Česko neochvějně stojí za Izraelem kvůli komunismu, říká expertka

Prezident Petr Pavel opakovanou kritikou izraelského postupu v Pásmu Gazy narušil zaběhané pořádky české zahraniční politiky. Z Prahy takové výroky často nezaznívají. Kde jsou historické kořeny neochvějné podpory Izraele ze strany českých politiků? A jaké postoje v této věci zaujímá česká veřejnost? Ptáme se expertky, která se i těmito otázkami zaobírala v rámci výzkumů.

Prezident Pavel v posledních týdnech svými výroky narušil zaběhané pořádky české zahraniční politiky vůči Izraeli. Uvedl třeba, že razantní přístup izraelského kabinetu Benjamina Netanjahua vyvolává pochybnost o tom, jestli tamní vláda nekomplikuje Česku další podporu Izraeli. Za poslední akce v Gaze, která se podle OSN potýká s hladomorem a kde i podle šéfky Světového potravinového programu zoufalství dosáhlo vrcholu, se podle něj dá jen velice těžko postavit.

V pondělním telefonátu se svým izraelským protějškem Jicchakem Herzogem zdůraznil Pavel řadu konfliktních témat, v nichž vidí potenciál zhoršování pohledu na Izrael. A ve středu v rozhovoru pro Deník řekl, že Česko je zemí, která dlouhodobě Izrael podporuje, což ale nevylučuje možnost mluvit s Izraelem i o věcech, které Česko nevidí v dobrém světle.

Po čtvrteční schůzce s premiérem Petrem Fialou, kde politici jednali mimo jiné právě o situaci na Blízkém východě, už Hrad mluvil smířlivěji. V klíčových otázkách zahraniční politiky jsou prý Pavel s Fialou v jasné shodě.

Podle Terezy Plíštilové, doktorandky z Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy, která se Blízkým východem dlouhodobě zabývá, jsou pro tento nesoulad dvě vysvětlení: Zaprvé hraje roli to, že Petr Pavel nemá žádnou stranickou příslušnost a může se tak odchýlit od zavedených pořádků. „A myslím si, že ten druhý důvod je, že Petr Pavel chce zapadnout do evropského mainstreamu, který je dlouhodobě kritický k akcím, které Izrael podniká v Pásmu Gazy,“ vysvětluje expertka.

I když se premiér Petr Fiala vůči tvrzením o nekritickém postoji jeho vlády k Izraeli už ve středu ohradil, Plíštilové v jeho slovech chyběl konkrétní příklad, kdy Česká republika vystoupila na podporu Palestiny nebo kriticky k Izraeli. To, že se Česká republika na mezinárodní scéně například zdržela hlasování o Izraeli místo svého obvyklého hlasování v jeho prospěch, podle ní nelze brát jako kritiku. Česko by přitom podle ní mělo být schopné kritizovat i své blízké spojence, pokud je to zapotřebí.

„Pokud česká zahraniční politika staví své hodnoty na humanitárním právu a odvolává se na odkaz Václava Havla, je důležité tyto hodnoty neaplikovat pouze selektivně, když se jedná například o rusko-ukrajinský konflikt, ale globálně,“ říká s odkazem na postup Izraele v Pásmu Gazy, aniž by prý jakkoli chtěla zpochybňovat strategické partnerství či přátelství obou našich zemí.

V jiných evropských zemích jsou takové názorové neshody a postoje představitelů země - zejména v posledních několika měsících s prohlubující se humanitární krizí v Gaze - celkem běžné, v Česku jde však prezident Petr Pavel proti proudu. Ovšem jen pokud budeme brát za bernou minci postoje politiků, nikoli veřejnosti.

Postoje českých politických elit - tak jak to je patrné třeba právě z vyjádření premiéra Petra Fialy, ale i ministra zahraničních věcí Jana Lipavského (nestr.) nebo zástupců vládní opozice - jsou bez ohledu na stranickou příslušnost silně proizraelské, názory Čechů jsou ale o poznání rozmanitější.

„Přestože dlouhodobě se v české debatě proslýchá, že každý Čech má názor na izraelsko-palestinský konflikt, tak to není úplně pravda. Alespoň podle našich dat a výzkumů naprostá většina české populace nemá žádný názor. A pokud už nějaký má, tak není tak silně proizraelský,“ uvádí Plíštilová, která působí na Katedře mezinárodních vztahů Institutu politologických studií Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy.

„Takže nám tu vzniká určitá propast mezi tím, co si myslí česká veřejnost a tím, co zastávají politické elity,“ shrnuje.

Za kořeny novodobé české náklonnosti k Izraeli označuje aktivity politických elit v čele s Václavem Havlem, která si po pádu komunistického režimu kladla za cíl zařadit tehdejší Československo a poté Českou republiku do západních a severoatlantických struktur a vybudovat co nejsilnější vazbu na Spojené státy.

„Ruku v ruce s tím chtěli znovu ustanovit diplomatické styky s Izraelem, což se událo už v únoru roku 1990. Byli jsme jednou z prvních zemí z postsovětského prostoru, která tento krok učinila,“ připomíná Plíštilová.

Přitom ale zdůrazňuje, že označovat Václava Havla, který se nikdy netajil svým přátelským postojem k Izraeli a k židovské kultuře, jen za silně proizraelského, by vůči němu nebylo správné. „On se na počátku 90. let velmi snažil o balancovanější přístup k řešení izraelsko-palestinského konfliktu. Několikrát do Prahy pozval (bývalého prezidenta Palestinské autonomie a zakladatele hnutí Fatah - pozn. red.) Jásira Arafata a snažil se o určitou mediaci mezi těmi dvěma znepřátelenými stranami,“ vysvětluje výzkumnice.

Česká zahraniční politika pak podle ní nabrala jiný směr, který nicméně dál aktivně utvářela řada lidí z Havlova okolí včetně Michaela Žantovského, pozdějšího velvyslance v Izraeli, nebo Karla Schwarzenberga, který byl v časech československé federace Havlovým kancléřem, než se později stal šéfem české diplomacie.

Postupně se tak - alespoň podle Plíštilové - Česká republika dostala do „vcelku unikátní situace v evropském, ale možná i v globálním měřítku“. Ta se vyznačuje sveřepostí proizraelských postojů české politické reprezentace napříč pravicí i levicí. A i to se z její strany - a ze strany jejích kolegů z Peace Research Center Prague jakož i Herzlova centra izraelských studií (se sídlem na FSV UK) - stalo předmětem odborného zkoumání.

Popisuje, že na tuto komplexní otázku má vliv řada faktorů - mimo jiné vliv Tomáše Garrigua Masaryka a později Jana Masaryka na zahraniční politiku Československa nebo vypořádání se s komunistickým odkazem. „Alespoň v naší interpretaci to tedy vysvětlujeme tak, že bez ohledu na stranickou příslušnost je spojující linkou právě vymezení se vůči komunismu, a proto ty politické elity dnes pořád tak silně podporují Izrael,“ shrnuje.

V podcastu 5:59 také uslyšíte více o tom, jak podle výzkumů česká veřejnost vnímá pozici vlády vůči Izraeli a zda se do těchto postojů nějak zásadně promítly teroristické útoky Hamásu na Izrael ze 7. října 2023. Poslechněte si v přehrávači v úvodu článku.