Boj o moc u Le Penové. Korunní princ chce změnit francouzskou krajní pravici

Když se v čele kandidátky francouzské nacionalistické strany Národní sdružení v evropských volbách roku 2019 objevil tehdy teprve třiadvacetiletý mladík, francouzská média o něm začala psát jako o „loutce“ Marine Le Penové.

O šest let později se o něm mluví jako o muži, který drží v rukou budoucnost stále úspěšnější francouzské krajní pravice.

Mediální obraz Jordana Bardelly se nejvíce proměnil až v posledním roce. Do pomyslné záře reflektorů se mladý politik dostal loni v období voleb do Evropského parlamentu.

Veřejnost tehdy začalo čím dál více zajímat, kdo je „korunní princ“ strany, jak se Bardellovi v kuloárech přezdívá, který sebevědomě vystupuje na veřejných akcích, je mimořádně populární na sociálních sítích - na TikToku má přes dva miliony sledujících - a daří se mu tak zaujmout nezanedbatelnou část mladých voličů.

Pod jeho vedením strana v evropských volbách triumfovala, pohořela naopak strana Obnova francouzského prezidenta Emmanuela Macrona, který jen pár hodin po vyhlášení výsledků nechal rozpustit parlament a vypsat předčasné volby.

Tehdy měl Bardella, který formálně vede Národní sdružení už od roku 2022, skvělé vyhlídky. Vypadalo to, že by se dokonce mohl stát nejmladším premiérem ve francouzské historii.

Sen o premiérském křesle se však Bardellovi nakonec nesplnil – Národní sdružení skončilo na třetím místě. Etabloval se tehdy ale jako nová tvář francouzské krajní pravice. A to platí dodnes.

Raketový vzestup politika se propisuje do jeho vztahu s dlouholetou vůdkyní strany Marine Le Penovou. Jak sám Bardella přiznává, právě jí vděčí za svou politickou kariéru. V posledních měsících se mu ale daří vystupovat z jejího stínu a nyní se navíc zdá, že je to on, ke komu se čím dál častěji upíná pozornost, zatímco jeho mentorka stojí opodál.

Důvody souvisí s rozhodnutím soudu zakázat Marine Le Penové kandidovat do politických funkcí, což se vztahuje i na příští prezidentské volby plánované na rok 2027. Soud ji totiž uznal vinnou ze zpronevěry peněz Evropské unie.

Politička se proti rozsudku odvolala a případ se bude znovu projednávat, pokud by se jí ale nedařilo se ze zákazu vymanit, strana bude potřebovat nového kandidáta. Jasnou volbou na tento post je právě Bardella.

„Nejsou žádné nejasnosti v tom, že Marine Le Penová je moje kandidátka, ale pokud jí bude v kandidatuře zabráněno, myslím, že budu já jejím kandidátem,“ řekl Bardella, když oznamoval své rozhodnutí Le Penovou případně zastoupit.

Přestože se Bardella a Le Penová navenek snaží působit harmonicky, podle kuloárních informací francouzských i evropských médií je jejich vztah za zavřenými dveřmi poměrně napjatý. Le Penová prý těžce nese, že je v debatách o tom, kdo za dva roky usedne do prezidentského křesla, více skloňováno jméno jejího žáka než její.

„Ještě nezemřela, ale už se ji někteří snaží pohřbít. To ji rozčiluje,“ citoval před časem server Politico nejmenovaného poslance z řad Národního sdružení.

O sporech mezi dvojicí politiků se začalo spekulovat už loni na podzim, kdy Bardella prohlásil, že trestní bezúhonnost je požadavkem číslo jedna, když se chce člověk ucházet o politickou funkci, což si mnozí vyložili jako narážku na proces s jeho mentorkou.

Le Penová na konci května při cestě do Nové Kaledonie, což je zámořské území Francie, zase na jeho adresu utrousila, že „si není jistá, že Jordan situaci v Nové Kaledonii rozumí“ a že mají „jiné talenty“, což mělo podle deníku Le Monde potvrdit hierarchii vztahu: ona jako prezidentka, on její premiér.

Bardella vzal její komentář velmi špatně, míní zdroje francouzského listu. „Je (období) před a po Nové Kaledonii,“ řekl vysoce postavený člen lepenovského tábora.

Kvůli vrtkavé budoucnosti se strana nachází v situaci, kdy se na nejdůležitější volby v zemi chystají dva kandidáti. A oba mají trochu jiné představy o tom, jakým směrem by se strana měla ubírat.

„Tato situace je velmi neobvyklá. Bardella a Le Penová navíc nejsou stejní. Bardella je politicky nucen být jiný než ona. Ten rozdíl je například v ekonomice. On věří na volný trh a štíhlý stát. Národní sdružení má přitom historii populismu, která staví na podpoře střední třídy a pracujících,“ komentuje pro Seznam Zprávy francouzský politolog Jean-Yves Camus z think tanku Institut de relations internationales et stratégiques.

Podle něj se Bardella snaží stranu přeprofilovat, aby byla voličsky lákavá pro majetnější vrstvy obyvatel. „Bardella se také snaží zaujmout více vzdělané, bohatší lidi. Le Penová je stále ženou, která je hlasem střední a pracující třídy,“ popisuje expert.

Mezi další názorové rozdíly patří postoj k Rusku a Ukrajině. Národní sdružení dlouhodobě platilo za stranu, která má k Rusku vřelý vztah. Pod vedením Le Penové dokonce přijala půjčku od ruské banky.

Le Penová opakovaně kritizuje Macrona kvůli údajnému zveličování ruského nebezpečí, Bardela je k režimu Vladimira Putina o něco příkřejší. Rusko pod jeho vedením dokonce označil za „multidimenzionální hrozbu“, prohlašuje také, že stojí za Ukrajinou.

Bardella má navíc výhodu, že s sebou nenese zátěž tří neúspěšných prezidentských kandidatur jako Le Penová a také, že není navázán na minulost strany, která je spojena s antisemitismem a extremismem.

Faktorem hrajícím v Bardellův prospěch je i jeho životní příběh. Devětadvacetiletý politik se narodil na pařížském předměstí Drancy v regionu Seine-Saint-Denis, který se vyznačuje velikým počtem přistěhovalců arabského a afrického původu. Prostředí, kde vyrůstal, jej ovlivnilo natolik, že se migrace stala ústředním tématem jeho politiky.

A to i přes to, že on sám má přistěhovalecké kořeny – po matce podědil italský původ, jeho pradědeček z otcovy strany zase do Francie přišel jako svatební dělník z Alžírska.

Bardella pochází ze střední vrstvy, dokonce chodil na soukromou školu, neabsolvoval ale prestižní univerzitu Sciences Po, po které studenti s politickými ambicemi často pokračují na úřednickou školu l’ENA.

Zdánlivý nedostatek ale dokázal proměnit v eso v rukávu. „Prezentuje se jako někdo, kdo není součastí elity – nechodil na prestižní školu, říká, že je jen normální člověk. Ve Francii je veliká nedůvěra v instituce a politiky, což mu pomáhá,“ potvrzuje Camus.

S rostoucím Bardellovým vlivem se ale čím dál častěji objevují otázky, jaké jsou jeho skutečné politické kompetence.

Přestože se může politik pyšnit lichotivým mediálním obrazem, podle analýzy deníku Le Monde se mu nepodařilo dosáhnout cílů, které si vytyčil, když do úřadu šéfa strany nastupoval. Měl za úkol provést restrukturalizaci strany, nalákat do ní nové talenty a pozvednout její obraz jako profesionální partaje.

V těchto úkonech selhal, což mu vyčítají i spolustraníci. Podle některých Bardellovi záleží více na jeho vlastní image než na osudu strany. Je také znám tím, že rady kolegů sestřelí s tím, že si od nich nechá radit, až prodají tolik knih nebo uspějí v tolika volbách jako on.

Otazníky navíc visí nejen nad jeho organizačními, ale i vůdcovskými schopnostmi. Když totiž Le Penová hledala kandidáta, který po ní převezme oficiální předsednické křeslo, nevyhledávala vůdcovské kvality. Potřebovala někoho, kdo s ní bude názorově v souladu a nebude pokoušet její autoritu.

„Byl vybrán podle několika kritérií - být mladý, pocházet ze střední třídy, a plusem bylo, pokud dokáže opakovat to, co oficiálně říká strana a neptat se na moc otázek,“ vyjmenovává politolog Camus s tím, že na něj Bardella působí poměrně mechanicky.

„Na hodinu a půl jsem ho potkal a působí na mě jako politický stroj. Nemá v sobě nic vášnivého, agendu zná nazpaměť a přednáší ji,“ popisuje expert osobní dojmy ze setkání s politikem.

Le Penová podle něj tímto nedostatkem netrpí. „Když mluví Marine Le Penová, cítíte z ní plamennost, vášeň. Je taková i ve svých přesvědčeních. V lidské rovině je Marine Le Penová mnohem schopnější konfrontovat toho, kdo sedí na opačné straně stolu, Bardella ne,“ uzavírá francouzský expert.