Článek
Petr Fiala už v bitcoinové kauze nemá jinou možnost než snahu o zmírňování škod, které byly neodvratně napáchány. A tak se snaží zmírňovat škody. Jakkoli je to pochopitelné, je tato jeho snaha místy naivní, místy docela vychytralá. A občas i dost strašidelná.
Zcela naivní je Fialovo tvrzení, že bitcoinová kauza „není kauza ODS“. Pojďme si rovnou říct, že kauza, v jejímž čele figuruje Pavel Blažek, jedna z ikonických postav ODS a strůjce politického úspěchu premiéra za ODS, prostě je kauzou ODS. Nemluvě o tom, že Blažka v čele Ministerstva spravedlnosti vystřídá místopředsedkyně ODS. Mnoha důležitým otázkám bude čelit také ministr financí, jímž není nikdo jiný než první místopředseda ODS.
Kromě toho, že kauza kvůli vysokým patrům, v nichž se odehrává, poškozuje celou koaliční vládu, má na sobě skutečně obří logo ODS. To prostě nejde přehlédnout. Že se o to Fiala snaží, můžeme politicky chápat, ale je to dost legrační.
Velká část Fialova postoje k řešení kauzy by se dala označit jako vychytralá. Premiér zahájil tiskovou konferenci s vážnou, bezmála státnicky ustaranou tváří, s níž národu sdělil, že „rozumí obavám veřejnosti“ a „nebere je na lehkou váhu“. To mohlo skoro vypadat, že si premiér uvědomuje vážnost situace a že by si snad mohl nasypat nějaký popel na hlavu.
Jenže ouha. Ony obavy veřejnosti, jimž premiér rozumí a nebere je na lehkou váhu, se prý týkají toho, že „stát mohl být prostřednictvím Ministerstva spravedlnosti zneužit“ kýmsi zvenčí například k legalizaci výnosů z trestné činnosti.
To je sice znepokojivá konstrukce, ale obavy veřejnosti se primárně týkají spíš toho, že si za pláštíkem nezištného daru kajícného překupníka drog a za účasti ministra spravedlnosti někdo pomohl k docela pěkným penězům ze znovunalezené, časem velmi nadité kryptopeněženky.
Další část obav pramení z toho, že Ministerstvo spravedlnosti bez mrknutí oka přijme dar pocházející z peněženky spojené s nelegálním tržištěm drog, zbraní a ukradených identit.
Že si někdo dělá vrásky z toho, že nebohý naivní stát a jeho ministr byli zneužiti zločinnou skupinou, to také nelze vyloučit. Ale na seznamu největších obav souvisejících s bitcoinovou kauzou nebude tato konkrétní příliš vysoko.
Další křečovité chytráctví předvádí premiér Fiala ve chvíli, kdy odpovědnost za případ přehazuje na nejmenované úředníky. Konkrétně tvrdí, že „nešlo o izolovanou akci člena vlády“ a že „se na tom podílela řada úředníků na různých úrovních“. To je laciné.
Zjevně šlo o akci Pavla Blažka. Ten se o bitcoinech dozvěděl od svého kamaráda, který je zároveň advokátem Tomáše Jiřikovského, jemuž bitcoiny patřily. Nebýt této Blažkovy osobní vazby, k celé akci by nedošlo. Ani po jejím zahájení v ní nevystupovalo mnoho státních úředníků, nepočítáme-li dalšího Blažkova kamaráda a zároveň náměstka Radomíra Daňhela.
Má-li Petr Fiala na mysli zaměstnance Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových, jimiž se Blažek částečně zaštiťoval, ti jen zapůjčili resortu spravedlnosti virtuální peněženku, aby mohl bitcoiny přijmout. Proti jakékoli jiné účasti na kauze se jindy spíš mlčenlivý úřad dost důrazně ohradil.
Blažek tvrdí, že mu tento úřad doporučil také soudního znalce v oboru, ale ani to nelze označit za „účast státních úředníků na různých úrovních“. Část státních úředníků se o kauze dozvěděla z formálních přípisů Ministerstva spravedlnosti, ale to už byla ruka v rukávě a o „účasti“ může být stěží řeč.
V rámci zmírňování škod a svého příběhu o „zneužití státu“ se premiér Fiala rozhodl svolat Bezpečnostní radu státu, kde se chce hlavně dozvědět, zda o případu něco tušily nebo tuší tajné služby. Což sice může také působit jako rozhodný krok, ale jen do chvíle, než si uvědomíme, že premiér je jako „zákonný adresát“ pravidelně zásobován zprávami tajných služeb. Takže kdyby k případu existovaly nějaké relevantní zpravodajské informace, nejspíš by je znal už dnes. A nepotřeboval by k tomu svolávat orgán určený k řešení akutních bezpečnostních krizí.
Do této Fialovy konstrukce navíc hodil vidle ministr vnitra a šéf STAN Vít Rakušan, který na tiskové konferenci prohlásil, že on (rovněž jako „zákonný adresát“) ve zprávách tajných služeb žádnou informaci o čemkoli spojeném s bitcoinovou kauzou Pavla Blažka nenašel.
Svolávání Bezpečnostní rady státu ve chvíli, kdy premiér čelí čistě politickému průšvihu, je praxe, kterou na Slovensku uplatňuje Robert Fico. Jak ve Ficově, tak ve Fialově případě se ale jedná jen o odvádění pozornosti od konkrétních kauz pomocí mlhavých, ale divokých teorií o vnitřních či vnějších ohroženích země. Takové „ficovatění“ už je ve Fialově případě spíš strašidelné než jen vychytralé.
Stejně tak je strašidelná bezelstnost, s níž premiér prohlašuje, že se o miliardové transakci s penězi podivného původu dozvěděl od ministra spravedlnosti, který mu to vyprávěl „jako historku“. To premiér přizná v době, kdy jakýkoli podezřelý převod o několik řádů nižších částek rozsvítí v bankách, případně na Finančním analytickém úřadu baterii červených kontrolek a po blokaci platby se rozjede nepříjemné kolečko prokazování původu nabytých peněz.
Miliarda na účet ministerstva z peněženky ilegálního darknetového tržiště v takovém kontextu není a nemůže být žádná „historka“.
Bitcoinová kauza je průšvihem Pavla Blažka, ale i Petra Fialy, ODS a celé vlády. Fiala svou verzí s „historkou“ otevřeně přiznal, že nad aktivitami Pavla Blažka neměl, možná ani nechtěl mít, z pozice premiéra jakoukoli kontrolu. Nemluvě o tom, že znovu přiznal vlastní bídnou gramotnost v oblasti financí, podobně jako když „zapomněl“ milion v dnes již proslulé kampeličce. Jen dnes je ten problém tisíckrát větší. Skoro na korunu přesně.
Jestli takové selhání premiér nevnímá jako dostatečný důvod k rezignaci, budiž. To rozhodnutí za něj do voleb nikdo jiný neudělá. Rozhodně by to ale měl být dostatečný důvod k pokoře a přiznání, že řízení vlády mělo a má v jeho podání citelné mezery. A určitě to není dobrý důvod pro mlžení, přehazování odpovědnosti a schovávání se za autoritu Bezpečnostní rady státu.
