Článek
Komentář si také můžete poslechnout v audioverzi.
Je to přibližně třicet let, co tehdejší ministr spravedlnosti a místopředseda vlády Jan Kalvoda z minuty na minutu opustil vládu i politiku, protože neoprávněně používal titul JUDr. Ačkoliv se okamžitě omluvil, stejně to byl obrovský skandál a pro příznivce pravice bezprecedentní zklamání.
O necelých deset let později odstoupil premiér Stanislav Gross proto, že nedokázal uspokojivě vysvětlit původ půldruhého milionu korun, za něž si pořídil byt. Vymlouval se tehdy, že půjčku dostal od svého strýčka.
O dalších šest let později zadržela policie středočeského hejtmana Davida Ratha s krabicí od vína, v níž bylo asi sedm milionů korun. Tato kauza pak plnila česká média dalších deset let.
Před třemi měsíci vzala policie do vazby motolského ředitele a bývalého ministra zdravotnictví Miloslava Ludvíka a jeho náměstka Pavla Budinského pro podezření z řady trestných činů s odhadovanou škodou v rozsahu desítek až stovek milionů korun.
Před několika dny se však ukázalo, že počet nul v předmětných částkách se opět navyšuje. Jeden z členů české vlády přijal pro státní pokladnu ekvivalent miliardy korun od člověka, jenž by měl být teoreticky chudý a pro obchodování s drogami nebo zbraněmi na darkwebu byl odsouzen na devět let. Proč by někdo dával státu miliardu a stát by ji měl přijmout, a tím i legalizovat, zatím není známo.
Tím, kdo stojí v pozadí této kauzy, je exministr spravedlnosti Pavel Blažek. Podobný scénář by možná vymyslel Mario Puzo, autor románu Kmotr, ale v reálném životě by to zřejmě nenapadlo nikoho. Tedy s výjimkou majitele dvanácti miliard korun pocházejících pravděpodobně z ilegálního byznysu a pár osob kolem bývalého garanta spravedlnosti v naší zemi.
Smyslem uvedeného a jistě velmi selektivního výčtu jednoho přestupku a následných zločinů nemá být pouhá kritika určitých politických špiček. O tom se psát nemusí, protože to je jasné i bez jakýchkoliv názorových článků. Za důležitější považuji inflační trend s politikou spojených kauz, který je bez delší retrospektivy hůře rozeznatelný, a přitom charakterizuje polistopadový vývoj v Česku.
Zvykáme si na něco, co bychom ještě před několika dekádami považovali za nemyslitelné. Někdejší šéf spravedlnosti odcházel s ostudou za určitý společenský přešlap, jenž by v dnešních poměrech vypadal naprosto banálně. Po třiceti letech ministr spravedlnosti spolupracuje s multimiliardářem z podsvětí a tvrdí, že vše je v pořádku. Zaniknout by v té souvislosti neměla informace, že klíčová darovací smlouva měla být původně tajná a veřejnost se o ní dozvěděla jen díky dobré práci novinářů.
Co se vlastně stalo, se bude rozplétat léta a nejspíš se to nikdy kompletně nedozvíme. Nyní každopádně nastane fáze, v níž se budou všichni dušovat, že o pozadí celé kauzy nic nevěděli, a pokud jim cosi známo bylo, tak s Blažkovým postupem v žádném případě nesouhlasili.
Až se bude současná koalice divit, proč prohrála volby, nechť si na tuto kauzu vzpomene. Je to nejen obrovská ostuda a hloupá diskreditace středo-pravicové politiky, ale i další z pokusů dělat z lidí hlupáky. Pokud nejbližším spolupracovníkům exministra Blažka zbyla aspoň špetka soudnosti, pak by se měli veřejnosti s velkou pokorou omluvit a rychle za sebe najít náhradu.
Nejspíš se to však nestane. Nastíněný inflační trend je jasný.
