Menšík o tenisovém zápřahu: Program je brutální, nedá se to zvládat

Rozhovor si také můžete poslechnout v audioverzi.

Ve 20 letech patří k největším nadějím tenisového okruhu. Vyškrábal se na šestnáctou příčku na světě. Od Jakuba Menšíka se očekávají velké věci. Tlak roste na tělo i duši. Vytáhlý mládenec z Prostějova pro Seznam Zprávy popisuje zběsilý program posledního měsíce. Jak rozhodujícím bodem na půdě USA poslal Česko do čtvrtfinále Davis Cupu. Jak coby nejmladší hráč v historii zvítězil za tým Evropy v Laver Cupu. Nebo jak ho teď v Asii dohnala opotřebovanost těla.

V Šanghaji neobhájíte loňskou čtvrtfinálovou účast, první vzájemný duel s De Jongem jste prohrál 1:2 za dvě a půl hodiny. Jak jste se na kurtu cítil po problému s kolenem a skreči v Pekingu?

Zdravotní stav byl po Pekingu den co den lepší. Potřeboval jsem trošku pauzu, obzvlášť moje koleno. Ale udělal jsem maximum, abych byl na start v Šanghaji co nejlépe připravený. Že to však nebylo nakonec optimální, bylo asi vidět. Prostě to na mě v Číně dolehlo vše najednou a nebylo pak už kde brát.

V Číně během dne skrečovali také Musetti, Osoriová, Boissonová, Krejčíková a Čengová. Není zátěž na těla i duše tenistů už brutální?

Zátěž je brutální, to asi víme všichni. Hráči vypouštějí spoustu velkých turnajů, to je jen ukázka toho, že potřebují pauzu. Sezona je jedenáct měsíců v roce, týden co týden turnaj v jiné zemi, na jiném kontinentu. To se prostě nedá zvládnout fyzicky ani mentálně.

US Open, Davis Cup, Laver Cup, pak přesun do Asie. To se jeví jako šílený program.

Přesně tak. Program je brutálně náročný a mělo by se s tím něco udělat. Pro mě obzvlášť tento rok. Od Toronta jsem tři měsíce na cestách. Samozřejmě všechny akce jsou prestižní a důležité. Je povinnost je odehrát. Program je však šílený. I moje skreč v Pekingu je pouze dopadem toho programu, náročné sezony.

Děláte si něco z kritiků, zejména sázkařů, co vám v online bublině vyčtou, že jste si šel jen pro odměnu za další kolo, když skrečujete ještě v prvním setu?

Abych pravdu řekl, vůbec nevím, o co jde. Nečtu to. Po prohraných zápasech mi tam skáčou stovky komentářů od těchto individuí. Ne že si z toho něco dělám, jde to mimo mě. Tihle lidi nemají duši. Navíc je to nesmysl jít si pro odměnu za další kolo, když ji dostáváte za výhru, takže pokud jste již v turnaji, vyhrál jste úvodní kolo a v dalším kole skrečujete, nedostanete nic navíc. Prize money jsou vždy jen za vyhrané kolo.

Jak těžké je tenis na túře kloubit s osobním životem a vztahem?

Cestování nepomáhá nejen vztahům, ale ani mému osobnímu životu. Tři měsíce jsem nebyl s lidmi, kteří mi jsou nejblíž k srdci. Je to těžké. Má partnerka tomu co dělám, naprosto rozumí. Je vstřícná. Občas za mnou doletí na turnaj. Dlouho jsem se neviděl s rodinou. Také někdy přiletí na turnaj mě podpořit, podívat se.

Poprvé od června jste v Pekingu vyhrál dva zápasy v řadě. Jak jste spokojený s vaší hrou?

Každý týden nejde vyhrávat všechno. I kvůli programu, co se jede jedenáct měsíců v roce, nejde mít formu po celou dobu sezony. Pro mě je nejdůležitější, že pokaždé odehraji standard. Někdy se zadaří víc, někdy míň. Celkově s hrou jsem spokojený. Když to zhodnotím obecně, tak se posouvám dopředu. Beru to velice pozitivně. To nejpozitivnější je, že předvádím konzistentní výkony každý týden.

Vaším častým soupeřem je teď Australan Alex de Minaur. Dosud jste mu vzal jen set ze čtyř utkání. Nesedí vám?

Je to velice specifický soupeř. Jeho herní pojetí je jedno z těch, se kterým se mi hraje nejvíc nepříjemně. Moc mi nesedí, ale v každém zápase fakt chyběl kousek, i když jsem vyhrál jen jeden set. Když nepočítám ten poslední, kdy jsem měl velký zdravotní limit, tak v těch třech bylo všechno natěsno, ač jsem prohrál.

Na Laver Cupu jste si připsal výhru jako nejmladší hráč v historii. Jak vás ta akce bavila?

Byla skvělá, neskutečná, pro mě velký zážitek. O to víc, že jsem si tam zahrál nejvíc zápasů. Moc jsem si to užil. Nasbíral jsem mnoho zkušeností do dalších turnajů, na cestu do kariéry.

Co jsem viděl záběry, vypadalo to, že jste si užil i dost legrace s Carlosem Alcarazem. Čtyřhra s ním byla také zážitek?

Jo, sranda byla nejen s ním, ale úplně se všemi z týmu. Všichni hráči, ta špička, jsou super. Obzvlášť Carlos, je s ním velká sranda. Ještě potom, co jsme spolu ve čtyřhře získali bod pro Evropu. Další velký zážitek. Lépe jsme se poznali. I mimo kurt to byla uvolněná akce. Se všemi jsme si to užili.

Jaký Alcaraz je? Máte dost společného jako členové stejné generace?

Carlos je velice zábavný, milý a na to, co dokázal i velice skromný kluk. Není divu, že je tam, kde je. Díky tomu, jak se chová nejen na kurtu, ale i mimo něj, jak je pokorný. Myslím si, že jsme si docela sedli. Je inspirativní i tím, co dělá mimo kurt. Mohl jsem to vidět takhle zblízka, což byl další zážitek.

Těšíte se na něj jako na soupeře ve čtvrtfinále Davis Cupu?

Moc. Myslím, že v Davis Cupu nastoupí. Teď jsme byli spolu v týmu a na Davis Cupu můžeme být proti sobě. Zase to bude jiný příběh.

Byl větší zážitek Laver Cup, nebo Davis Cup, kde jste si připsal rozhodující bod nad Tiafoem a pomohl jste Česku vyřadit Američany na jejich půdě?

Každá ta akce měla svoje kouzlo. V Davis Cupu reprezentuji svoji zemi, v Laver Cupu Evropu. Získat rozhodující bod pro Českou republiku a kvalifikovat se tak na finálový turnaj bylo super - něco, co si budu pamatovat. V Laver Cupu jsem nastoupil třikrát, byl jsem v týmu s legendami, potkal jsem mnoho dalších osobností, měl jsem spoustu zážitků i mimo kurt. Skvělé akce, které jsem si moc užil.

Jaké bylo setkání s hvězdným Stephenem Currym? Máte slabost pro basketbal?

Teď už ani moc ne, předtím jsem ale basketbal sledoval dost. Byl jsem velký fanoušek právě Golden State Warriors. Tím, že se Laver Cup hrál v San Franciscu přímo v aréně, kde mají domácí zápasy, to byl splněný dětský sen. Potkat se s Currym, udělat si s ním fotku, podat ruku. To byl stejný zážitek jako v Miami, kde jsem mohl potkat Lea Messiho a seznámit se s ním. Bylo to kouzelné.

Kouzelné by bylo i vyhrát Davis Cup. Myslíte na to?

Samozřejmě ano. Společně s týmem, všichni jsme mladí, měli jsme skvělou sezonu, takže šance je. A sebevědomí na to získat titul taky. Kdyby to nedopadlo tenhle rok, tak tím, jak jsme mladí, každý rok se posouváme a hrajeme líp a líp, tak i do budoucna je obrovská příležitost vyhrát celý Davis Cup.

Jasně vedete pořadí tenistů do 20 let. Budete chtít na konci roku v Džiddě hrát Next Gen Finals?

Ano, Next Gen je další z prestižních akcí a mám v plánu se jí stejně jako loni zúčastnit.

Minule jste mi říkal, že sbíráte zkušenosti, abyste složili s vaším týmem krásné puzzle. Na jaký dílek hry se nyní zaměřujete?

To puzzle se skládá a skládá. Je náročné to celé doskládat, protože tenis je tak krásný sport, že pořád je co zlepšovat. Stačí se podívat na Novaka Djokoviće. S týmem děláme maximum. Z každého zápasu se snažím vzít to pozitivní i negativní, abych byl zase o něco lepším hráčem.

V čem třeba?

Pokud bychom se bavili přímo o detailech, jsou to věci mimo kurt i na kurtu. Konkrétně hra ze základní čáry. Mou velkou zbraní je dobrý servis a return, úvody do výměny, ale potřebuji zapracovat na delších výměnách a středně dlouhých. To je teď jedno z největších našich témat.

Když je vám těžko na kurtu, pouštíte si občas ještě výhru ve finále v Miami nad Djokovićem, nebo máte na lepší náladu jiné finty?

Triumf nad Djokovićem by byl krásný filtr, když je mi těžko na kurtu. Ale v takových situacích mám mentální techniky, kterými se snažím uklidnit a převzít iniciativu, aby na kurtu bylo zase lépe.