Michigan je hokejová lahůdka. V Česku slavný trik poprvé dotáhl Lauko

Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.

Bývalý hokejový útočník Mike Legg dělá už osmnáct let hasiče. „Všichni jsme moc dobře věděli, co je zač a čím se tak proslavil,“ dobrácky se usmál šéf jeho jednotky Dave Samson v dokumentu, který natáčela stanice ESPN.

V roce 1996 se v play off NCAA (univerzitní ligy) Legg rozhodl, že vytasí věc, kterou hodiny a hodiny pečlivě piloval.

Za brankou se přikrčíte, co nejvíc se hokejku snažíte položit na puk. Zatlačíte na ni, puk si postavíte na hranu. Pak je potřeba hůl využít jako páku a v kombinaci s odstředivou silou ji zvedáte s nalepeným kotoučem nahoru. Potom je v akci zápěstí, stočíte ruce a i když stojíte pořád za brankou, čepel se vytáčí kolem tyčky a puk se hází do branky.

Okolí chvíli nechápe, co se stalo. Vy se smějete. Povedlo se.

Legg takhle vstřelil gól za univerzitu Michigan, takže finta dostala jméno.

„Trenér mi dal jeden den po tréninku zelenou. Zeptal se mě, jestli si myslím, že střela, kterou pořád zkouším, je legální,“ líčil Legg, jak se „projekt Michigan“ chystal.

V zápase se pak jel zeptat rozhodčího, jestli takovou branku opravdu uzná. Slyšel odpověď, že když nezvedne kotouč nad horní tyč, tak není problém. Útočník tedy předal informaci trenérovi. „Jen se na mě podíval a řekl: Tak proč to neuděláš?“

Legg několikrát říkal, že myšlenku z hlavy pustil. Hrálo se play off, nechtěl dělat hlouposti. Kdyby se dostal za branku a někde se nabízel volný hráč na nahrávku, vždycky mu puk pošle.

„Jenže on tam nikdo nebyl,“ usmál se útočník a napsal velký příběh.

Bývalý útočník Michiganu bývá někdy označován jako autor nápadu. Ale góly takhle padaly i dřív.

Legg vždycky upřímně přizná, že akci okoukal jinde: „Naučil mě to Bill Armstrong, se kterým jsem vyrůstal ve stejném městě. Později byl také v organizaci Devils. Odkoukal to z lakrosu.“

Když při natáčení dokumentu ESPN svedla borce na led, oba Michigan vytáhli. Jednou trik dostanete do rukou a už v nich zůstane. Armstrong dal takhle třeba čtyři góly ve farmářské soutěži IHL.

„Kdybych vám ukázal, jak na to, nejspíš to brzy zvládnete. Za pár hodin je hotovo. Ale nejtěžší na tom je se nachystat, abyste kličku dokázali použít, kdykoliv chcete, abyste si byli jistí,“ vysvětluje Legg.

Malí hokejisté po celém světě tohle zakončení zkouší. Na tréninku je to zábava, ti nejdrzejší ho vybalí při zápase.

Určitý ostych byl znát i v NHL. Ne, že by to nikdo neuměl, neměl na to ruce nebo fintu na tréninku nezkoušel. Ale poprvé ji v zápase úspěšně provedl až v roce 2019 Andrej Svječnikov, když nachytal Davida Ritticha.

Jako kdyby to bylo znamení pro ostatní: už můžeme taky!

„Všichni majitelé hokejových škol mi říkají, že s trénováním téhle finty nikdy nechtějí začínat dřív než v pátek,“ pobaveně líčil Armstrong. „Protože jinak se jim o to děti snaží celý týden. Pokud puk zpoza brány zvedají od pondělí do čtvrtka, mají za to kliky,“ chechtal se bývalý hokejista.

A Legg ho doplňuje: „Pořád mě umí dostat, když jdu kolem kluziště a vidím děti, jak se o to snaží. Chci tam vyskočit a říct: Hele, takhle se to dělá.“

Je v šoku, jak kousek pořád žije: „Nikdy by mě nenapadlo, že to bude mít takový dopad.“

Minulý týden se poprvé povedl i v české extralize, když ho pardubický Jakub Lauko vytáhl proti Olomouci.

Lauko potvrzuje zkušenosti borců ze zámoří. Vlastně nejde o nic těžkého, když parádě věnujete pár hodin práce: „Pokud to opravdu umíte, jedná se celkem o jednoduchou věc. Ale zásadní je ten prostor, který k podobnému zakončení potřebujete mít. Málokdy se stane, že kolem vás nikdo není a současně brankář to nečeká.“

Tady se tak stalo.

V zápase měl navíc na sobě náhodou mikroport, protože jeho vesta z NHL umožňuje pohodlné umístění kabelů. Kouzlo nechtěného zafungovalo a s technikou pod dresem bývalý útočník Bostonu a Minnesoty vykouzlil věc, která v elitní české soutěži nikdy neměla povedenou tečku.

Před třemi roky do akce našlápl Oliver Okuliar z Hradce, ale liberecký brankář Petr Kváča ho přečetl a rychle ucpal prostor u tyčky. „Je to zajímavý trik, dost z něj padají góly v NHL, když hráči naberou puk na špičku a rychle ho nalepený hodí do branky. Jen já konec hokejky zase tak moc zahnutý nemám, což je trochu složitější. Ale zase Michigan trénuju už odmala,“ vysvětloval.

Jenže potřebujete, aby se věci sešly dohromady. Okuliar sice Michigan umí, ale pak už nikdy mu v extralize takhle blízko nebyl. Nikdy si neužil za brankou tolik času a nepozorného brankáře k tomu.

Pozornost u finty přitahuje ale ještě jeden příběh. Před Okuliarem v extralize zkoušel fintu Viktor Ujčík. „Když jsem před lety komentoval jeho pokus, napsal mi jeden pamětník, MUDr. Švejda, že v 50. letech tenhle trik opakovaně a s rovnou hokejkou úspěšně předvedl Antonín Španinger v Českých Budějovicích,“ napsal na sociální síť X komentátor Robert Záruba.

„Od té doby jsem dostal ještě dvě svědectví, že to tak opravdu bylo,“ dodal s tím, že obrazový materiál jako důkaz chybí.

Server Seznam Zprávy taky pátral u pamětníků. A Jan Nedvěd, spoluhráč bývalého reprezentanta Antonína Španingera, si na jeho kousky pamatoval docela dobře.

„Neproste, rovnou mi řekněte, co byste potřeboval,“ začal hovor bývalý útočník Českých Budějovic, kterému je dnes 93 let.

Když slyšel, že má jít o schopnost legendárního beka Španingera dávat góly ze vzduchu, hned se rozpovídal: „Ano, tuhle věc s hokejkou udělal jednou na Spartě, hráli jsme proti Konopáskovi s Roziňákem. Byl tím slavnej.“

Až na to, že v tu chvíli nešlo o „Michigan“, ale spíš o skopičinu. „Zvednul v naší třetině puk, sedl mu na hokejku. Tonda byl hodně rychlý, tak puka vezl. Kluci se chechtali, hlavně Zábrodský s Konopáskem,“ loví ve vzpomínkách Nedvěd.

„Gól z toho tedy nebyl, ale my z toho měli srandu a říkali mu: Ty vole, už nevíš, co bys vymýšlel,“ vybavuje si bývalý útočník.

Ale prý tehdy nedošlo k tomu, že by kotouč Španinger hodil do branky. „Určitě by to dokázal, ale že by takhle dal gól, to bych neřekl. Němec možná, ten to taky zkoušel, ale spíš šlo o přátelák,“ říká Jan Nedvěd.

Proti Spartě to byla podle něj hlavně recese: „Zábrodský ho viděl, jak veze puk na hokejce, a jak se smál, tak ho nechali jet. Přijel k nim do třetiny, a puk pustil na led. Ale to není problém, spíš jednoduchá věc. Puka si cvrnkete nahoru a jedete, nic těžkého.“

Situaci, že by Španinger ale nabral kotouč za brankou na čepel a hodil ho do branky, si ale nevybavuje. Takže název finty dál může zůstat „Michigan“, nemusí se měnit na „Budějčan“.

Pokusy o gól zpoza brány už dnes přestaly být takovým unikátem. Vidět jsou i v české juniorské extralize. Stačí čas, šikovné ruce, velké sebevědomí a brankáře trochu dál od brankové čáry.

„Dal jsem takový gól už jako malý. Poslední sezony jsem to zkoušel taky, jednou dvakrát za rok. Ale to mi nevyšlo. Táta mi říkal, ať to zkouším pořád,“ užíval si radost ze své trefy v extralize Jakub Lauko. V NHL mu radost sebral brankář Marc-André Fleury a dvakrát mu kotouč pak sjel, když fintu zkoušel na farmě.

Brzy se o ni určitě pokusí někdo další.

Tečkou celé story může být, že Legg nikdy nenastoupil v NHL a Armstrong si připsal jediný start. Ale to, co oba rozjeli, dnes zkouší celý svět.