Zprávy z bojiště: V ukrajinské válce zřejmě přežívá jen málo raněných

Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.

Územní zisky ruské armády na Ukrajině v posledních týdnech sice nejsou rekordní, ale jsou zřetelné na několika úsecích fronty zároveň. Vytrvalý ruský postup tak pokračuje.

To klade mimořádný tlak na ukrajinské velení, jehož elitní jednotky, které fungují jako „hasiči“ krizových situací, se zdají být přetížené a nestačí stabilizovat všechny ohrožené oblasti. Přesně určit rozsah ruských zisků je ovšem na dnešním bojišti mimořádně obtížné.

Odhady různých analytických skupin se výrazně liší – zatímco ukrajinský projekt DeepState uvádí za září ruský zisk 259 kilometrů čtverečních, proruské zdroje hovoří o 492 kilometrech čtverečních (zajímavé srovnání odhadů zde) a finská skupina Black Bird o 398.

Problémem totiž není jen propaganda, ale samotný charakter války, kde fronta už dávno není souvislou linií a síly obou stran se často prolínají v chaotické změti malých, izolovaných pozic.

Na nejsevernější části fronty, u města Sumy, se situace zásadně nemění. Fronta, zdá se, pozbývá už celé týdny na důležitosti, i když jí Moskva i Kyjev v minulosti věnovaly značnou pozornost. Ruské letectvo v této oblasti podle francouzského analytika Clementa Molina svrhlo zhruba pětinu z přibližně 20 tisíc leteckých pum, které na Ukrajinu od května letošního roku vyslalo.

Zjevné změny se neodehrály ani v úseku fronty severně od Charkova. Zhoršuje se ovšem ukrajinská situace ve městě Kupjansk na severní části východní ukrajinské fronty. Do tohoto klíčového města ruská armáda dostávala a dostává malé skupinky vojáků, kteří postupně upevňují obsazené pozice.

Podle některých údajů se jim podařilo ovládanou oblast či alespoň „území nikoho“ na severu města i na jeho periferiích v poslední době rozšiřovat a hrozí, že obránce zcela vytlačí (či spíše donutí odejít) z oblastí na severu Kupjansku. Ukrajinské velení přitom v posledních několika týdnech na místo poslalo několik útvarů na posílení zdejších pozic, situaci se ovšem zatím zvrátit nepodařilo.

Ruský postup pokračoval také o několik desítek kilometrů jižněji, tedy u Lymanu a ještě dále na jih u Siversku. V této oblasti ruské síly dokázaly postupně konsolidovat pozice, které získaly v průběhu léta a pomalu, po stovkách metrů, postupují na několika místech západním směrem.

Vývoj není dramatický, ale z ukrajinského hlediska fronta stále není stabilizována, přestože počet protiútoků se údajně zvyšuje, minimálně na některých částech tohoto úseku. Stejně jako jinde ani tady se nepodařil ruským silám žádný výrazný průlom, jejich postup je ovšem nezpochybnitelný.

Intenzivní střety probíhaly například v okolí vesnic Jampil či Zarične a přímo v nich. Další postup přes Jampil by způsobil vážné problémy obráncům už také zmíněného Siversku.

To je oblast, kde byla fronta velmi dlouhou dobu stabilní, ale obsazení Jampilu by v podstatě znamenalo, že bok siverské fronty bude do jisté míry odkrytý. Sice ho chrání řeka Doněc, ale ta nezastaví například ruské dronové týmy, které z nových pozic budou moci ještě efektivněji útočit na zásobování ukrajinských jednotek v oblasti. Podle některých odhadů tak právě tady můžeme v dohledné době zaznamenat největší změny.

Nejintenzivnější boje se jako obvykle odehrávaly na dlouhém úseku fronty zhruba mezi městy Kosťantynivka a Pokrovsk. Pozemní boje určovala do velké míry ruská taktika útoků malými skupinkami vojáků, kteří se pokoušejí infiltrovat za ukrajinskou linii.

V okolí Kosťantynivky máme ovšem doloženy i pokusy o útok malých skupin vozidel, na dnešní frontě tedy poměrně výjimečné události (obrněná vozidla se v blízkosti fronty vyskytují opravdu velmi sporadicky).

I když někteří pozorovatelé to označovali za možný signál nějaké větší ruské snahy, to se zdá spíše nepravděpodobné, spíše šlo o výjimku potvrzující pravidlo. Mechanizaci ruské síly stále občas používají, pokud narazí na silnou obrannou pozici, kterou se jim „infiltrací“ nedaří překonat.

Situace v oblasti kolem Pokrovsku je stále nepřehledná, takže nedokážeme kvalifikovaně posoudit, do jaké míry v oblasti došlo ke změně situace a fronty. Nezdá se ovšem, že by ruský tlak vedl v posledních týdnech k většímu územnímu postupu.

To nicméně neznamená, že ruský intenzivní tlak tam nemá žádné výsledky. Lze si představit například, že ruské velení využívá oblast – na niž dopadá například 40 procent všech ruských leteckých pum – k tomu, aby se pokusilo vykrvácet ukrajinské síly a vyčerpat jejich zálohy. Postup by Rusko jistě ocenilo, ale nemusí se jednat o jediné měřítko úspěchu.

Důsledky této strategie se možná už projevují na navazujícím, jižním úseku fronty. Právě na pomezí Doněcké, Dněpropetrovské a Záporožské oblasti zaznamenaly ruské síly největší postup.

Ukrajinský odpor je zde podle zpráv z místa slabší a některé dlouhodobě nasazené jednotky, jako například 110. mechanizovaná brigáda, která dříve bránila Avdijivku, patrně nemají po dlouhých bojích dostatek sil na udržení pozic a zastavení ruského postupu. Snad proto se do oblasti mají postupně přesunovat některé ruské jednotky, které se v posledních týdnech snažily postoupit u Pokrovsku.

Rusové zde navíc efektivně využívají dříve vybudované a nyní obsazené ukrajinské zákopy a úkryty, což jim umožňuje bezpečnější pohyb v zóně ohrožené drony. Ukrajinské síly se sice pokoušejí o protiútoky a podařilo se jim osvobodit několik menších obcí, jako je Dorožně či Nove Šachove, ale celkově je situace v této oblasti pro obránce velmi vážná.

Na dlouhé jižní frontě zhruba od Huljajpole až po Kamjanske (jižně od města Záporoží) k velkým změnám nedošlo. Jde o oblast, kde jsou dlouhodobě budována opevnění směřující k jihu, tedy ve směru ruského postupu. Na západě této oblasti, kde ruské síly postoupily, nebyly pozice tak dobře připravené a řada jich původně také měla sloužit jako obrana proti útoku z jihu.

Přestože ruská armáda postupuje, v opotřebovávací válce nerozhodují jen kilometry, ale především poměr ztrát a schopnost doplňovat stavy. A právě v této oblasti se v posledních dnech objevila data, která – pokud jsou alespoň přibližně správná – kreslí pro Kreml neradostný obrázek.

Ukrajinský státní projekt „Chci žít“ zveřejnil údajně uniklý dokument, který má podrobně mapovat ruské ztráty za prvních osm měsíců roku 2025.

Čísla jsou to velmi vysoká: 86 744 zabitých a 33 966 nezvěstných (z nichž většina je pravděpodobně také po smrti). Celkové ztráty (včetně zraněných a zajatých) mají činit přes 281 tisíc mužů.

Měsíční úbytek personálu by tak dosahoval v průměru 35 tisíc mužů, což podle většiny odhadů je na hranici kapacity ruských náborových a výcvikových center nebo už za ní. Ruský nábor se podle různých odhadů pohybuje někde v rozmezí 30-40 tisíc mužů za měsíc.

To by pro ukrajinskou stranu byla relativně dobrá zpráva – ruský tlak by se totiž těžko mohl nadále zvyšovat. Pokud by tempo ztrát pokračovalo, ruská armáda by si jen stěží dokázala budovat strategické rezervy pro případnou další velkou ofenzivu. Pokud jsou čísla nepravdivá a skutečné ruské ztráty nižší, tak si invazní armáda dokáže vytvářet zálohy, které by na napnuté frontě mohly výrazně změnit poměr sil ve prospěch Ruska.

Pochopitelně je nutná opatrnost. Důvěryhodnost dokumentu je předmětem debat i mezi proukrajinskými zdroji. Ruský exilový server Mediazona upozornil na statistické anomálie a na podezřele vysoké ztráty hlášené pro v té době relativně klidný úsek fronty u Dněpru.

Jiní experti ovšem oponují, že i v dané oblasti se intenzivně bojovalo a že celková čísla nejsou v zásadním rozporu se staršími odhady samotné Mediazony.

Na první pohled překvapivý je i nízký poměr zraněných k zabitým (zhruba 1,3 zraněného na 1 zabitého a nezvěstného). Z historického hlediska je tento poměr zcela anomální. Ve válkách 20. století se standardně uvádí, že na jednoho zabitého vojáka připadají minimálně dva až čtyři zranění.

Například během druhé světové války měly americké síly v Itálii poměr 2,7 zraněného na jednoho padlého, ve Vietnamu to bylo dokonce 4:1. Tento poměr se v posledních dekádách u vyspělých armád ještě zvyšoval díky pokrokům ve vojenské medicíně a rychlosti evakuace, u amerických sil v nedávných konfliktech dosahoval až 10:1 i více.

Ale číslo na druhou stranu odpovídá popisům situace z bojiště. Všudypřítomné drony proměnily zónu až několik desítek kilometrů od fronty ve smrtící past, kde je evakuace zraněných extrémně obtížná a nebezpečná. Mnoho vojáků, kteří by za jiných okolností mohli přežít, tak umírá, protože se k nim pomoc nedostane včas.

Pokud jsou čísla pravdivá – a rámcově se tak zdají – staví současnou válku do kontextu nejkrvavějších konfliktů ruských a sovětských dějin. Přes 120 tisíc zabitých a nezvěstných za osm měsíců znamená průměrné denní ztráty téměř 500 mužů.

Pro srovnání: během deseti let války v Afghánistánu ztratil Sovětský svaz oficiálně zhruba 15 tisíc vojáků, tedy méně, než kolik jich na Ukrajině podle uniklých dat zemře za jediný měsíc. Během první války v Čečensku, která trvala téměř dva roky a je považována za mimořádně brutální, se oficiální ruské ztráty pohybovaly kolem 5 700 mužů.