Družstvo ze Sloupnice uzavřelo kruh. Tlačenku nabízí ve vlastním bistru

Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.

Zemědělské družstvo Sloupnice, které hospodaří na třech tisících hektarech na Svitavsku, si poprvé osahává restaurační svět. V Pardubicích otevřelo stylové bistro. Nabízí v něm nejen pokrmy z vlastní kuchyně, ale také vlastní i cizí farmářské produkty.

V duchu konceptu „z vidlí na vidličku“ tak udělalo krok za posledním chybějícím článkem v celém výrobním a prodejním řetězci.

„Bylo to pro nás hodně složité, byl to krok do neznáma,“ říká předseda družstva Jaroslav Vaňous. „Otevřít další? To nemohu před kolegy ani zmínit,“ napůl žertuje.

Do diverzifikace své činnosti směrem do gastronomie se zatím moc českých zemědělců nepustilo. Typicky se vše točí okolo rostlinné a živočišné výroby. Družstvo ze Sloupnice je v tom jiné, má také minimlékárnu, řeznickou výrobu včetně porážky a menší síť obchodů.

A nyní i bistro. To má čtyři zaměstnance a trochu nešťastně otevřelo v „okurkové“ sezoně, kdy jsou Pardubice poloprázdné. V době naší návštěvy prodalo asi padesát jídel za den, potřebovalo by se dostat na dvojnásobek.

Tento „pokus“, jak o něm mluví Vaňous, vyšel na více než čtyři miliony korun, tedy asi třetinu loňského zisku společnosti. Bistro je nejdražší provozovnou, kde své výrobky zemědělský podnik prodává zákazníkům. Že nebude snadné, aby si na sebe vydělalo, vidí družstvo na své síti řeznických prodejen. Před pár týdny zavřelo ztrátovou prodejnu v Sezemicích a další balancuje na hraně přežití. Nyní jich je třináct.

I tak mělo loni ZD Sloupnice slušný rok. Obrat klesl ze 404 na 388 milionů korun, ale výroba mléka i prodej pozemků pomohly navýšit zisk ze sedmi na téměř 14 milionů korun.

„Zákazníci jsou stále citliví na cenu,“ říká Vaňous a dodává: „Pokud si někdo dříve koupil kilogram tlačenky, tak dnes si koupí dva plátky a pro maso jde do řetězce. Ale my pokrýváme skupinu zákazníků, kterým záleží na původu, kvalitě a regionálnosti,“ líčí.

Cenově konkurovat řetězcům prý nemůže zejména v mase. Důvodem je konkurence levných dovozů. Proto družstvo pomalu, ale dlouhodobě investuje do vlastního zpracování a volí cestu prodeje výrobků přes své prodejny a obchody sítě Konzum na Orlickoústecku. Menší objemy masa jdou nezávislým řezníkům, restauratérům a školám.

Jedním z posledních počinů družstva ve snaze dostat vlastní výrobky přímo k zákazníkům je projekt rozšíření minimlékárny na Mléčné farmě Řetová. Ta se zatím podle Vaňouse ekonomicky pohybuje kolem nuly, díky velkému zájmu o takzvané A2 mléko ale rozšiřuje výrobní kapacitu z 1200 litrů mléka denně až na 3000 litrů.

A2 mléko je v Česku stále spíše raritou. Jde o původní variantu mléka, rozšířeného před deseti tisíci lety ještě v době před šlechtěním krav. Neobsahuje beta-kasein A1, který některým lidem způsobuje trávicí problémy. Obliba tohoto mléka ve světě roste.

„Minimlékárna je zatím takový náš koníček, který dotujeme. Ale letos, i díky tomu, že dodáváme na obchodní tržiště Rohlík.cz, jsme byli schopni navýšit výrobu a už se blížíme nule,“ řekl.

Srdcem výroby družstva je však řeznictví s vlastní porážkou, která má také bio certifikaci. Býky má z vlastních chovů, ale sváží je i farmářům z Orlických hor. Prasata poráží ze dvou vlastních farem a jedné cizí.

„Porážka je tím nejdražším v celém výrobním řetězci,“ vysvětluje předseda družstva, proč se jatka vyplácí. Má to ještě jedno plus. S vlastní porážkou si pohlídáte kvalitu. Hlavní program je vepřové maso, týdně se na jatkách porazí okolo 150 prasat, maso se zchladí a bourá. Výsekové maso míří z větší části do prodejen, část se zpracuje na paštiky, šunky, uzené nebo tlačenku, která je nejprodávanějším výrobkem farmy ze Sloupnice, a mnoho dalších výrobků.

Počty prasat v České republice od vstupu do Evropské unie klesly ze tří milionů kusů na 1,4 milionu kusů. Řada chovatelů zavřela nerentabilní chovy, protože nedokázali cenami konkurovat levným dovozům. Polovina importů jde do Česka z Dánska.

„I my jsme byli ve ztrátě. Ale v současné době už jsme nad nulou,“ říká Vaňous. Zvýšila se totiž evropská cena prasat, kterou se trh řídí. Zemědělcům se daří vydělávat i na mléce. Výkupní ceny jsou v posledních letech velmi dobré, pohybovaly se mezi 11 a 13 korunami za litr.

Prodělává ovšem rostlinná výroba, která naopak dlouho zemědělce držela nad vodou. „Živočišné produkty drží ekonomiku podniku, rostlinná výroba prodělává. Asi nejvíc řepka. Nákladová cena loňské sklizně byla 14 200 korun, dnešní výkupní ceny jsou kolem 12 tisíc,“ řekl.