Bez rodičů mladí na byt nedosáhnou. Začne to vřít víc a víc, říká ekonom

Vlastní bydlení jen pro bohaté. Dramatičtější pád příjmů po nástupu do penze. Více odpracovaných let. Vyšší mzdy. Takové jsou ekonomické vyhlídky generace Z, tedy dnešních teenagerů až třicátníků.

Generace Z vyrostla obklopená technologiemi a sociálními sítěmi, dospívala během pandemie a na pracovní trh vstoupila uprostřed obří inflace a krize bydlení. Nyní se před námi rozprostírá mlha ekonomické nejistoty tak hustá, že by se dala krájet. Na východě válka, na západě nepředvídatelný Trump.

Že by měla gen Z složitější startovací pozici než generace před ní, si přesto ekonom Dominik Stroukal nemyslí. „Nemusíme na ně ale koukat spatra a měli bychom vidět, co si s sebou ponesou.“ Jaké ekonomické vyhlídky čekají na lidi narozené mezi roky 1997 až 2010, tedy dnešní teenagery až třicátníky?

Největší vrásky dělá generaci Z otázka vlastního bydlení. Ceny nemovitostí v Česku – a zejména v Praze a dalších velkých městech – se během posledních dvou dekád vyšplhaly do výšin, které jsou pro průměrného mladého člověka nedosažitelné. Průměrný Čech potřebuje dnes na pořízení průměrného bytu přibližně 13 ročních hrubých platů. V Praze je to dokonce až 19 ročních platů.

Ačkoliv úrokové sazby hypoték nejsou zdaleka tak vysoké jako v 90. letech, samotný vstup na hypoteční trh je čím dál těžší. Banky dnes vyžadují minimálně 10 až 20 procent vlastních prostředků.

„Když si chceš v Praze vzít byt za 10 milionů, což není žádná hitparáda, není to velký byt a jsi už za širším centrem, tak banka, aby se s tebou začala bavit, chce dneska 10 procent,“ připomíná v podcastu Ve vatě ekonom Dominik Stroukal. Mladý člověk tak musí mít naspořený aspoň milion korun. A to je pro třicátníka bez finanční podpory rodičů téměř nemožné.

Zásadní změna je ale v tom, kdo si dnes hypotéku může dovolit. Podle dat České národní banky zůstává podíl hypoték, které si berou lidé do 36 let, zhruba poloviční. Mění se ale  struktura těch, kdo si úvěr na bydlení berou – více než dříve ho získávají mladí lidé z bohatších rodin.

„Průměrný čistý příjem domácnosti, která si bere dneska hypotéku, je 90 tisíc, přičemž mediánový příjem domácnosti dvou lidí s jedním dítětem je 55 tisíc. Normální člověk si hypotéku vzít nemůže. Ale nemůžeme všichni bydlet v centru Prahy,“ počítá Stroukal z Metropolitní univerzity Praha.

Přibývá mladých, kteří bez pomoci rodičů nemají na vlastní střechu nad hlavou šanci.  „Pokud tvoji rodiče měli vlastní bydlení, tak jsou schopní ti zajistit hypotéku, zaručit se za tebe nebo ti dokonce něco dát. Pokud máš bohaté rodiče, tak máš vlastní bydlení. Pokud ne, tak to může frustrovat. Já to cítím jako nespravedlnost a myslím si, že to v té společnosti bude vřít víc a víc,“ varuje Stroukal.

Příslušníci „gen Z“ častěji deklarují, že preferují nájemní bydlení. Tento posun je však mnohdy spíše vynucený než dobrovolný. Náklady na nájem rychle rostou a v některých případech se blíží výši splátky hypotéky.

Jako alternativa se jeví stěhování do menších měst a regionů. Rozdíly v cenách nemovitostí jsou obrovské – zatímco v Ústeckém kraji si byt může pořídit i domácnost ze spodní příjmové pětiny obyvatelstva, v hlavním městě je třeba být naopak v té nejvyšší příjmové pětině.

Zlepšení infrastruktury, například výstavba vysokorychlostních tratí, by tento trend mohlo posílit. Jenže ani to není bez rizika – pokud budou regiony jen „noclehárny“ pro pracovníky z měst, jejich životaschopnost může klesat.

Další oblast, kde generaci Z čekají ne úplně růžové vyhlídky, je důchodový systém. Společnost stárne a počet lidí v produktivním věku na jednoho důchodce klesá. Dnes je to zhruba 2,7 člověka v produktivním věku, v roce 2060 - pokud se systém nezmění - to bude už jen 1,7 člověka.

Kdo jde do penze nyní, může se v průměru těšit na příjem ve výši necelé poloviny své dosavadní mzdy. Mladší generace ovšem čekají horší podmínky. „Kdybychom odteď neudělali žádnou změnu v penzích, tak podle Národní rozpočtové rady nám klesne náhradový poměr někam na 40 procent,“ avizuje Dominik Stroukal. Až půjde gen Z do penze, průměrná mzda se bude pohybovat kolem 80 tisíc korun a důchod z ní bude činit 36 tisíc, odhaduje ekonom.

Ani takové důchody ale rozpočet neutáhne, domnívá se „Pokud se nic nezmění, stoupne podle posledních odhadů Národní rozpočtové rady zadlužení na úroveň 217 procent HDP z našich současných 43 procent. Jinými slovy byli bychom mezi nejzadluženějšími zeměmi na světě, mezi Japonskem a Řeckem,“ vykresluje budoucnost Česka za tři dekády Dominik Stroukal.

Domnívá se, že další změny penzijního systému jsou nevyhnutelné. „Myslím si, že udržitelná hranice gen Z je zhruba 33 procent. Jestliže v budoucnosti budou mít ten příjem 80 až 90 tisíc, tak budou mít důchod 30 tisíc, což může být víc než dneska, ale ten skok z práce do důchodu bude obrovský.“

Generace Z bude taky odcházet do důchodu později. Nedávná reforma posunula strop pro odchod do penze na 67 let a nelze vyloučit, že se časem posune ještě víc. Strop ale nelze posouvat donekonečna, fyzické síly a zdraví jsou limitované, dodává Stroukal.

Mnozí mladí dnes tuší, že stát je v důchodu nezajistí úplně – a že si budou muset umět pomoct sami. Podle ekonoma Dominika Stroukala to ale zdaleka není černobílé.

„Jsme dost v bublině. Lidi, se kterými se budeš bavit ty, když se já bavím se svými studenty, to tuší. Ale pak odjedeš do Ústeckého kraje a to je úplně jiný svět,“ říká Stroukal. Finanční gramotnost, ochota investovat, se napříč regiony i sociálními skupinami liší.

Co se týče dat o investičním chování Gen Z, je Stroukal opatrný: „Občas mi přijde, že některé studie jsou psané tak trošku na míru, aby vyšly výsledky, které někdo potřebuje. Třeba v USA ti vyjde, že každý druhý příslušník Gen Z investuje do krypta. U nás podle studií mladí kryptu moc nevěří.“

Snad všechny výzkumy ale potvrzují, že mladí používají moderní nástroje. „Víme, že častěji sahají po investičních aplikacích, odcházejí z tradičních penzijních fondů a víc investují do akcií. A to je dobře,“ říká Stroukal.

Jak by tedy měli mladí o své finanční budoucnosti přemýšlet? Stroukal radí naprosto prakticky: „Představte si, kolik budete vydělávat, co by vám měl stát dát – a co si musíte doplnit sami. A pak si to nechte propočítat. Klidně s pomocí umělé inteligence. Ona vám to nasype do tabulky a řekne, kolik máte každý měsíc investovat, aby to vyšlo. To není zas taková věda.“