Praha nasadila kovbojské klobouky. Post Malone servíroval hity i pivo

Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.

Konečná metra v pražských Letňanech měla vždy trochu pošramocenou pověst. Schody ústící do polí, výhled na nekonečnou pláň. Když se v úterý večer z podzemního vestibulu začali vynořovat lidé v kovbojských kloboucích, fantazie o prérii na periferii metropole se změnila v realitu.

V areálu nedalekého letiště se schylovalo k vystoupení třicetiletého Američana Austina Posta, známějšího jako Post Malone. Ke slávě mu před dekádou pomohl jediný hit, žánrem trap ovlivněná skladba White Iverson publikovaná na tehdy populární síti SoundCloud. Nejen díky přívětivě seřízeným algoritmům se z ní během několika hodin stal celosvětový hit.

Od té doby Post Malone experimentoval se žánry – od trapu se vydal k popu či rocku, až loni přesedlal na country. Po letech úspěchů, ale také kreativního tápání zdánlivě konečně našel styl, ve kterém se cítí jako ryba ve vodě.

„Ahoj, jsem Austin Post a přijel jsem vám zahrát pár špatných songů. Díky, že jste přišli,“ uvádí úterní show hudebník, v jehož vystupování se odjakživa mísí srdečnost i skromnost hraničící až se sebeshazováním.

Na pódium přišel v doprovodu sedmičlenné kapely, oblečený v džínách, jejichž širokému opasku nemohla chybět masivní kovbojská přezka. Nápis Prague na modrém tričku připomínal loga týmů amerického fotbalu a scéna za ním zase působila jako náhodná zastávka na dlouhých cestách kamioňáka. Pouliční lampy parkoviště, neonové cedule lákající na „nahé holky“, molo do publika svažující se jako nekonečná silnice, dokonce vybavená svodidlem.

Doslovné dekorace, všudypřítomné ohňostroje i projekce krajin se zapadajícím sluncem či nočních měst dávaly návod na to, jak si vystoupení užít – nadsázka se tu míchala s dětsky intenzivním nadšením a trapové hity o slávě, drogách či penězích střídaly country songy o popíjení „lahváčů“ v opuštěných barech.

„Až mi bude třicet, stanu se country zpěvákem,“ napsal Austin Post na sociální síti Twitter, dnes známé jako X, jen pár měsíců poté, co se v polovině minulé dekády stal překvapivou hvězdou. Tehdy ještě platil za rappera – což mu krom slávy přinášelo i potíže.

Když vydával hity po boku hvězd žánru, jako jsou Young Thug, 21 Savage nebo Ty Dolla Sign, čelil obviněním, že si přivlastňuje cizí kulturu. Post Malone byl ale odjakživa hlavně odborníkem na zeitgeist a nikdy se mu nebál přizpůsobit. Věděl, že tradiční žánrové škatulky se ve věku internetu rozplynuly. Důležité je dávat posluchačům to, co odpovídá jejich náladě.

Tak jako dřív pochopil sílu stylu cloud rap, teď dokázal využít momentum, které zažívá dřevní hudba – ostatně renesance country, s níž začínala popová hvězda Taylor Swift, si před Post Malonem všimla i Beyoncé a věnovat se mu chce i zpěvačka Lana Del Rey.

V hudebníkově diskografii šly ale vlivy country vystopovat vždy, stejně jako rock. S truckerskou čapkou na hlavě a akustickou kytarou v ruce působí umělec žijící ve státě Utah naprosto přirozeně. Nemluvě o tom, jak radostně po své metamorfóze Post Malone vypadá naživo. Věčný úsměv ozdobený rapperskými rovnátky, mikrofon vnořený do kapsy džín jako řadicí páka kamionu.

Na pražském koncertě to ale bylo s jeho žánrovými skoky trochu komplikovanější. Návštěvníci v Letňanech se dělili do skupin – někdo miloval jen starší, rapovou iteraci třicetiletého hudebníka, jiní se rozjařili ve chvíli, kdy se areálem rozezněla slide kytara a nad pódiem zasvítily kovbojské neony. Jako by se jeho fanoušci navzájem neznali.

Několik skladeb nicméně dokázalo rozpohybovat snad veškeré osazenstvo v pořadí třetího koncertu současné evropské části turné. Loňský hit I Had Some Help, který v tu chvíli poněkud tápajícího umělce vrátil na první příčku hitparád, oslava outsiderů Losers, taktéž ze zatím posledního country alba nazvaného F-1 Trillion, a vůbec nejstreamovanější song v Post Malonově katalogu podle platformy Spotify: Sunflower, který se objevil na soundtracku k filmu Spider-Man: Paralelní světy.

Hudbě naopak nepochybně prospěla doprovodná kapela a odvážné aranžmá. White Iverson zjemněný bottleneckem, skladba Rockstar zmutovaná do podoby obřího stadionového hitu s přepálenými kytarovými sóly. Epické drama a zároveň song, ve kterém jako by se Austin Post, hudebník kdysi začínající coby neohrabaný podivín s mastnými vlasy a nehynoucí láskou k beer pongu, smál sám sobě.

Nakonec právě on dokázal celou show plnou ohňostrojů, dekorací a žánrových zatáček udržet pohromadě. Téměř dvouhodinový set v Letňanech odehrál bez chyb, s občasnou cigaretou, ze které s úlevou potahoval po obzvlášť intenzivních výkonech, a typicky americkým červeným kelímkem, z něhož upíjel ležák tak radostně, až mu pěna zůstávala v plnovousu.

„Přijeli jsme až z Ameriky, abychom zahráli pár špatných songů a při tom se opili,“ zopakoval na začátku vystoupení. „Když už o tom mluvím: Pate, máš pro mě pivko? Jakže to říkáte, na zdraví?“ Celý večer působil jako náhodný spolusedící u baru, na něhož člověk z nějakého důvodu nikdy nezapomene. Tak dobře kombinoval civilní vystupování s charismatem, kterému podlehnou davy.

Někdy jeho kouzlu pomohly hitové songy, jindy nápad, že při skladbě Pour Me a Drink poprosí pivního asistenta Pata, aby mu natočil pár kelímků pro fanoušky pod pódiem. Osobně je pak obešel, mikrofon mokrý od pěny vyměnil za nový a zpíval dál.

Jeden z nejsilnějších momentů pražského koncertu byl zároveň tím nejtišším. Skladbu Feeling Whitney zahrál Post Malone na pódiu sám. „Neukazuj emoce, tvař se tak tvrdě, jak to jen jde, nepotřebuješ kamarády, jsi chlap,“ zpíval v písni z alba Stoney pojednávající o problémech, které mu přinesla rychle nabytá popularita. Chvíli předtím se publiku svěřil, že se stal otcem. Jako by tím naznačil, že těžká kapitola jeho života je uzavřená, teď je čas na štěstí.

Post Maloneova desetiletá kariéra se smrskla do jediného večera, v němž se americký třicátník několikrát proměnil z rappera do zpěváka country a zase zpět. Zpíval o boji s osamělostí nebo se prostě radoval z lásky. K hudbě, k dceři, k fanouškům. Působil jako někdo, kdo po všech stránkách dospěl – paradoxně hlavně tím, že v sobě nezabil kluka, jenž před lety nadšeně čekal, až se na SoundCloud nahraje jeho první song.