „ti skutečně silní vojáci teprve přijdou“, se mýlí. Kdyby takovou kapacitu mělo, už by ji dávno použilo.

Důvodů, proč Rusko jaderné zbraně nepoužije, je hned několik. Zaprvé nemají jistotu, že by vůbec fungovaly. Smysl jaderných zbraní spočívá především v jejich odstrašujícím účinku – v tom, že hrozba jejich použití je věrohodná. Ale představme si, že by Putin použil jadernou zbraň a ta by selhala – například by dopadla do Kyjeva a nevybuchla, jen by „poskakovala ulicemi“. Co by pak udělal? Ztratil by tvář před celým světem.

Co by si o tom asi pomyslela Čína…

Přesně tak. Čína je pro Rusko klíčový strategický partner a podle dostupných informací již Moskvu jasně varovala, aby jaderné zbraně nepoužila. Pokud by Čína viděla dvě věci – že Rusko se rozhodlo jaderné zbraně použít a že je ani nedokáže spolehlivě odpálit –, mělo by to pro Rusko katastrofální důsledky. Znamenalo by to, že je vojensky nespolehlivé i vůči Číně, a to do budoucna oslabuje jeho pozici.

Odhalily nedělní události nějaké hlubší slabiny v ruské vojenské infrastruktuře?

Ukazuje se, že Rusko je v mnoha ohledech jen „papírový tygr“. Toto byl největší jednodenní ztrátový den pro ruské letectvo od 22. června 1941, kdy Němci (do té doby spojenci Sovětů) zahájili operaci Barbarossa a napadli Sovětský svaz. Tehdy šlo o největší ztrátu letadel během jediného rána.

Ale to, co se stalo nyní, je z vojenského hlediska ještě zásadnější, protože byly zasaženy strategické letouny, včetně dálkových bombardérů, tankerů pro doplňování paliva za letu a letadel s radarovým vybavením.

Takže historická událost?

Nepochybně. Rusko ztrácí schopnost projekce síly v Pacifiku i Atlantiku. Jeho kapacita ohrozit NATO výrazně oslabila. Navíc už nemá kapacitu takové stroje nahradit. Mnoho z nich pochází ještě ze sovětské éry. Některé byly sice renovované, ale obnova jednoho kusu trvala i více než deset let. A teď? Odkud vezme náhradní díly? Kdo je dnes vyrábí? Rusko je zkrátka nemá.

Tohle nejsou F-16, které se vyráběly ve stovkách kusů a pro které je dostupná globální síť náhradních dílů. U ruských strojů nic takového neexistuje, a proto je tato ztráta pro Rusko opravdu nenahraditelná – nejméně na celé příští desetiletí.

Zjevně nebyla zajištěna žádná účinná protivzdušná obrana – základny vypadaly úplně nepřipravené. Myslíte si, že by to mohlo vést ke změnám v tom, jak Rusko své síly do budoucna chrání?

Protivzdušná obrana funguje pouze tehdy, když je schopna včas detekovat přilétající hrozbu, ale tady to nešlo. Ty drony byly vypuštěny z obyčejných nákladních vozidel jen pár stovek metrů od cíle. Prakticky za plotem. Jak se na něco takového připravíte? To není útok, na který by stihla zareagovat tradiční protivzdušná obrana.

A ano, viděli jsme fotky letadel s pneumatikami položenými na křídlech – to je dnes ruský způsob obrany proti dronům. To je skutečně zoufalé.

Z logistického hlediska musela být operace extrémně náročná. Jak je vůbec možné něco takového provést na ruském území?

Z logistického hlediska byla operace neuvěřitelně komplexní, ale nikoliv nemožná. Ukazuje to nejen technologickou zdatnost Ukrajiny, ale také strukturální slabiny Ruska.

Dosavadní zprávy nasvědčují tomu, že v celé akci hrála roli korupce uvnitř ruského systému a také zneužívání obchodních cest přes třetí země, jako je Kazachstán nebo Čína.

Právě tudy může do Ruska proudit technologie a vybavení, navzdory sankcím. To, čemu mělo být zabráněno, bylo umožněno a prakticky si za to Rusko může samo.

Prezident Volodymyr Zelenskyj řekl, že Rusko teď bude muset odpovědět pouze diplomatickou cestou, protože chápe, že je v přímém ohrožení. Souhlasíte s tím?

Určitě. Myslím, že to byl od začátku dlouhodobý cíl – vytvořit takovou situaci, kdy si Rusko uvědomí, že pokračování války už mu nepřináší žádné výhody.

Putin se drží klasické sovětské logiky: Čím déle budeme bojovat, tím spíš protivníka vyčerpáme – lidsky, ekonomicky, politicky. Jenže ta strategie naráží na nový typ války, kde technologie, asymetrické útoky a psychologická dominance hrají větší roli než počet vojáků.

Zasahování cílů hluboko v Rusku – nejen vojenských, ale i symbolických – podkopává pocit bezpečí obyvatelstva a zároveň oslabuje důvěru elit v Kreml. A to je pro jakýkoli autoritářský režim toxické.

Je Putin v šoku? Už jsou to dva dny a stále od něj nepřišlo žádné vyjádření.

Neví, jak reagovat, je rozladěný a ví to i jeho okolí. Tohle nebyl běžný útok – to byla zásadní facka. Z pohledu Vladimira Putina je klíčová jediná věc: udržet se u moci. Jakákoli ztráta vlivu – natož převrat – pro něj neznamená jen konec kariéry, ale potenciálně i konec života.

Ačkoli veřejně mluví o míru, historickém poslání nebo boji se Západem, všechno to slouží jako kulisa pro jediný instinkt: přežít. Je to klasický model autoritářských režimů – od Bašára Asada po Nicolae Ceaușesca. Pokud hrozba přichází zvenčí, režim se semkne, ale jakmile vznikne tlak zevnitř, začíná panika.