Tady se dělá menu pro závodní holuby. Farma našla způsob, jak přežít sucha

Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.

„Krém po opalování si nekupujeme,“ ukazuje Jiří Marek na malou skleněnou lahvičku s nápisem slunečnicový olej a ujišťuje mě, že třebaže tento domácí olej nemá UV filtr, má zklidňující účinky na pokožku.

Se ženou Marcelou se do výroby olejů lisovaných za studena pustili asi před čtyřmi lety, když hledali další způsob využití pro některé z dvaceti plodin, které pěstují.

„Tržním plodinám se v regionu moc nedařilo, je čím dál větší sucho,“ vypráví Jiří, který statek zdědil po otci, proč si zkomplikovali už tak složitý farmářský život pěstováním málo vídaných plodin, zatímco většina zemědělců si vystačí s tím, že dokola točí pšenici, kukuřici, ječmen a řepku.

Na polích rodiny v okolí statku v Únanově na Znojemsku roste například ostropestřec mariánský, pohanka, proso, oves, světlice barvířská, len, konopí, vikev nebo peluška. Plodiny končí v krmivech pro ptáky, pro hospodářská zvířata a částečně v potravinách, jako je olej, makové sušenky nebo müsli společnosti Emco.

Zhruba na polovině rozlohy z čtyř set hektarů Farma Markových pěstuje i mediálně neoblíbenou řepku, pšenici nebo kukuřici a tržní plodiny prodává do výkupu jako mnoho jiných zemědělských firem, které na tom postavily svou ekonomiku. Nejinak to začalo v Únanově. Ještě před patnácti lety byla farma čistě rostlinnou.

„Do roku 2012 jsme hospodařili na 200 hektarech půdy a pěstovali, stejně jako všichni okolo nás, maximálně čtyři plodiny a prodávali je do výkupu. Trápily nás výkyvy počasí a nízké výkupní ceny,“ vzpomíná sedlák. Přístup k farmaření ale kompletně přehodnotili, protože si uvědomili, že pokračovat v zajetých kolejích není dlouhodobě smysluplné.

Markovi se pustili do obnovy zanedbaných pozemků na Znojemsku pomocí pastvy a do hospodaření na orné půdě začali promítat principy takzvaného regenerativního zemědělství. To znamená omezení využívání techniky, která hýbe s půdou, ale naopak větší využívání variability plodin.

„Díky pestré skladbě plodin se daří, že nenarušujeme půdní mikroflóru, a tím velmi významně dochází k zadržování vody v půdě. Takže my prakticky nevíme, co to je eroze,“ pochvaluje si Marek.

Popisuje, že zatímco zemědělcům v jeho okolí, kteří hospodaří intenzivně, přívalový déšť spláchne ornici z pole až na silnici, na jeho polích se voda vsakuje.

„V žádném případě neoráme. Téměř ani nekypříme, a když už, tak maximálně jen do hloubky pěti centimetrů při setí. Používáme způsob obdělávání, kdy přímo sejeme do strniště,“ popsal. Má sice o něco nižší výnosy, ale benefitem jsou nižší náklady na obdělávání a kvalitnější půda. Díky variabilitě plodin není navíc potřeba používat tolik minerálních hnojiv, která narušují půdní mikroflóru.

Jedním z důvodů, proč Markovi pěstují tolik plodin, jsou sucha, typická pro oblast Znojemska. Tento rok je jiný, tráva byla v druhém srpnovém týdnu šťavnatě zelená, ale v jiných letech bývá spálená do zlatova.

K pěstování tolika druhů plodin se hospodáři dostali ještě z jednoho důvodu. Otec Jiřího, který farmařil na malé rozloze zprivatizovaných pozemků, našel zálibu v chovu exotických ptáků. A ukázalo se, že chovatelé opeřenců jsou zajímavá klientela.

„Plodiny v režimu regenerativního zemědělství mají lepší nutriční hodnoty a naši zákazníci z řad chovatelů poštovních holubů se často při závodech umísťují na předních místech,“ vysvětluje, proč je jednou z opěrných nohou byznysu míchání krmných směsí pro ptáky.

Dobře známou plodinou, s níž teprve rodinná farma začíná, je čočka. Původně se na jižní Moravě pěstovala, dnes téměř nikde v České republice není k vidění. V obchodech se prodává čočka z dovozu, především z Kanady. České čočky je na polích jen několik málo hektarů.

Marcela Marková věří, že díru na trhu našla farma i ve výrobě kvalitních, při nízkých teplotách lisovaných olejů. Prodat je není jednoduché, protože jsou výrazně dražší a zákazníci hledí v první řadě na cenu. Třeba litr řepkového oleje prodává farma za 250 korun, a to je čtyřikrát víc než za rafinovaný olej v obchodních řetězcích. Přesto statek prodá kolem 1600 litrů olejů za rok a vyrábí takové speciality, jako je olej z ostropestřce, lněný olej, konopný olej nebo bodlákový olej.

Prodávají se přímo z farmy, přes e-shop a ve farmářských prodejnách. Zájem naopak, podle Marcely kvůli ceně, neměly některé restaurace, zakládající si na lokálních kvalitních produktech, ani prodejny se zdravou výživou.

„Je na to potřeba trochu víc času. Pole zákazníků tady ještě není úplně připravené. V Rakousku je lisování olejů za studena více známé hlavně díky dýňovému oleji. Lidé jsou více zvyklí kupovat na malých farmách, protože komunismem tam nebylo tolik narušeno zemědělství,“ říká.

Markovi proto objíždějí farmářské trhy a také hudební festivaly, kde nabízejí své produkty. K olejům přidali další výrobky, jako jsou makové sušenky.

Do rodinné Farmy Markových se počítají nejen děti a pes, ale také osmdesát ovcí, které spásají louky v okolí Únanova. Jejich úkolem je udržovat desítky hektarů pastvin a chránit je před nálety dřevin a křovin, které doslova zamořily některá místa na Znojemsku. Na projektu farma spolupracuje s Agenturou ochrany přírody a krajiny a vyneslo jí to zlatou medaili v programu Pestrá krajina za rok 2019.

„Vzniklo to před mnoha lety, když tady v obci chodil pracovník agentury a zkoumal lokality, kde rostou ohrožené koniklece. Místo spásaly naše ovce,“ popisuje Marcela Marková, jak se zrodila první menší spolupráce. Dnes ovce spásají už 25 hektarů. Činnost je finančně ohodnocena, ale podle ní to nepokryje náklady. „Je to spíš charita, přírodě něco bereme a něco jí tímto vracíme,“ říká.