Článek
Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.
Ozzy Osbourne zesnul ve věku 76 let pouhých 17 dní po mohutném posledním koncertu oslavujícím jeho život a dílo. Odchází jako jedna z nejvýznamnějších rockových osobností všech dob a muž, který zkraje 70. let minulého století položil základy heavy metalu. Zůstává po něm devět výrazných desek s kapelou Black Sabbath a dalších 13 sólových studiových alb, jež dohromady tvoří základní kameny žánru.
Ozzy, vlastním jménem John Michael Osbourne, pocházel z chudé birminghamské rodiny, měl pět sourozenců a ve škole příliš nevynikal. V patnácti ji opustil a prošel nejrůznějšími profesemi, většinou pracoval jako pomocný dělník. Dokonce se krátce ocitl v kriminálu za krádež.
Jedno z jeho zaměstnání – práce na jatkách – se stalo oblíbenou součástí frontmanových biografií, protože pomáhalo podtrhnout image Prince temnot, jak se mu říkalo. Přezdívka i stylizace se s ním táhly po větší část života.
V roce 1967 se jako zpěvák připojil k basistovi Geezeru Butlerovi. Po pouti neustále se rozpadajícími kapelami se dvojice dala dohromady s bubeníkem Billem Wardem a kytaristou Tonym Iommim. Svou kapelu, původně poněkud banálně nazvanou Earth, přejmenovali podle italského hororového filmu na Black Sabbath.
Byla to doba raketových startů nových anglických skupin. Vydavatelé jako na běžícím pásu podepisovali kontrakty na pět alb s ještě nezkušenými formacemi. Když neuspěla první deska, udělala se s menším rozpočtem druhá, pak s ještě skromnějším třetí, a když ani to nezabralo, vydalo se koncertní album, než kariéra skončila tím pátým – kompilací největších hitů.
Black Sabbath měli štěstí, že zabodovali hned napoprvé. Z původního bluesrockového soundu eliminovali blues, naopak přidali tvrdé kytarové riffy a hlavně na svou dobu neobvyklou okultní stylizaci.
Jejich debut z roku 1970 zněl těžkotonážně a proti módním rafinovaným psychedelickým kapelám naivně, což vyvolalo negativní kritiku hudebního tisku, okouzleného tehdy kulminující rockovou školou Led Zeppelin. Mnohým vadil i mečivý hlas Ozzyho Osbourna, který někdy spíš skandoval, než zpíval.
Vzdor kritice se však Black Sabbath uchytili. Doba byla hladová po excentricích a tvrdém zvuku. Pro jejich muziku se začal používat název heavy metal. Jako první ho sice užila americká skupina Steppenwolf, až ta Osbournova však pojem zpopularizovala.
Jako frontman vzbuzoval Ozzy Osbourne největší pozornost veřejnosti. Říká se, že už v nápravném zařízení koketoval s herectvím a oplýval bláznivými nápady, balancujícími na hraně humoru. Později mu s tím pomáhala manželka Sharon Arden, nadaná dcera manažerského a marketingového experta Dona Ardena, která svému muži celý život vytvářela image sympatického šílence a starala se o jeho byznys.
Asi to nebylo lehké, protože zpěvák v mládí podlehl kdejaké závislosti. V také česky vydané autobiografii nazvané Jmenuju se Ozzy zmiňuje alkohol, kokain, heroin „a tolik dalších silných látek, že je ani nelze vyjmenovat“.
První čtyři desky Black Sabbath patří mezi základní pilíře rockové hudby. Minimálně deset skladeb z nich lze bez obav zařadit do zlatého fondu hudby 20. století. Druhá nahrávka Paranoid, vydaná v září 1970, navíc obsahuje Iron Mana, nejznámější píseň raného metalu.
Po albu nazvaném Vol. 4 ale kapela pozvolna začala ztrácet původní přímočarost a snažila se být rafinovanější, posluchačsky náročnější. Mezi hudebníky bujely čím dál ostřejší třenice. Mnohé přerostly až do nevraživosti mezi kytaristou a zpěvákem, který nakonec po nahrání alba Never Say Die! z roku 1978 dostal padáka.
S kolegy se smířil až v roce 1997, což zachycuje koncertní album Reunion. V novém tisíciletí pak Ozzy s Black Sabbath uskutečnili několik dalších comebacků, mimo jiné koncertovali v Česku. Studiové album už ale vytvořili jen jedno – v roce 2013 jej nazvali číslovkou 13 a mělo velký ohlas.
V roce 1974, ze kterého pochází fotografie, byl Ozzy Osbourne na vrcholu slávy s Black Sabbath.
Tou dobou už měl Ozzy Osbourne dávno rozjetou sólovou kariéru, kterou odstartoval po vyhazovu z Black Sabbath koncem 70. let. Než se tak stalo, podle svého líčení strávil dva měsíce v jakémsi americkém hotýlku, v lihu a pod vlivem kdejakých látek, prý rozhodnut, že se vrátí do Birminghamu k práci pomocného dělníka. V té chvíli zafungoval Don Arden, příteli své dcery pomohl podepsat smlouvu s nahrávací společností a také mu sestavil novou kapelu.
Výsledné album nazvané Blizzard Of Ozz z roku 1980 se navzdory skeptickým hlasům stalo jedním z největších trháků začátku dekády. Další nahrávky pak stvrdily Ozzyho pozici velké rockové hvězdy.
Částečně to bylo i proto, že zpěvák dokázal posilovat svou image a neustále ji přikrmovat dalšími historkami. Už při představení debutového alba v Los Angeles se uvedl neobyčejným způsobem, když do místnosti přinesl zřejmě již mrtvou holubici a ukousl jí hlavu, jak popsal časopis Mojo.
V lednu 1982 na koncertě ve státě Iowa zase před návštěvníky koncertu ukousl hlavu netopýrovi. „Někdo hodil na pódium netopýra. Myslel jsem, že je to gumová hračka, tak jsem ho zvedl a ukousl mu hlavu,“ vyprávěl později Osbourne v televizní talkshow Davida Lettermana. Ať už to bylo jakkoliv, incident se stal jednou z nejvíce šokujících událostí v Ozzyho kariéře a vůbec historii rockové hudby.
Další pověsti souvisely se zpěvákovou údajnou náklonností k satanismu. Několikrát dokonce čelil žalobě, že svými písněmi či stylizací inspiroval dospívající chlapce k vraždám nebo že je nabádal k sebevraždám. „Všechno to šílenství na pódiu je jenom role, kterou hraji, to, čím se živím. Nejsem antikrist. Vedu normální rodinný život,“ bránil se v rozhovoru pro deník The New York Times.
Soudy vždy rozhodly v jeho prospěch, v pozdějších letech byl ale přece jen o něco opatrnější. Ne každý se na desku nebo koncertní show dívá jako na fantazii.
Na sólové dráze se Ozzy Osbourne stal i vyhledávanou festivalovou osobností. Jeho manželka přišla v roce 1996 s konceptem putovní metalové přehlídky Ozzfest, kterou do posledního ročníku 2018 navštívily miliony lidí a utržila vysoko přes 100 milionů dolarů.
Kromě toho, že pomohl ke startu spoustě kapel včetně například Korn, vytvořil Ozzfest koncertní model, který se od té doby pokouší napodobit mnozí promotéři. Koneckonců i zpěvákův rozlučkový koncert začátkem tohoto měsíce v Birminghamu, kde kromě Black Sabbath vystoupili Metallica, Guns N' Roses či Gojira, vznikl na podobném principu.
Na fotografii z roku 1982 se zpěvák Ozzy Osbourne snaží ukousnout hlavu gumovému kuřeti.
Dalším originálním počinem spojovaným s Osbournem byla televizní reality show Osbournovi. Ukázala groteskní život jeho rodiny a frontman v ní s příbuznými sám účinkoval. Sérii vysílala MTV s velkým úspěchem mezi lety 2002 až 2005.
Mezi všemi těmito neobvyklými počiny stíhal Ozzy Osbourne dělat i muziku. Původní tvrdší rock v pozdějších letech trochu rozmělnil. Na album No More Tears z roku 1991 zařadil vedle hitové titulní skladby dokonce i píseň Mama, I’m Coming Home, která se dodnes objevuje v popových rozhlasových stanicích a patří mezi nejoblíbenější ploužáky také v Česku.
Z následující desky je zase s atmosférou bujarých českých 90. let spojena skladba Perry Mason, bez níž by se neobešel žádný tehdejší rockový klub.
Panuje shoda na tom, že nejlepší desky Ozzyho sólové éry jsou ty první, Blizzard of Ozz a Diary of a Madman ze začátku 80. let. Vysoce ceněné bývá i dvojalbum Tribute, pocta tragicky zesnulému kytaristovi Randymu Rhoadsovi, spolutvůrci úspěchu obou prvních nahrávek. Nicméně v Ozzyho diskografii ani ty nejméně vyzdvihované nahrávky nezklamou.
Koncem minulé dekády se jeho stav zhoršil a začátkem roku 2020 oznámil, že trpí Parkinsonovou nemocí. Právě ze zdravotních důvodů také odřekl dlouho plánované a opakovaně odkládané turné po Evropě, v jehož rámci se měl ještě jednou vrátit do Prahy. Zemřel toto úterý, „obklopen rodinou a láskou“, jak napsali příbuzní.
Metalová hudba se v průběhu více než půlstoletí rozvinula do nesčetně směrů od pop metalu po nejtemnější black metal. Ve většině najdeme Ozzyho Osbourna jako praotce a prvotní inspiraci.
