Volejbal prožívá boom. Musíme být k sobě ale upřímní a pracovat, říká Haník

Stál na lavičce českého týmu v době, kdy se o volejbalu tolik mluvilo. Zdeněk Haník trénoval generaci, která v roce 2001 došla na mistrovství Evropy do semifinále a skončila čtvrtá.

Po 24 letech se povedl ještě větší zázrak, na stejnou příčku tým vystoupal na světové scéně. Haník vše sledoval přímo na Filipínách, kde pracoval pro potřeby vývojového projektu mládeže. „Mám velký respekt k výkonu,“ říká v rozhovoru pro Seznam Zprávy. Rozebírá v něm dopad čtvrtého místa na pozici volejbalu v Česku.

Dá se úspěch českého volejbalu definovat, proč přišel teď, s tímhle trenérským štábem, s těmito hráči?

Ne, takhle to není. Zásadní je, že příští mistrovství světa nebo Evropy může dopadnout úplně jinak. My musíme využít teď vlnu. Potěšující je, že máme úspěchy na všech frontách: Dívčí reprezentace do 16 let skončila na mistrovství Evropy čtvrtá, kluci do 21 let to samé na mistrovství světa, na Evropě do 16 let pátí. Ženy hrály skvěle Světovou ligu a teď se přidávají i chlapi. Tohle je věc, v kterou věřím. Dochází k zásadnímu vzmachu, tady je potřeba hledat pozitivní věc. Co se týká hodnocení současného šampionátu, je potřeba být k sobě upřímní a korektní.

V čem?

Až do semifinále jsme narazili na jediný tým ze světové špičky a Brazílie nás smázla. Faktem ovšem je, že náš tým hrál skvěle, bojoval, moc chtěl vyhrát každý zápas. Jen to podle mě není úplně skutečný obraz, že bychom si měli říkat, jak jsme druzí nebo čtvrtí na světě. Skutečný obraz je, že se náš volejbal posouvá na všech frontách. A tohle mě moc těší, protože jednorázovému úspěchu nevěřím. Víte, co si vybavím?

Povídejte.

Když odsud vyhnali trenéra Julia Velasca (v roce 2002), který je teď mistrem světa s ženami Itálie, na jednu A4 napsal: „Vy, Češi, jste byli kdysi ve volejbale dobří, ale už nejste. Jestli chcete být zase dobří, musíte se změnit.“

Což se tedy nyní stalo?

Trvalo nám to dvacet let. Ale myslím si, že jsme se změnili.

Funguje princip, že pokud do sebe dospělý tým dostává mentalitu vítěze, přicházejí mladší hráči, kteří za sebou mají úspěchy také, psychika pracuje jinak a další úspěchy jsou zase blíž?

Tohle říkáte vlastně za mě. (usměje se) Přesně tady je ta nejlepší metodika, nejlepší nábor mládeže. Hráčů máme dost, fungují různé dobré projekty. Ale výsledky, které teď sledujeme, zvyšují volejbalu společenskou prestiž. Pak malí kluci a malé holky přijdou a řeknou, že tohle je sport, který chtějí hrát.

Jenže pamatuju si dobu, kdy jste trénoval reprezentaci vy. Také jsme si jako kluci natahovali před domem šňůru a hráli si na Lébly, Nováky a další osobnosti generace, která skončila na českém mistrovství Evropy čtvrtá v roce 2001. Ale i Velasco pak napsal, že se musíme změnit. Proč tedy volejbal vlnu nechytil?

Tehdy jsme měli také velmi dobré hráče. Ale po úspěchu na mistrovství Evropy jsme celé desetiletí promarnili. Možná jsme ještě nebyli připravení udělat krok nahoru. Když se dnes podívám na aktuální reprezentaci, začnu Vašinou a skončím Klimešem? Všichni si prošli projekty typu barevný minivolejbal nebo „Benjamín a naděje“. Tehdy jsme takhle nachystaní nebyli, teď prostředí na úspěch připravené je.

Dobré slyšet.

Když budeme trvale hrát Světovou ligu, pravidelně začneme hrát mistrovství světa a dlouhodobě se povede končit v první desítce? Přesně to jsou věci, které vás posouvají. Podle mě se právě tohle děje. Jeden výstřel, že skončíte ve čtyřce na mistrovství světa, by nic nezmohl.

Takže v jaké kondici je český volejbal z celkového pohledu?

Zdá se mi, že jde brutálně nahoru. Když se jdete podívat na závěr extraligy, můžete tam jít klidně s prezidentem. Máme tady produkt, za který se nemusí nikdo stydět.

Přijde mi, že je celkem jednoduché si vyhodnotit neúspěch, najít příčinu, proč tým někde nevyhrál, se dá rychle. Ale není složitější si přesně definovat úspěch, aby se na něm dál stavělo a postavilo se další patro?

Ano, tohle je strašně těžké. Protože když dojde ke vzestupu volejbalu, kdekdo si myslí, jak na tom nese největší zásluhu. Tohle může někdy zatemnit oči. S umístěním se musí umět pracovat.

Nabídnete pohled, jak se dívat na práci českého týmu na Filipínách?

Využijme, že to kluci zmáčkli a je tady volejbalový boom. Jen si nemůžeme myslet, že jsme trvale TOP 5 ve volejbale na světě. Nejsme. Teď je potřeba udělat další práci, abychom ve světové špičce opravdu byli. Nesmíme zapomínat, že Němci, Srbové, Francouzi, Američani a Slovinci jsou po olympiádě a přestavují své týmy. Tuhle chvíli je v pořádku si užít, což je i krásné. A dál potřebujeme využít, že jsme na vlně.

Užít a rychle využít zní jako fajn heslo.

Ano, protože tohle bylo od kluků na Filipínách odmakané, výsledek vydobyli potem a krví, což je potřeba si uvědomovat. Z respektu k té práci je potřeba na ni stavět dál. Ale současně se výsledek nesmí přecenit a nepolevit v rozvoji. Dám vám jinou optiku: Holky hrály skvěle Světovou ligu, ale na mistrovství světa vypadly ve skupině. Byly z toho slzy. Stejně mě to nezmate, protože i když nešly tak daleko jako kluci, vidíte, že jsou ve správné ulici. Jedou ve správném vlaku se správnými soupeři.

Co znamená ten správný vlak?

No, třeba si vezměte, že Klimeš viděl živého Brazilce poprvé v životě teď na šampionátu. V takovou chvíli se s nimi hraje těžko. Ale pokud s nimi budeme hrát pořád, naučíme se, jak se k nim přiblížit. Tohle je přesně ten vlak, kde potřebujeme mít místo. Z mého pohledu se jedná o strašně důležitou věc. Je pak jedno, jestli skončíte třetí, sedmí, druzí, osmí, ale jste tam pořád. Hrajete proti nejlepším, postupně je začnete třeba porážet. Jednu dobu jsme byli světu, s odpuštěním, pro p*del. Ale už nejsme.

Má volejbal doma výhodu v tom, že má image sportu bez skandálů, bez problémů, takže se musí dobře prodávat?

Má, ale tu měl vždycky. Jen jsme měli krizi jak blázen. Chyběli lidé, klesala nám členská základna. Do dneška máme jednoho, maximálně dva trenéry v cizině. Tady je dobře vidět, jak si svět cení našeho know-how. Srbů, Chorvatů nebo Italů jsou venku desítky, spíš stovky.

Dobrý ukazatel, chápu.

Proto si musíme mistrovství světa správně vyhodnotit a nezpychnout.