Hlavní obsah

Komentář: Donbas Putinovo diktátorské ego nenasytí

Martin Novák
Editor a reportér zahraniční rubriky
Foto: Reuters

Vladimir Putin v autě Donalda Trumpa na Aljašce.

Ruský vůdce vydírá: Buď mi dáte, co chci, nebo budu válčit dál a dlouho. Mně je to jedno.

Článek

Komentář si také můžete poslechnout v audioverzi.

Irácký diktátor Saddám Husajn nařídil v roce 1990 invazi do Kuvajtu. Když za ním přijela americká delegace vyjednávat o tom, že se buď stáhne, nebo ho vytlačí vojska mezinárodní koalice, Saddám chvíli mlčel a pak prohlásil: Vaše civilizace nezvládne mnoho mrtvých, mnoho obětí. On si ve své pozici mohl dovolit obětovat statisíce vojáků a zraněných, ale věděl, že Američané nebo Evropané dlouho ve vleklé válce nevydrží. Přecenil síly vlastní armády a Američany vedená koalice irácké okupanty během operace Pouštní bouře rychle porazila.

Vladimir Putin není Saddám Husajn a Rusko není Irák devadesátých let, ale s postojem iráckého vůdce ruský diktátor nepochybně souzní. Chová se podle něj. Putin posílá na Ukrajinu statisíce vojáků a investuje miliardy do realizace svého snu, kterým je slabá, na Rusku závislá nebo přímo neexistující Ukrajina.

Děje se to kvůli ukojení jednoho stařeckého ega: Jistě, není to zdaleka jen Putinova válka. Mnoho Rusů s ní souhlasí nebo ji podporuje. Mnoho Rusů šlo do války dobrovolně s vidinou výdělku nebo zvrhlou touhou vraždit, znásilňovat a loupit v ukrajinských domech. Ale kdyby ji Putin nevyhlásil, nezačala by.

Ale zpět k podobnosti Saddáma a Putina. Ruský vůdce spoléhá na to, že může vést jakkoli dlouho válku s jakýmikoli oběťmi a ekonomickými potížemi, aniž by měl doma problémy. A myslí si – stejně jako Saddám – že ti, co stojí proti němu, tuto výhodu nemají. Ukrajinci se jeho plánům postavili statečně a pořádně mu natloukli nos, ale pořád si myslí, že nemohou odolávat věčně. A Evropané budou Ukrajině pomáhat jenom tak, aby neměli hlouběji do kapsy.

Jinými slovy: Já si mohu dovolit vést neomezenou válku bez ohledu na mrtvé a peníze, vy ne, vy to nevydržíte. Asi takový je pohled Putina. Ostatně nedávno na recepci v Kremlu tvrdil, že úspěšnou válku může vést ten, kdo má dost zdrojů. „Pokud je nemáte, prohrajete,“ hovořil ke skupině důstojníků a jakýchsi podržtašků.

Proto se domnívá, že je v pozici, kdy může požadovat další území, aniž by nabídl ústupky. Chcete zastavit válku, dokud to nebude ještě horší? Dejte mi Doněckou oblast. Takový požadavek vyplynul ze schůzky s Donaldem Trumpem na Aljašce. Tedy aby se Ukrajinci dobrovolně stáhli z míst, které jeho údajně druhá nejsilnější armáda na světě za skoro čtyři roky nedokázala dobýt.

Foto: René Matouš, Seznam Zprávy

Okupovaná Ukrajina.

Kyjev nechce na takové stažení přistoupit. Musel by se vzdát obranné linie, budované už od roku 2014 kolem měst Slovjansk a Kramatorsk. Musel by se vzdát hory Karačun, ze které je výhled daleko do okolního rovinatého terénu. A co za to? Nejasně formulované příměří, jehož porušení by si Rusové jistě nějak zdůvodnili. Víme z minulosti, jak se to dělá: Někdo vystřelí, obviní druhou stranu z porušení příměří a tím pak zdůvodní pokračování invaze.

Pořád zastávám názor, že Ukrajinci musejí rozhodnout sami o podmínkách, které jsou pro ně přijatelné. Že Evropa nebo Amerika jim nemohou nic vnutit, protože Ukrajinci bojují a umírají. Pokud stažení z Donbasu odmítnou, je to vzhledem k jejich zkušenosti s Putinem zcela pochopitelné.

Vzpomínáte si, co říkal ruský vůdce 24. února 2022, když oznamoval takzvanou speciální vojenskou operaci? Řekl kromě jiného, že Rusko nechce zabírat žádné ukrajinské území, že o to mu nejde. No a teď chce Donbas. Až ho dostane, bude žádat něco dalšího.

Doporučované