Trump nabízí Ukrajině zbraně za evropské peníze. Stačí to na obrat?

Analýzu si také můžete poslechnout v audioverzi.

Po měsících protichůdných vyjádření, která se pohybovala mezi obdivem k Vladimiru Putinovi a sliby o ukončení války do 24 hodin, představil americký prezident Donald Trump na první pohled velmi dramatický obrat.

Nový přístup, oznámený po jednání s vedením NATO na začátku července, se opírá o přímočarou logiku: Amerika dodá Ukrajině nové zbraně, Evropa za ně zaplatí. Část pohledávek by také mohly pokrýt dodávky ukrajinských dronů americké armádě.

Trump, dlouhodobě kritizující a zároveň zveličující výši americké pomoci, se tak může prezentovat jako výborný vyjednavač a svým voličům dohodu prodávat jako „dobrý byznys“.

Pro Ukrajinu a Evropu je to však především cesta, jak udržet tok klíčové, často těžko nahraditelné vojenské techniky ze Spojených států. První vlna Trumpovy pomoci by měla podle zdrojů serveru Axios dosáhnout hodnoty zhruba 10 miliard dolarů a zahrnovat rakety, systémy protivzdušné obrany a dělostřelecké granáty.

Součástí Trumpova nového postoje je i ultimátum Rusku: Putin má již necelých 50 dní na uzavření mírové dohody, jinak prý bude čelit „drtivým“ sekundárním clům na ruský export. Důvěryhodnost této hrozby je však sporná. Taková cla by zasáhla především Čínu a Indii, největší odběratele ruské ropy. Do Číny míří necelá polovina ruského ropného exportu, do Indie téměř 40 procent.

Druhotná cla by mohla způsobit globální inflační šok. Tomu se bude chtít Trumpova administrativa vyhnout za každou cenu. Navíc s Indií v současnosti jedná o obchodní dohodě a z celní války s Čínou už jednou ustoupila. Ostatně finanční trhy na hrozbu zareagovaly poklesem cen ropy, což signalizuje, že investoři nevidí zavedení těchto cel jako příliš reálné.

Situace zůstává nejasná i kvůli stylu amerického prezidenta. Jeho výroky bývají v čase nestálé a často si protiřečí. Zatímco v soukromém telefonátu měl povzbuzovat ukrajinského prezidenta Volodymyra Zelenského k úderům na Moskvu, veřejně později prohlásil, že Kyjev by na hlavní město Ruska útočit neměl a dodávky střel s dlouhým doletem nejsou na stole. Tato nejednoznačnost komplikuje ukrajinské straně jakékoliv dlouhodobé plánování.

Navíc ne všechny evropské země se do nového schématu hrnou. Česká republika již oznámila, že se kvůli napjatému rozpočtu nezapojí, a podobně váhavý postoj naznačuje například i Itálie. Francie zase podmiňuje svou účast preferencí dodávek od evropského zbrojního průmyslu s cílem posílit vlastní výrobní kapacity.

Americká iniciativa však byla předjednána minimálně s některými důležitými účastníky. Šéf NATO Rutte nebyl Trumpovým prohlášením zaskočen, její konkrétní podoba se však zjevně vytváří za pochodu. Byť konečná podoba dohody o dodávkách zbraní zřejmě ještě neexistuje, přesto by mohla vést k rozšíření americké pomoci na obranu Ukrajiny – a to by mohl být zásadní faktor pro ukončení války.

V oblastech, jako jsou drony či dělostřelecká munice, sice roste význam ukrajinské a evropské produkce, ale v řadě segmentů jsou Spojené státy po více než třech letech od ruské invaze stále nenahraditelné.

Spojené státy disponují obrovskými sklady starší vojenské techniky, kterou evropské země již z velké části vyčerpaly, a mohou poskytnout Ukrajině kriticky důležité systémy, jako jsou systémy protivzdušné obrany Patriot. I dodávka několika dalších baterií by znamenala významné posílení obrany proti ruským balistickým střelám.

Pro pochopení skutečné hodnoty plánované americké pomoci je třeba si zrekapitulovat současný stav na bojišti.

Rusko si za více než tři roky války vybudovalo převahu v několika klíčových oblastech. I přes drasticky vyšší ztráty na technice a vojácích dokáže efektivněji doplňovat stavy své armády. Putinovi se podařilo smazat úvodní ukrajinský náskok v nasazení taktických dronů a drží si iniciativu ve vzduchu. Ruské letectvo intenzivněji podporuje pozemní operace na frontě, zároveň s větší silou bombarduje ukrajinské zázemí.

Co tedy mohou Spojené státy reálně udělat, aby pomohly tento vývoj změnit?

Chybějící vojáky dodat Kyjevu nemohou. Ani v oblasti dronů nejsou americké firmy technologicky a takticky napřed před Ukrajinci. Většina dílů stejně pochází z Číny. Zásadní pomoc však mohou poskytnout v dodávkách dělostřelecké munice, která je na bojišti stále nepostradatelná. A pomoci mohou především v oblasti obrněné techniky a protivzdušné obrany.

Bojiště sice není kvůli všudypřítomným dronům pro obrněná vozidla vůbec bezpečné, ale kvalitní technika stále dokáže zachraňovat to nejcennější – lidské životy. Starší americká vozidla jako bojová vozidla pěchoty Bradley, obrněné transportéry M113 nebo vozidla Humvee mohou na Ukrajině odvést obrovské množství práce.

V ukrajinské armádě přitom této techniky začíná být citelný nedostatek. Dodávky z prvních let války jsou z velké části poškozené a zničené. Náhrada přijde těžko. Sklady evropských armád jsou vyprázdněné. Výroba nových vozidel je náročná a rozbíhá se pomalu. Celý dodavatelský a výrobní řetězec nutný pro spuštění výroby nového transportéru pro pěchotu je nesrovnatelně náročnější než výroba dronů.

Jednou z mála západních zemí, které mohou Ukrajině v tomto ohledu alespoň krátkodobě pomoci, jsou právě Spojené státy. Zásoby USA nejsou tak velké, jako byly ty ruské, z nichž Kreml mohl vytáhnout řádově desítky tisíc kusů starší techniky, ale jsou vyšší než u všech spojenců dohromady.

Dodávky od Američanů jsou závislé na ochotě Pentagonu sáhnout do vlastních strategických rezerv. Jak velká bude, to závisí na mnoha faktorech. Od mocenských bojů v Trumpově administrativě až po podmínky, které evropští zákazníci nabídnou. Lze si představit obnovení programů, jako byla iniciativa USAI, která zajišťovala dodávky techniky přímo od výrobců, nebo vytvoření jiného obdobného mechanismu.

Změna v trendu podpory Ukrajině po nástupu Donalda Trumpa. Údaje z dubna 2025:

Naprosto zásadní by bylo posílení protivzdušné obrany. Další dodávky systémů Patriot by mohly pomoci ochránit ukrajinský průmysl a armádní cíle před raketovými útoky balistických střel a další velmi účinné munice. Jako ochrana proti dronům jsou příliš drahé.

Zároveň by tyto systémy mohly pomoci řešit dlouholetý problém ruských klouzavých pum. Jde o původně sovětské bomby dovybavené křídly a navigačním modulem, které v současné době dopadají na ukrajinské pozice více než stokrát za den a způsobují citelné ztráty. Zbraně jsou konstruovány tak, aby umožnily ruským letadlům útočit z bezpečné vzdálenosti mimo dosah většiny protivzdušných střel. Jejich maximální dosah je údajně 115 kilometrů v případě vylepšených modelů.

Obrana je tedy složitá. Jednou z možností je zastavit bombu ještě na zemi, tedy zničit ruská letadla přímo na jejich základnách. O to se Ukrajina pokouší dlouhodobě, například se jí to podařilo během spektakulárního útoku dálkově řízenými malými drony na ruské strategické bombardéry.

Druhou možností je sestřelení samotného nosiče – tedy letadla – dříve, než pumu vypustí. A to vyžaduje robustní protivzdušnou obranu s dostatkem systémů s dlouhým doletem. Střely pro starší sovětské systémy S-300 s dlouhým doletem už Ukrajina prakticky nemá.

Nejlepším dostupným systémem je v tomto ohledu Patriot, který může účinně zasahovat cíle i na vzdálenosti kolem 150 kilometrů. Už se ukázalo, že Patriot může ruská letadla účinně „přepadnout“. Minimálně by to ruské letectvo mohlo donutit k větší opatrnosti a vypouštění bomb z větší vzdálenosti od fronty, takže by nedosáhlo do ukrajinského týlu.

Ani v tomto případě se však nedá čekat zázrak. Větší počet baterií Patriot určitě Ukrajině pomůže, zásadním problémem ale bude dál nedostatek munice, konkrétně záchytných střel.

Dostupné informace naznačují, že Rusko ročně vyrobí podle odhadů 840 až 1020 balistických raket typu Iskander a Kinžal (jde o střely se stejným základem, jen vypouštěné buď ze země, nebo z letadla). Severní Korea dodala Rusku přes 100 svých balistických střel. Ruské raketové sklady jsou patrně prázdné. Více než toho, co průběžně Rusko vyrobí, proti Ukrajině nasadit nedokáže.

Zásoby střel Patriot zemí NATO jsou předmětem státního tajemství, ale po třech letech války jsou nepochybně dosti nízké. Tempo spotřeby je totiž vysoké. Celosvětová – což doteď znamená americká – roční produkce střel PAC-2 (proti letadlům) a PAC-3 (hlavně proti balistickým raketám) pro systém Patriot se pohybuje zřejmě v rozmezí 750 až 900 kusů. Proti začátku války se produkce zvýšila o řád – z desítek na stovky –, ale na první pohled vyrovnaný poměr s ruskými střelami je zavádějící.

Z vyrobeného množství Evropa obdrží totiž jen část. V posledních letech to byla zhruba polovina, zbytek mířil k americkým silám a zákazníkům na Blízkém východě a v Asii. Pro úspěšné zničení jedné ruské balistické střely je často nutné vypustit dvě i více záchytných raket. I kdyby veškerá nová produkce pro Evropu směřovala na Ukrajinu, nestačila by ani na pokrytí dolního odhadu ruské raketové výroby. A to nemluvíme o využití Patriotů na jiné cíle, jako jsou ruská bombardovací letadla.

Další možností pro Ukrajinu je posílení útoku, případně schopnosti Rusko odstrašit. Pokud by Ukrajina získala možnost spolehlivě ničit i odolné a významné cíle v ruském týlu, Kreml by to musel vzít vážně. Jeho protireakci lze jen těžko odhadovat, ale rozhodně by to vytvořilo Kyjevu i Washingtonu nový prostor pro vyjednávání s Putinem.

Ukrajina takové zbraně zatím nemá: Používá dálkové drony, kterých však není dost a navíc nejsou dostatečně rychlé a nemají velkou ničivou sílu. To nová iniciativa zřejmě zásadním způsobem nezmění.

V nové americké nabídce zřejmě zatím chybí střely s plochou dráhou jako JASSM, nebo dokonce Tomahawk. To je v souladu s Trumpovou opakovanou kritikou předchůdce Joea Bidena a jeho údajné politiky rostoucí nevraživosti vůči Rusku – byť ve skutečnosti byla Bidenova politika vůči Putinovi velmi opatrná.

Hrozba eskalace je přitom jednou z mála pák, které Spojené státy mají, pokud skutečně chtějí konflikt v dohledné době ukončit. Obě strany – Rusko i Ukrajina – dnes vysílají signály, že jsou připraveny na „dlouhou válku“. Hrozba systematických úderů na ruský válečný průmysl, logistická centra a vojenské základny stovky kilometrů za frontou by mohla být jedním z nejsilnějších argumentů, jak přimět Kreml k jednání o míru za podmínek přijatelných i pro Ukrajinu a její spojence.

Pokud nový americký balíček pomoci nerozšíří možnosti Ukrajiny se bránit, buď svým omezeným objemem, nebo i obsahem, nejspíše žádný zásadní obrat ve válce nepřinese.

To samozřejmě neznamená, že nemá smysl. V současné fázi války vyvolané ruskou invazí rozhoduje totiž míra vyčerpání obou stran. A v takové situaci by měly další, byť jen o něco navýšené dodávky nesporný význam. Pokud ukrajinská armáda získá více kvalitních obrněných vozidel a pokud na její pozice dopadne méně bomb, bude mít menší ztráty. I to je cesta k vítězství, jakkoliv by byla tragická.

Ukrajina a její spojenci potřebují čas. Nová iniciativa by jim ho mohla dát. Donald Trump často opakoval, že je pro něj mír nejdůležitější. Možná ještě významnější hodnotu pro něj osobně může mít pocit, že nenaletěl Vladimiru Putinovi. A také to, že Spojené státy pod Trumpovým vedením budou účetně „v plusu“.

První data naznačují, že pro amerického prezidenta by nemusel být problém o tom přesvědčit i své voliče, dosud skeptické k pokračující pomoci Ukrajině. Nová iniciativa jen těžko přinese rychlý konec války. Pozice Ukrajiny však díky ní vypadá mnohem lépe než na začátku roku. A šance, že Ukrajina bude moci válku ukončit za podmínek, které jí zaručují důstojný mír a samostatnost, díky ní roste.