Článek
Česko se v souladu s cíli EU zavázalo ke snížení emisní intenzity dopravy a navýšení podílu obnovitelných paliv. Splnění těchto povinností vyžaduje také zavádění vodíkových technologií v dopravě – zejména u těžké nákladní dopravy, autobusů, vlaků nebo v centrech logistiky, kde je elektrifikace často komplikovaná. Vodík však nachází své uplatnění také v osobní automobilové dopravě, kde je jeho největší výhodou především rychlé tankování a dlouhý dojezd.
Studie a strategie zaměřené na podporu vodíku v české dopravě již existují. Stanovené cíle ale musí být podpořeny konkrétními kroky, a v tom zatím bohužel zaostáváme. V posledních letech sice vzniklo několik regionálních projektů, ale jejich zavedení do praxe čelí řadě překážek, které je činí neuskutečnitelnými. Na státní úrovni chybí koordinační mechanismus a dlouhodobá vize, která by přežila délku jednoho volebního období a propojila všechny aktéry – ministerstva, kraje, města a soukromé společnosti.
Pokud nevychýlíme současnou trajektorii směrem k naplňování cílů, hrozí nám ztráta konkurenceschopnosti, ale i finanční sankce ze strany EU. Přitom zrovna u vodíku vidím slibný potenciál růstu – máme průmyslové kapacity, know-how a strategickou polohu v srdci kontinentu. Zároveň vidím i mnoho slibných projektů a firem, které jsou připraveny se o budoucí trh poprat již nyní.
Výzva i příležitost pro každou novou vládu
Zda rozjetý vlak zachytíme, bude do značné míry záviset na krocích nové vlády. Ta rozhodne o tom, jak Česká republika uchopí modernizaci dopravního sektoru a jak chytře využije zdroje, které bude EU poskytovat členským zemím na dekarbonizační projekty.
Jedním z nezbytných kroků je narovnání pravidel pro alternativní paliva. Zejména tlak na možnost použití jakéhokoliv vodíku, bez ohledu na jeho původ vzniku. Hned na začátek vodíkové éry si totiž stanovujeme pravidla, která vodík jako takový, v porovnání se zdroji jiných alternativních paliv, zároveň diskvalifikují.
Jinými slovy, na vodík jsme přísní a chceme pouze ten, který vznikl z obnovitelných zdrojů, u elektřiny takto přísný metr nastavený nemáme. Alespoň v náběhové fázi používání vodíku tolerujme i ten nezelený. Zároveň je podpora vodíkových projektů nyní rozdrobena napříč resorty a operačními programy. Pokud má dojít k rozvoji využití vodíku v dopravě, je potřeba ji systematizovat. Města a dopravci potřebují pro své plánování jasný a dlouhodobý systém podpory a pravidel.
Tři barvy vodíku
- Šedý vodík se získává z fosilního plynu. Emise CO2 nejsou zachycovány a proudí přímo do atmosféry.
- Modrý vodík je „zelenější“ variantou toho šedého. Původ je stejný, ale v tomto případě se emise zachycují a „uskladňují“ pod zemským povrchem. V současné době však existuje jisté procento emisí, které se i tak dostanou do atmosféry.
- Zelený vodík vzniká za pomoci obnovitelných zdrojů. Při výrobě nedochází k uvolnění skleníkových plynů. Největším limitem tohoto typu vodíku je jeho vysoká cena.
Nastupující vláda se ve své hospodářské strategii zaměřuje na posílení přepravní a skladovací vodíkové infrastruktury. To je určitě správný krok. Kromě investic do infrastruktury je ale nutná také podpora provozních nákladů spojených s výrobou a využitím vodíku. Ideálním příkladem tohoto přístupu jsou například Polsko nebo Německo. Správné nastavení podpory vodíkového hospodářství by mělo proběhnout ve spolupráci s průmyslem podle reálných potřeb trhu.
Jde o jeden z aspektů, na který spolu s dalšími kolegy z odvětví upozorňujeme v rámci Iniciativy vodíkové mobility, kterou jsme založili se společnostmi Alstom, Air Products a ORLEN Unipetrol. Podle Vodíkové strategie ČR má být v tuzemsku do roku 2030 vybudováno 10 stanic splňujících pravidla evropské legislativy. V praxi by jich mělo být ještě více, aby dopravci získali jistotu dostupnosti paliva. První fáze národní strategie počítá také s rychlým budováním vodíkových údolí, tedy propojení lokální výroby a spotřeby vodíku. Podpora těchto projektů by v nejbližších letech měla být prioritou nové vlády.
Co nám vodík přinese
Vodík je zdrojem energie budoucnosti a prostředkem k čisté a udržitelné energetické samostatnosti. Jeho schopnost fungovat jako univerzální nosič energie bez produkce škodlivých emisí otevírá nové možnosti. V dopravě vodík nabízí především dlouhý dojezd, rychlé tankování a čistý provoz. Vodíková doprava může dlouhodobě fungovat jako doplňkové řešení pro snižování emisí v oblastech, kde baterie nestačí.
Posílení role vodíku v dopravě je navíc příležitostí ke zvýšení konkurenceschopnosti českého průmyslu. Vodíková strategie výslovně počítá se zapojením domácích firem do výroby technologií pro produkci, skladování a využití vodíku.
Následující měsíce a roky rozhodnou o tom, zda Česko dokáže přejít od strategií k reálným projektům, které přispějí k udržitelnějšímu modelu dopravy a naplní vodíkové cíle stanovené v české a evropské legislativě. Dejme vodíku konečně tu pravou zelenou! Každý další rok bez jasného směru a koordinované podpory znamená ztrátu konkurenceschopnosti a promarněné investiční příležitosti. A zároveň zbytečné vícenáklady způsobené překotným doháněním nerealizovaných aktivit ve snaze dohnat okolní státy a také splnit naše závazky.
