„Šikanují nás,“ říkají záchranáři, kteří varují před přístrojem

Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.

Konec srpna. Záchranáři na Vysočině vyjíždějí za pacientem v kritickém stavu. V sanitce pak bojují o jeho život. Probíhá masáž srdce a umělé dýchání. V takové chvíli potřebují okamžitě spárovat dva přístroje - monitor životních funkcí s defibrilátorem, aby mohli sledovat srdeční rytmus a v případě potřeby poslat elektrický výboj, který může srdce znovu nastartovat.

Přístroje se ale odmítají spojit. Čtyřikrát, pětkrát je záchranáři vypnou a zapnou. Stále nic. Asi na sedmý pokus se konečně spárují. Mezitím ubíhají minuty, které při resuscitaci mohou rozhodnout mezi životem a smrtí. Tentokrát to dopadlo šťastně. Pacient navzdory komplikacím s technikou přežil.

Zdaleka nejde o ojedinělý incident. Je to jeden z mnoha zdokumentovaných případů, zapsaných do interního systému hlášení poruch, které paralyzují dění na Zdravotnické záchranné službě Kraje Vysočina.

Část ze 400 zaměstnanců dlouhodobě upozorňuje vedení záchranky, ale i místní politiky, že se nemohou spolehnout na klíčovou techniku, s jejíž pomocí mají na výjezdech zachraňovat životy.

Za posledních pět let se na Vysočině nahromadilo několik set hlášení o potížích se systémem Tempus, tvořeným monitory a defibrilátory, na nichž často závisí život pacientů. Nejčastěji si záchranáři stěžují na nespolehlivé měření krevního tlaku monitorem, chybné hodnoty okysličení krve nebo problémy s natáčením EKG.

Přístroje občas zamrznou a musí se restartovat, a to někdy i během zásahu u pacienta. Záchranáři zaznamenali i případy, kdy nefungoval defibrilátor, přístroj, který je v kritických chvílích nenahraditelný. Jeden takový mimořádný případ z 1. srpna, kdy selhal defibrilátor a pacient nakonec zemřel, Seznam Zprávy již popsaly. Událost prověřuje Státní úřad pro kontrolu léčiv (SÚKL).

Situace se v posledním roce vyhrotila. Část záchranářů, lékařek a lékařů tvrdí, že vedení krajské záchranky problémy bagatelizuje. A ti, kdo na potíže s přístroji dál upozorňují, čelí podle jejich výpovědí v práci nátlaku a různým postihům: od sledování a kontrolování práce na základnách, přes vytýkací dopisy až po krácení odměn a neprodlužování smluv.

Vedení záchranky to odmítá. Podle ředitelky Vladislavy Filové jde jen o „hrstku nespokojených zaměstnanců“ a obdobné stížnosti označuje za „obecné proklamace na očernění vedení“. Přístroje podle ní splňují všechny podmínky pro bezpečné provozování a mají potřebnou certifikaci. Všechny hlášené poruchy se podle ředitelky aktivně řeší.

Seznam Zprávy mluvily s více než desítkou záchranářů z Vysočiny, kteří na problémy s přístroji upozorňují. Někteří nechtěli mluvit na jméno, protože se obávají postihu v práci, pokud by veřejně promluvili o svém zaměstnavateli.

„Rozhodně nepatřím ke křiklounům nebo k těm, co by stáli v každém konfliktu na záchrance,“ vypráví lékařka s dlouholetou zkušeností v urgentní medicíně. Sama byla víceméně stranou, ale jen do nahlášení závažné poruchy. Šlo v podstatě o nejběžnější stížnost na záchrance, a to, že monitor životních funkcí Tempus opakovaně neměřil tlak nebo ukazoval falešné hodnoty.

Jenže v tomto případě šlo skutečně o život. Převáželi totiž pacienta po úspěšné resuscitaci a záchranáři nemohli spolehlivě kontrolovat, zda je pacient stabilní a jak mu upravovat dávkování léků. V podstatě je to jako vlétnout autem v plné rychlosti do tmavého tunelu a přijít najednou skoro o všechna světla.

Po nahlášení problému prý nejprve přišly pokusy o zesměšňování a zpochybňování odbornosti ve stylu, že po více než dvacetileté praxi neví, jak správně namotat manžetu a změřit tlak. Když od hlášení necouvla, začaly kontroly výjezdů do nejmenšího detailu.

„Běžně se kolegům tímto způsobem výjezdy neprohlížejí, tak to na záchrance opravdu nechodí,“ vysvětluje s tím, že je na tom lépe než někteří její kolegové. Lékařů je u záchranek obecně, nejen na Vysočině, velký nedostatek, a jako lékařka s mnohaletou praxí si může zaměstnavatele vybírat.

Záchranářka a řidička sanitky Jitka Havrdová z Telče bude brzy o zaměstnání u záchranky mluvit v minulém čase. Měla smlouvu na dobu určitou, kontrakt jí neprodloužili. V organizaci skončí k poslednímu září. Od pacientů na ni nebyly žádné stížnosti, podporu jí v práci veřejně vyjádřila většina kolegů z oblasti, kde působila.

Patří k těm, kteří upozorňují na problémy s přístroji. „Není na něj spolehnutí,“ líčí Jitka Havrdová. „U pacienta naměříte na monitoru tlak třeba 220 na 120. Logicky byste léčil vysoký tlak. Jenže ruční tlakoměr po kontrole ukáže běžné hodnoty, protože je přesnější. Kdybyste dal pacientovi léky na vysoký tlak, můžete jej ohrozit,“ upozorňuje na problém, který už kvůli jeho častému výskytu řada záchranářů ani nehlásí.

Zmíněné přístroje, systém Tempus, se ze 14 regionálních záchranek v Česku používá jen na Vysočině. Oproti konkurenčním technice jde fakticky o dvě samostatná zařízení. Monitor Tempus Pro na sledování životních funkcí a defibrilátor Tempus LS. V terénu se párují podobně jako mobily se sluchátky.

Havrdová tvrdí, že se kvůli své otevřenosti dostala do konfliktu s vedením a nadřízenou. „V komunikaci vedení je problém. Musíme poslouchat na slovo. Nejednají s námi jako s lidmi, ale se stroji. Za názor jsme potrestáni. Hodně lidí se bojí mluvit, protože pak budou v hledáčku,“ říká.

Podle ní se to odráží i v odměnách. Když ředitelství záchranky loni rozdělovalo mimořádné vánoční odměny pět tisíc korun hrubého za celoroční práci, patřila Havrdová ke skupince zaměstnanců, kteří dostali jen poloviční částku. Je přesvědčená, že to byla odplata za kritiku. „Jen nám sdělili, že je to nenároková složka a nemusí nic vysvětlovat,“ dodává.

Ředitelka záchranky Vladislava Filová jakoukoliv souvislost mezi nižšími odměnami a stížnostmi na přístroje odmítla. „Vedoucí pracovníci mají možnost ocenit ty, kteří jim více pomáhají, více se zapojují do procesu pomocí vrchní sestry. Nižší odměna ale rozhodně nesouvisí s kritikou a zápisy na Tempusy,“ uvedla.

Pokud se zdravotníci nebo lékaři na výjezdu dostanou do problémů s přístroji, mají to od dubna 2022 ohlásit v interním systému. V hlášení o poruše mimo jiné zaškrtávají podstatnou kolonku, zda daná závada techniky „zavinila poškození nebo vážné zhoršení zdravotního stavu pacienta“.

Velká část výjezdů se přitom musí obejít bez lékaře, značný podíl případů tak řeší zdravotničtí záchranáři. „Bez navazujícího vyšetření v nemocnici těžko vyhodnotíte, zda jste pacienta poškodili. Když do formuláře ohrožení vyznačíte, vzápětí to musíte zdůvodňovat. Zbytečně vzniká pnutí mezi vámi a nadřízenými,“ líčí záchranář, který problémy hlásil opakovaně.

Jiný dlouholetý zaměstnanec popisuje, jak po ohlášení závady přišla nadřízená sestra a začala kontrolovat jeho práci na základně. Bylo to zrovna po návratu z náročného výjezdu. „Beze slova za mnou chodila s deskami a papírem krok za krokem. Řekla mi: Pracujte si, já se budu jen dívat,“ popisuje. „Člověk jen slyší bouchnout dveře a už se mu svírá v krku.“ Tvrdí, že byl kvůli hlášením na pohovoru u vedení záchranky. „Začali do mě rýt, že na poruchovost přístrojů poukazuji jenom já a že nikdo jiný s nimi problém nemá,“ doplňuje.

Ředitelka Vladislava Filová takto popisovanou situaci označuje za nesmysl. Jednat se zaměstnanci o nahlášených poruchách je však prý nutnost. „Je nutný audit celého procesu, abychom zjistili, kde je chyba. Pokud je pochybení u zdravotníka, tak jej poučíme. Když u přístroje, vždycky to hlásíme výrobci,“ říká ředitelka záchranky a dodává: „Odmítám, že by kvůli tomu byl někdo perzekuovaný. Tohle jsme slyšeli mnohokrát. Jsou to obecné proklamace na očernění vedení,“ namítá Filová.

Lékař na záchrance Aleš Kalousek, který v minulosti nahlásil deset až dvacet problémů s přístroji, to vnímá jinak. „Hned vám zazvoní telefon, jak si to představujeme,“ vypráví. Šetření události se pak podle něj stočí na výjezd samotný. „Problémy vztáhnou na vaše nedostatky, třeba že ve formuláři chybí váha pacienta. Jsou na straně přístrojů, ne na straně svých zaměstnanců,“ popisuje lékař.

Podle něj to vede k situacím, které mohou být pro pacienty až nebezpečné. „Samotná naše práce je stresující a celý následný proces kolem hlášení vás demotivuje hlásit další poruchu,“ říká Aleš Kalousek.

Po těžkém výjezdu a stresu, jestli bude přístroj správně fungovat, se pak mnozí obávají, co bude následovat po nahlášení závady. „Řada lidí už poruchy ani nepíše, protože nechce mít potíže. Nejhorší je ta bezmoc něco změnit,“ doplňuje Kalousek.

Napjaté vztahy na záchrance měla pomoci vyřešit organizace Mobbing Free Institut, která se mimo jiné zabývá prevencí šikany a bossingu na pracovištích. Na žádost zdravotnických odborů ji loni na záchranku objednalo vedení. Šetření probíhalo několik měsíců a výstupem byla obsáhlá závěrečná zpráva pro záchranku.

Odboráři chtěli zprávu získat, vedení ji poskytnout odmítlo. Ředitelka Filová k tomu uvedla, že tím chrání organizaci. „Kdybych to musela zveřejnit, tak budu dávat trestní oznámení pro pomluvu, pro poškozování dobrého jména záchranky. Je to hromada lživých věcí,“ uvedla. Anonymizovaný výstup odmítla poskytnout i redaktorovi Seznam Zpráv.

Z celé zprávy byl zveřejněn jen několikastránkový souhrn. „Na požadavek vedení jsme připravili zkrácenou verzi pro odbory, dostupnou zaměstnancům. Zpráva vychází především z výpovědí zaměstnanců a upozorňuje na zásadní oblasti, které je nutné řešit,“ uvedla předsedkyně Mobbing Free Institutu Michaela Švejdová.

K otázce šikany se vzhledem k mlčenlivosti odmítla vyjádřit. „Výjimečnost tohoto případu vnímám ve velkém a vytrvalém úsilí zaměstnanců, kteří se snaží upozorňovat na oblasti, které je třeba revidovat a řešit,“ uvedla obecně Michaela Švejdová.

I v krátké verzi zprávy pro odbory jsou přístroje zmíněné jako jedna z klíčových oblastí pro zlepšení. „Byly identifikovány obavy spojené s funkčností přístroje Tempus, zejména jeho spolehlivostí v krizových situacích. Zaměstnanci upozorňují na technické problémy, které mohou mít dopad na bezpečnost pacientů i personálu,“ uvádí se v ní.

Ředitelka Filová za kritikou vedení a přístrojů vidí jen hrstku nespokojených zaměstnanců. „Přístroj má certifikaci pro používání v České republice. I přes veškerá hlášení, která šetří SÚKL a řešíme je s dodavatelem, nikdy certifikaci nepozbyl,“ zdůraznila. Podle právničky záchranky Renaty Korečkové každá z pěti oblastí uskuteční asi 10 tisíc výjezdů ročně. „Záznamů ohledně problémů s přístrojem je celkově stovka ročně,“ uvedla.

Takový výklad odmítají zástupci odborů. Na záchrance loni proběhlo anonymní dotazníkové šetření, v němž obavy ze spolehlivosti přístrojů a problematické zkušenosti vyjádřily desítky záchranářů, lékařek a lékařů.

Výrobce přístrojů, nadnárodní společnost Philips, za kvalitou a bezpečností přístrojů nadále stojí. „Systém Tempus je spolehlivé zařízení, kterému důvěřují poskytovatelé zdravotní péče po celém světě,“ uvedl mluvčí Philipsu Martin Chládek. Podle něj systém „splňuje požadavky na účinnost při používání v souladu s návodem k obsluze“. Společnost zmiňovaný tragický případ z 1. srpna eviduje a vyhodnocuje.

Obdobně se vyjádřil distributor SNT Plus, podle nějž jsou přístroje spolehlivé pro nasazení u záchranné služby.

Státní úřad pro kontrolu léčiv (SÚKL) konkrétní případy nekomentuje. V rámci předchozího šetření uvedl, že dosud „nebyly shledány skutečnosti, které by vedly ke stažení z trhu nebo k zastavení používání zdravotnického prostředku“. Pokud zdravotníci uvádějí, že je na ně vyvíjen nátlak, aby vážné problémy nehlásili, úřad uvedl, že takové stížnosti „musí řešit zřizovatel“, tedy Kraj Vysočina.

Napjaté vztahy se prý snaží řešit také hejtmanství, a to prostřednictvím nového projektu „Zdravé pracovní prostředí“. Ředitelka záchranky si od něj slibuje zklidnění atmosféry.

Zdravotnické odbory ale vidí řešení jen v personální změně. „Kolegové mají pocit, že situaci dlouhou dobu nikdo neřeší,“ líčí bývalý dlouholetý záchranář Miroslav Vácha, dnes předseda odborové organizace na záchrance. Podle něj se vztahy na dotčeném pracovišti „natolik narušily, že situaci vyřeší jen konec ředitelky“.

Ani v tomto ohledu se vedení a část zaměstnanců neshodnou. Srpnový případ z Humpolce, kde selhal defibrilátor a pacient nakonec zemřel, však poukázal na riziko, že nemusí jít o pracovní spory, ale o životy pacientů.