Komentář: Konec Fialy toho hodně změní. Hledá se šéf opozice

Komentář si také můžete poslechnout v audioverzi.

Poslední televizní debata Petr Fiala versus Andrej Babiš byla skutečně poslední. Tenhle duel už neuvidíme. Fiala po prohraných volbách v úterý večer řekl, že skončí jako předseda ODS. A jestli bude Babiš znovu volebním lídrem, je předčasná otázka. Nicméně při volbách 2029 mu bude 75 let.

Fialův konec uzavírá i třetí kapitolu velkých premiérských soubojů, které Česko za třicet let zažilo. Klaus–Zeman. Paroubek–Topolánek. Babiš–Fiala. Petr Fiala se od zbývajících pěti jmen liší v jedné podstatné věci. Není to dominantní šéf ani politický alfa samec. Rozdíl nejspíš předurčuje už mírnější povaha, ale i to, že Fiala je ryzí akademik.

Rozvážný politický styl, který mu postupně pomohl obrodit upadající ODS, přivést Spolu k vítězství a držet pohromadě koaliční vládu, se v prvních hodinách promítl i do jeho odcházení. Fialovo oznámení neneslo stopy hořkosti. Po něm následovala záplava uznalých, až vřelých reakcí politiků, kteří s ním spolupracovali.

Fiala se rozhodl správně. Řadový poslanec v klubu ODS je pozice, která odpovídá tomu, že vedl koalici Spolu do voleb, ve kterých do poslední chvíle opakoval, že jde o všechno a že jen vítězství Spolu zabrání otočení kormidla k Východu. Na to, aby po prohře mohl jen tak zvolat „nic nekončí - jedeme dál!“, to byla příliš vysoká sázka.

Výsledek Spolu zároveň nebyl tragický a neznamenal, že za něj zodpovědný Fiala musel ihned rezignovat nebo odejít z Parlamentu. Koneckonců, zatím dál řídí stát jako premiér, nemohl by se prostě rozloučit a stáhnout.

Druhý dobrý důvod pro Fialův ústup také spočívá ve volbách, jen hlouběji než v celkových procentech hlasů. Voliči liberálně demokratického tábora srozumitelně naznačili, že si přejí nové tváře. Řekli, že sice neodcházejí volit „protivníky“ a že účast ve volbách je jim drahá, ale že se také mlčky nespokojí s tím, co jim „jejich“ strany naservírují podle pořadí na kandidátkách. Fialovo odstoupení se dá brát i jako odpověď na emancipaci voličů.

Třetí důvod je prostý: Víc než deset let v čele vždy ambiciózní ODS a čtyři roky v čele pestré vlády vystavené nadprůměrné zátěži, to opotřebuje jak politika samotného, tak oči a mysl občanů, kterým má skládat účty. Přišel čas odpočinout si, a to i „od sebe“.

Všechny motivy Fialova konce podtrhuje vzpomínka na to, jak vypadala volební kampaň Spolu. Byla až nemilosrdně postavená na Petru Fialovi. One-man show. Na billboardech ne koaliční trojka jako minule, ale hlavně Fiala, Fiala a pak také někdy Fiala. Paradox: Babišův projekt ANO tentokrát hlásil, že má „tým“, zatímco Spolu spíš působilo jako „strana jednoho muže“. Tíha dopadla právě na něj.

S Fialou na 99 procent skončí i Spolu, alespoň v celostátní podobě jako dosud - spolupráce na lokální úrovni nebo v senátních volbách může tam či onde pokračovat. Koalice Spolu byla Fialův projekt a reakce na suverénní vítězství ANO ve volbách v roce 2017. Když tehdejší opozice jela „každý za své“, bylo výsledkem to, že druhá ODS dostala jen 11 procent a lidovci a TOP 09 prošli do Sněmovny s odřenýma ušima.

Tři stranické značky, držící při sobě ve jménu vládnutí, se v opozici přirozeně přihlásí o slovo zvlášť. V ODS se to ostatně dělo vždycky, někteří její politici Spolu nikdy neskousli. Tak jako jihočeská hvězda Martin Kuba, který mimochodem v kampani pro Fialu (a Spolu) nehnul ani prstem.

ODS teď hledá předsedu. Nebo předsedkyni. A hledá se i nový „předseda opozice“. Nebo předsedkyně. A obecně se hledá i předseda pro středopravicovou liberálně konzervativní stranu, vždyť bez předsedkyně bude od příštího měsíce i TOP 09. A už dlouho vzduchem krouží představy ještě o nějaké nové straně, představy zhmotněné do osoby Miroslava Kalouska.

To všechno, plus očekávaný zánik Spolu, znamená, že stěží půjde jen o výměnu jednoho předsedy ODS za druhého v dosavadních kolejích. Spíš o rozsáhlejší pohyb a o hlubší změnu. A to i v tom, co ODS chce a jak o tom přesvědčí voliče, tedy i o změnu asi největší Fialovy politické slabiny - komunikace s veřejností. Bude se hrát i o věrohodné šíření dojmu, že straně záleží na starostech kohokoli. Stručně řečeno: už nikdy Nutella.

Samozřejmě, strana se může změnit i tím, že se takzvaně vrátí ke kořenům (zelené billboardy v ODS nechceme!). Pod čímž někteří straníci možná rozumí zlaté časy české parodie na konzervativní hodnoty a na pravicový výkon moci. A více, mnohem více českých vlaječek.

I to je cesta. Ale že by ve třetí dekádě 21. století byla pro ODS perspektivní a prospěla důvěryhodnosti demokratické pravice, o tom se dá pochybovat.

Mezitím skládá vládu Andrej Babiš. Fialovo odcházení může změnit jednu podstatnou věc: otevírá se prostor pro úvahu, že by koalice Spolu nebo její část mohly za nějakých okolností a podmínek Babiše tolerovat, umožnit mu vládnout. Například ve jménu toho, aby nebyl u moci Tomio Okamura a jeho lidé. Tahle představa byla s Fialou jako lídrem Spolu prakticky nemyslitelná. Teď bude aspoň myslitelná - zatím nic víc, nic míň.