Farmář z Moravy pěstuje 177 odrůd hrušní. Láká na degustace

Přírodovědec Martin Smetana se jednoho dne pustil do farmaření. Využil svou fascinaci rozmanitostí přírody, ale i to, že mu nevadí dělat věci, které přinesou užitek až za desítky let. A tak jsou na jeho Farmě Blatnička nyní k vidění metrové dýně o váze až 15 kilogramů nebo hrušky pro hobity.

Začalo to před lety právě hruškami. Ze zvědavosti vysadil pár druhů, ale trochu se to vymklo kontrole. Dnes pěstuje na své farmě na prahu Bílých Karpat 177 odrůd.

„Co odrůda, to jiná chuť,“ nadšeně ukazuje dlaň plnou titěrných hrušek raritní odrůdy Nagevicova, staré 400 let. Velikostí připomínají nedozrálé plody, ale od pohledu jsou tyhle jednohubky hotové k zakousnutí. Obchody takové drobky nechtějí, kazily by parádu a vydrží jen čtrnáct dní.

Ve světě potravin, kde vládnou obchodní řetězce, se Češi naučili jíst asi jen šest druhů hrušek: hlavně Konference, Lucasova, Williamsova nebo dovážené Abate Fetel. Farma z Blatničky je živou encyklopedií hrušek. V jejích sadech najdete třeba starou belgickou odrůdu Boscova lahvice, Bošáckou růžovou hrušku s unikátní chutí anebo Gansbirne, husí hrušku oblíbenou moravským přírodovědcem Mendelem, která se používala k přípravě omáčky pod martinskou husu.

Statkáři z Blatničky je jasné, že názvy svých hrušek nikoho neoslní, má proto plán. Doufá, že lidi naučí přijíždět na hruškové degustace podobně, jako si zvykli jezdit do moravských vinných sklípků.

Výhoda tolika odrůd je, že rodí v různých částech roku a za pár let díky tomu budou čerstvé hrušky celoročně na skladě. „Některé druhy se mohou sklízet klidně okolo Vánoc, ale zralé jsou až ve chvíli, kdy dozrávají ve sklepě. Tam ta nejpozdější odrůda vydrží až do sklizně první letní odrůdy,“ vysvětluje Smetana.

Dnes však většina z devíti set mladých hrušní v sadu neplodí, od výsadby se běžně na úrodu čeká 10–15 let. První zákazníky už ale pěstitel získal na česneku. Pěstuje sto odrůd štiplavé zeleniny, která musí uživit budoucí hruškové plány. Zákazníci si pro česnek jezdí i stovky kilometrů, přestože cena za kilogram startuje na 500 korunách.

„Čeští česnekáři pěstují maximálně deset odrůd česneku. Ani jedna naše odrůda není na jejich seznamu. Vůbec si nekonkurujeme a máme úplně jiné zákazníky, kteří jsou ochotni připlatit si za kvalitu,“ říká a na vysvětlenou dodává: „Našeho česneku nemusíte mít kila, na ochucení guláše stačí stroužek nebo dva.“

Zájem o česnek je podle něj velký, dokonce musel produkci trochu brzdit, aby se hospodářství nestalo česnekovou farmou.

Na farmu, která všechnu produkci prodá ze dvora, si pro česnek přijíždějí lidé z Brna, ale i z Prahy. Neznalí kupují degustační balíčky. Ti, kteří už vědí, jdou po konkrétních odrůdách. Sám nové odrůdy česneku s oblibou testuje na tchyni.

Spíše okrajovou záležitostí farmy je pěstování dýní a rajčat. Ale také v dýních přírodovědce nadchla biologická rozmanitost – vyzkoušel už 40 druhů. Nejvíc si oblíbil Neapolskou dlouhou dýni, která měří až jeden metr. „Není moc praktická pro spotřebitele, ale chuť je úplně někde jinde než u Hokkaidó, kterou jsem začínal. Tu dnes nedáváme ani hospodářským zvířatům,“ směje se.

„Naše farma je postavena na biologické a genetické rozmanitosti a různorodosti chutí. Skutečně to tak je, každá odrůda chutná jinak,“ přibližuje Smetana, v čem je jeho přístup k ekologickému zemědělství jiný.

Proto se pustil do pěstování zapomenutých ovocných druhů, jako jsou mišpule, kdoule a oskeruše. V budoucnu je snad bude nejen prodávat k přímé konzumaci, ale i zpracovávat například na marmelády.

„Tenhle bude rodit nejdřív dvacet let po výsadbě. Ale reálně se ekonomicky smysluplné výsadby už nedožiju. Strom je dlouhověký, bude tu 300 až 500 let a jeho plody snad budou sklízet ještě moji dávní potomci,“ ukazuje na čtyřletý strom oskeruše, který se kymácí ve větru na kraji pole.

S kdoulemi, ovocem vzhledem podobnému hruškám, se poprvé setkal v Portugalsku. Kdoulové marmeládě propadl tak, že teď pěstuje 40 odrůd kdoulí. Ovoce, které musí projít tepelným zpracováním, se upravuje na želé, ale část zákazníků si aromatické plody kupuje na pálení alkoholu. „Jedna dvě kdoule krásně zpestří slivovici,“ říká.

Sad tvoří pás louky uprostřed pole. Na divoko na něm rostou medonosné kytky a kolem se hemží hmyz. Pohled, který se v konvenčních sadech touto dobou nevidí, protože prostor mezi stromy vyplňuje tráva. V okolí nejsou louky a farmář pro svůj sad potřeboval opylovače. Cíleně proto vysévá medonosné kytky, štětky, pcháče nebo bodláky, které přitahují hmyz a ptáky.

Statek hospodaří na zhruba 30 hektarech. Na blocích některých polí vysévá „motýlí dálnice“, které jsou základem druhově pestré píce. Několikrát do roka ji poseká, usuší a prodá jako krmivo pro ovce, kozy a jiná hospodářská zvířata.

Farma stojí na blízkém vztahu k zákazníkovi. Pořádá výsadby stromů, samosběry květin a dobrovolníkům, kteří se zapojí, nabízí možnost zapsat se na VIP list a tím si pojistit, že budou mezi prvními zákazníky omezeného sortimentu.

Farmář si vybral odrůdy ovoce a česneku, které zřejmě nikdo jiný v České republice komerčně nepěstuje. To se samozřejmě může změnit. „Toho se ale nebojím, protože i kdyby teď někdo začal s výsadbou, mám deset let náskok,“ věří Smetana, že našel díru na trhu.