Pracují pro stát, který jim ale vzkazuje, že vydělávají příliš málo

Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.

Světlana je z Černihivu, do Česka přijela hned v březnu 2022 a od té doby tady žije. Naučila se česky natolik dobře, že má za sebou jazykovou zkoušku, která jí umožňuje pracovat v českém školství. Konkrétně jako asistentka pedagoga.

„Můj syn bude příští rok maturovat. Vízum máme ale jen do března 2027. A co dál? Řešili jsme jeho budoucnost s třídní učitelkou, ale prostě nevíme,“ říká Světlana a rovnou tím tak zdůvodňuje, proč žádala u Ministerstva vnitra o zvláštní dlouhodobý pobyt.

To je nový typ oprávnění, který na rozdíl od dočasné ochrany otevírá uprchlíkům cestu k tomu, aby se v Česku mohli usídlit nastálo. Získají tak nejen jistotu na pět let, ale mohou po splnění dalších podmínek žádat o trvalý pobyt. To je pro uprchlíky, kteří chtějí v Česku zůstat, naprosto zásadní.

Jenže Světlana nebyla úspěšná. Ministerstvo vnitra ji a její rodinu, kterou tvoří podnikající manžel a syn, vyhodnotilo jako ekonomicky nesoběstačnou. Světlana si vydělá asi 35 tisíc hrubého měsíčně, k tomu mají výdělek manžela z podnikání, přesto to nestačí.

Podle podmínek, které stanovuje Ministerstvo vnitra, musela žádající osoba vydělat 440 tisíc korun za rok 2024. S každým dalším členem domácnosti se částka navyšuje o 110 tisíc korun. Pro tříčlennou rodinu to tedy znamená 660 tisíc korun za rok, minimálně 55 tisíc měsíčně.

Z ukrajinských uprchlíků, kteří jsou v Česku už v podstatě integrovaní, jsou znát velké obavy z budoucnosti. Přitom v Česku odvádí daně a nečerpají žádné dávky. S volbami nejistota jen vygradovala. Například SPD na Ukrajince opakovaně útočí, vítěz voleb – hnutí ANO – se vyjadřuje o jejich budoucnosti minimálně rozporuplně.

„V poslední době mám strach na veřejnosti mluvit ukrajinsky. Když mi volá maminka a já jsem zrovna v autobuse, tak jí radši napíšu, že zrovna nemůžu. Syn má češtinu bez přízvuku, tak jsme domluvení, že když volám, tak mluvíme česky, a ne ukrajinsky,“ dodává Světlana.

Seznam Zprávy takto hovořily se čtyřmi ukrajinskými žadatelkami, všechny pracují v českém školství a ani jedna se svou žádostí u Ministerstva vnitra úspěšná nebyla. Zároveň nechtějí uvádět své příjmení, přeci jen mají obavy. Z pohledu českého státu jsou všechny ekonomicky nesoběstačné.

Což je tedy ale tvrdá zpráva i pro české školství. Jinak řečeno totiž stát tvrdí, že zaměstnanci, které sám platí, vydělávají tak málo, že nejsou ekonomicky nezávislí, a to ať už jde o Ukrajince žádající o zvláštní pobyt, Čechy nebo kteroukoliv další národnost, která na nízce odměňovaných pozicích v českém školství pracuje.

„Finanční hranice jsou nastavené velmi přísně. Z dlouhodobé perspektivy přitom máme umožnit více lidem z uprchlické komunity v Česku zůstat. Už kvůli tomu, že pracují na potřebných pozicích, jako jsou sociální pracovnice nebo právě asistentky pedagoga a bezpochyby se uživí,“ říká Zuzana Ramajzlová, která vede program podpory uprchlíků Člověka v tísni.

Podmínky nastavovalo Ministerstvo vnitra. A pravidla hájí, i přesto, že uspělo pouze 15 tisíc lidí. V Česku přitom žije asi 390 tisíc ukrajinských uprchlíků. Z nich o dlouhodobý pobyt požádalo asi 80 tisíc. Právě úroveň ekonomické soběstačnosti byla největší bariérou pro žadatele.

„Podmínka ‚ekonomické soběstačnosti‘ domácnosti byla stanovena na základě posouzení několika faktorů. Zvláštní dlouhodobý pobyt je určen pro ekonomicky stabilní a soběstačné rodiny, které nepotřebují žádnou, nebo jen minimální podporu od státu. To je zvýrazněno i nemožností vstoupit do systému nepojistných sociálních dávek,“ vysvětluje mluvčí Ministerstva vnitra Hana Malá.

Olga má tři děti a utekla s nimi do Česka hned třetí den po ruské invazi na Ukrajinu. Jak sama popisuje, začátky byly těžké, hlavně pro ně. Během tří let se ale její děti začlenily natolik, že si už nedovedou představit návrat domů. Nejstarší syn Olgy je na střední škole, kde bude chtít maturovat.

„Mám tři práce – školu, kroužky a večer ještě uklízím, a stejně to nestačí,“ neví Olga, jak by ještě více mohla ukázat, že je ekonomicky soběstačná, když si poradí bez jakékoliv finanční pomoci.

Problém pro ni je, že do žádosti se nepočítá příjem jejího manžela, ačkoliv s nimi žije ve společné domácnosti. V Česku totiž pracoval už před válkou.

Podobně jsou na tom i další žadatelky, se kterými Seznam Zprávy mluvily – Viktorie a Iryna. Ani ony zvláštní povolení kvůli nedostatečnému výdělku nedostaly. Třeba Irynin manžel pracoval už před válkou v zahraničí. Peníze, které vydělá a rodina utratí v Česku se jim ale při vyhodnocování žádosti nepočítají. Ministerstvo vnitra vysvětluje, že je to kvůli automatizaci postupu na straně českých úřadů.

„Ty tak mohou posuzovat jen data, která jsou jim dostupná a není tak možné posuzovat příjmy z práce odvedené a zdaněné v zahraničí. Tento postup byl zvolen s ohledem na nutnou jednoduchost celého procesu, který je odbřemeněn od standardních prvků správního řízení,“ dodává mluvčí Ministerstva vnitra.

Odborníci ale kritizují, že proto mohl uspět jen mizivý počet žadatelů.

„Není v pořádku, aby stát nastavoval takto vysoko práh příjmů a podle toho rozhodoval, kdo tady může dlouhodobě zůstat. Pokud mají ale uprchlíci tak nejistou pobytovou situaci v Česku, samozřejmě si jen velmi těžko najdou na trhu práce místo s vyšší kvalifikací,“ popisuje Andrea Krchová, ředitelka Konsorcia nevládních organizací pracujících s migranty.

Ukrajinci jsou nejpočetnější skupinou pracujících cizinců. Překonávají i Slováky. Jinak řečeno, se bez nich česká ekonomika jen těžko obejde. Což si uvědomují i firmy, které ve prospěch Ukrajinců lobbují. A jejich hlasy tlumočí také Ministerstvo průmyslu a obchodu.

„Nedostatek pracovních sil limituje hospodářský růst naší země. Firmy se na mě v této souvislosti často obracejí a souhlasím, že bychom především měli upravit pravidla pro ty, kteří už v Česku žijí, pracují a osvědčili se. Prostor ke zlepšení vidím ve zvýšení efektivity a rychlosti celého systému, například díky chystané digitalizaci řízení a novému cizineckému zákonu,“ říká dosluhující ministr průmyslu a obchodu Lukáš Vlček (STAN).

Zároveň ale není pro to, aby se snižoval práh ročního příjmu pro posuzování ekonomické soběstačnosti. Podle Vlčka by to mohlo mít negativní dopady na výši mezd nejen cizinců, ale i českých zaměstnanců.

Data ale ukazují, že už teď mají Ukrajinci nejhorší platy ze všech národností pracujících v Česku. Výrazně zaostávají nejen za Poláky, ale třeba i za Bulhary. Rozhodně se tedy nedá říct, že konkurují českým pracovníkům.

„Jak stát usiluje o to, aby uprchlíci nedostávali ideálně žádnou podporu, tlačíme je do příjmové chudoby. Oni se pak přesouvají do šedé ekonomiky, což vede i k tomu, že nám patnáctileté děti umírají v provozech, kde nemají co dělat,“ naráží Krchová na případ, kterému se Seznam Zprávy věnovaly.

Ukrajinští uprchlíci totiž dlouhodobě vydělávají Česku více, než do nich investuje, tento trend platí už od poloviny roku 2023. Na humanitární dávky, ubytování, pomoc v zahraničí nebo náklady na zdravotnictví a školství šlo ze státního rozpočtu ve druhém kvartálu 3,8 miliardy korun. Z odvodů na pojistném, daně z příjmu právnických osob, DPH a spotřební daně Česku uprchlíci přinesli ale 7,6 miliardy korun. Jsme tedy skoro 4 miliardy korun v plusu jen za jedno čtvrtletí.

Zatím však přesto není jasné, jestli Ministerstvo vnitra otevře nějaké další kolo žádostí o zvláštní dlouhodobý pobyt. Nejprve chce vyhodnotit kolo první. Navíc do toho vstoupily sněmovní volby. Záležet tedy bude na pohledu vlády a budoucího ministra vnitra.