„Korupce se v některých rodinách dědí.“ Ukrajinci líčí každodenní úplatkářství

Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.

Její snoubenec snil o tom, že se stane lékařem. Ten sen se ale rozplynul ve chvíli, kdy po něm profesor požadoval peníze, aby ho nechal projít zkouškou. Odmítl, studium ukončil a spolu s přítelkyní utekl před válkou do Prahy, kde je překvapilo, že věci můžou fungovat i „bez obálky podstrčené pod stolem“.

„Kyrylo je slušný člověk, nikdy by si diplom nekoupil. Ani já to nepodporuji, ale pro spoustu lidí je to jediný způsob, který znají. Buď zaplatíte, nebo máte smůlu. Takový je systém, jaký známe,“ popisuje Seznam Zprávám sedmadvacetiletá grafická designérka Jelizaveta.

I tak vypadá tvář korupce na Ukrajině: zmařené příležitosti, nenaplněné sny a normalizace úplatků, která po desetiletí rozežírá důvěru ve společnost. Jak už Seznam Zprávy popsaly v prvním díle seriálu, kořeny této kultury sahají až do sovětské éry.

Do Revoluce důstojnosti v roce 2014 byly úplatky a protekce součástí téměř všeho – od školství přes zdravotnictví až po úřady. Pro mnoho lidí se staly způsobem přežití v systému, který spravedlivou šanci nabízel jen málokdy.

„Lidé často museli zajišťovat základní zboží a služby úplatky nebo přes neformální sítě, protože jim sice právně náležely, ale v praxi byly nedostupné,“ říká pro Seznam Zprávy antikorupční expertka Olha Kovalská.

Když pak v roce 2014 Rusko zaútočilo na Donbas, vyšlo naplno najevo, jak destruktivní dopady má dlouholetá korupce. Ukrajinská armáda byla prakticky nebojeschopná – nejen kvůli slabé výzbroji, ale hlavně proto, že prostředky určené na obranu země byly léta systematicky rozkrádány.

„V době míru jde hlavně o růst a rozvoj, ale za války jde o mnohem víc – o obranu a přežití, zároveň ale i o spravedlnost,“ vysvětluje pro Seznam Zprávy antikorupční aktivistka Olena Halušková. Korupce se tehdy ukázala nejen jako každodenní zátěž pro občany, ale také jako přímá hrozba pro bezpečnost státu.

A podobná logika platila i jinde: úřednická a politická místa se často „kupovala“ a ten, kdo do funkce nastoupil, musel investici vracet – obvykle prostřednictvím úplatků od lidí, kteří byli na jeho rozhodnutí závislí.

Po revoluci se ale atmosféra částečně změnila. „V tu dobu se opravdu stalo společenskou normou úplatky nedávat a vznikly i instituce, kam bylo možné případy hlásit. Ale takzvaná ‚běžná korupce‘ ve zdravotnictví nebo školství zůstala – třeba když po vyšetření necháte lékaři 500 hřiven a on vás pak přijme i mimo ordinační hodiny,“ popisuje redakci Anastasia Sihnajevská, která v Česku vede iniciativu Hlas Ukrajiny.

S korupcí se setkala už během studia. „Pamatuju si přijímačky – učitelé nabízeli takzvanou placenou soukromou přípravu, a ti samí pak hodnotili testy. Učila jsem se poctivě, ale nakonec jsem dostala horší známku než spolužačka, jejíž rodiče platili,“ říká. Dodává, že učitelka, která systém organizovala, je dnes matkou poslance hnutí Sluha národa obviněného z korupce. „Zdá se, že se to u nich dědí.“

Dnes nejnovější průzkumy ukazují, že přibližně každý třetí Ukrajinec se i nedávno osobně setkal s požadavkem na úplatek.

Podle Transparency International Ukrajina vnímá korupci jako rozsáhlý problém drtivá většina obyvatel, 87 % dotázaných respondentů. Z těch, kteří se s požadavkem setkali, dokázala většina – 68 % – odolat a odmítla platit. To ukazuje, že i přes tlak systému lidé stále hledají způsoby, jak obstát v každodenních situacích, aniž by se podíleli na nelegálních praktikách.

Na druhou stranu průzkum odhaluje hluboký rozpor mezi očekáváním a realitou. Více než 70 % Ukrajinců věří, že korupci je možné překonat jen zásadními systémovými reformami, přesto polovina populace stále považuje státní instituce za nečinné v boji proti ní.

„Tento nesoulad mezi osobní zkušeností, morální odolností a nedůvěrou v instituce ukazuje, jak silně korupce ovlivňuje každodenní život obyčejných lidí a jak obtížné je v zemi obnovit důvěru ve veřejný sektor,“ komentují průzkum analytici.

Právě v postoji mladší generace se ale ukazuje šance na změnu. Podle průzkumů Transparency International většina lidí do 30 let odmítá dávat úplatky a považuje je za nepřijatelné. Mladí Ukrajinci častěji věří, že bez zásadních reforem se země nikam neposune, a jsou ochotní o změnu bojovat – ať už ve veřejném prostoru, nebo tím, že korupční praktiky prostě odmítnou.

„V naší generaci už to není normální,“ je přesvědčená Sihnajevská. „Když někdo po mně chce peníze za něco, co má být samozřejmé, beru to jako urážku. Myslím, že takhle to vidí většina mých vrstevníků.“

Nedávno se to ukázalo i v praxi. Když vláda prezidenta Volodymyra Zelenského prosadila zákon, který přivedl dvě protikorupční instituce pod těsnější kontrolu prezidentské kanceláře, a tím ohrozil budoucí přístupová jednání s Evropskou unií, byli to právě mladí, kdo nejvíc zaplnili ulice. „Ukázali, že se na to nebudou dívat skrz prsty, i když Zelenskyj pravděpodobně očekával, že ano,“ říká Halušková.

Studenti se dále zapojují do místních protikorupčních iniciativ, které monitorují práci radnic a zveřejňují podezřelé zakázky. Dobrovolnické skupiny, jež během války organizují sbírky na armádní vybavení, zase často fungují zcela transparentně – s účty vedenými online a s každou utracenou hřivnou dohledatelnou na internetu. A třeba i na sociálních sítích vznikají populární profily, které veřejně shazují politiky usvědčené z klientelismu.

V mnoha případech k tomu přispívají rodiče, kteří své děti od malička vedli k zásadovosti a sami podporují proevropský směr Ukrajiny.

„Naši byli v tomhle vždy nekompromisní,“ vzpomíná Sihnajevská. „Řekli nám rovnou: Nebudeme nikomu platit, musíte se snažit a makat, abyste zvládly studium poctivě. Bylo to těžší, někdy i nespravedlivé, ale díky nim jsem si uvědomila, že úplatky nejsou normální. A že se jim dá říct ne.“

I přes zvýšenou pozornost věnovanou velké korupci zůstává na Ukrajině pořád mnoho práce. Po svém zvolení v roce 2019 sliboval prezident Volodymyr Zelenskyj, že s korupcí zatočí.

Podle reportu Freedom House za rok 2024 se mu to zatím nedaří podle očekávání: „Současná ukrajinská administrativa zavedla řadu pozitivních reforem v rámci posilování demokratických institucí, ale země se stále potýká s korupcí ve vládě, soudnictví a dalších sektorech.“

Korupční systém přitom podle expertů vzdoruje. Vládní iniciativy často narážejí na nedostatek politické vůle a odpor staré elity, která má v korupčních praktikách vlastní zájmy.

„Řada lidí ve vládě nechce, aby se tyto problémy řešily. Prostor pro korupci se sice snížil, přesto stále existuje, přesunula se však do vyšší politiky a zejména soudnictví,“ vysvětluje analytik Pavel Havlíček z Asociace pro mezinárodní otázky.

Nedůvěra Ukrajinců v Nejvyšší soud dosáhla 68,6 %. Hlavními důvody jsou korupce, závislost soudců na politicích a oligarších a nedostatek integrity. Podle průzkumu DEJURE Foundation z února 2025 uvedlo 27,1 % respondentů, že Nejvyššímu soudu vůbec nedůvěřuje, 41,5 % spíše nedůvěřuje, pouze 3,7 % mu plně důvěřuje a 22,6 % spíše důvěřuje.

„Na nižší úrovni bych řekla, že problém stále spočívá v tom, že na Ukrajině nebyly dokončeny reformy justice. A proto stále existují případy, kdy orgány činné v trestním řízení vybírají úplatky,“ upozorňuje Halušková.