Česko proti Green Dealu: Oprávněné obavy, nebo odpor za každou cenu?

Ve volbách je dávno dobojováno, přesto se dosluhující vláda a vítězná opozice stále přetahují o postoj Česka k novým emisním povolenkám. Vedle odmítnutí systému známého jako ETS2 ale šéf hnutí ANO Andrej Babiš dlouhodobě slibuje v případě nástupu k moci i další zásadní krok. Jak rétorika o „zrušení Green Dealu“ zapadá do reality klimatické politiky Evropské unie?

Česko se po volbách přibližuje momentu převzetí moci dosavadní opozicí. Přesto se ještě vede několik bitev ve „starém formátu“, kdy zejména hnutí ANO v čele s pravděpodobným příštím premiérem Andreje Babišem tvrdě napadá politiku kabinetu Petra Fialy (ODS). Minulý týden si opoziční lídři vzali na mušku postup dosluhující vlády vůči emisním povolenkám známým pod zkratkou ETS2, jejichž finální podoba se ještě ladí v různých patrech Evropské unie.

A tak zatímco lidovecký ministr životního prostředí Petr Hladík tvrdil, že Česko dosáhlo „absolutního vítězství“, když Evropská komise navrhla v systému ETS2 změny, druhá strana to vidí jinak. Andrej Babiš krok Komise označil za alibismus, který podle něj nepřinese zastropování budoucí ceny povolenek, a tím ani zkrocení vyšších nákladů pro tuzemské domácnosti. Politici jednající o vládě dokonce slibují, že nový kabinet tyto povolenky nezavede a radši se bude s Evropskou komisí soudit.

Nejde ale jen o nový systém s poněkud technicistně znějící zkratkou. Přetahovaná o ETS2 totiž spadá do širšího rozkolu, který v tuzemsku panuje ohledně klimatické politiky v rámci Evropské unie, zastřešené dnes už proslulým termínem Green Deal.

„Petr Fiala chce Green Deal revidovat. (…) Andrej Babiš, který za Česko (coby premiér v prosinci 2019) Green Deal s ostatními unijními státy podepsal, je radikálně proti. A pravděpodobně v tom bude i pokračovat,“ shrnuje současné pozice dvou mužů, kteří se nejspíše vystřídají ve Strakově akademii, novinář z byznysové redakce Seznam Zpráv Šimon Felenda. Ostatně třeba letos v únoru Babiš na konferenci v Madridu před spřízněnými politiky z frakce Patrioti pro Evropu prohlásil, že „Green Deal je mrtvý“ a že „existuje jediná cesta vpřed: zrušit Green Deal“.

Ať už ale kroky Česka pod příští vládou budou vypadat jakkoliv, podle redaktora Seznam Zpráv je patrné, že poptávka po revizi Green Dealu mezi lídry unijní sedmadvacítky roste. Premiéři a prezidenti se minulý týden ve čtvrtek na summitu v Bruselu shodli na tom, že je potřeba do budoucích klimatických cílů vložit takzvanou revizní klauzuli, která by měla přinést nástroj pro to, jak parametry přijímaných závazků upravovat podle aktuálního ekonomického nebo technologického vývoje.

„Samo o sobě je to znamením toho, že tlak na potřebu revize Green Dealu se zvyšuje,“ podotýká Felenda v rozhovoru pro podcast 5:59, který vznikl v pátek odpoledne poté, co se vrátil přímo z Bruselu, kde rokování špiček unijních států novinářsky pokrýval.

Snahu o zelenou transformaci Evropy a snižování emisí v podobě Green Dealu představila Evropská komise v závěru roku 2019 jen pár dní poté, co se nový tým eurokomisařů v čele s Ursulou von der Leyenovou ujal svých funkcí. K hlavnímu cíli – dosáhnout do roku 2050 uhlíkové neutrality – se Evropská unie následně roku 2021 zavázala schválením vlastního klimatického zákona, který zároveň stanovil dílčí metu, kdy má Unie k roku 2030 snížit své emise o 55 procent oproti jejich množství produkovanému v roce 1990.

Letos Evropská komise navrhla další cíl: do roku 2040 snížit emise oxidu uhličitého o 90 procent ve srovnání s rokem 1990. Premiér Fiala nicméně po čtvrtečním summitu oznámil, že záměr Komise za Česko „jednoznačně odmítl“. Rozhodnout o věci by však měli až ministři životního prostředí členských států na společném jednání 4. listopadu.

Podle Šimona Felendy se přitom obecně dá říci, že pokud se bavíme o tlaku v Evropské unii na revizi Green Dealu, ve hře je změkčování dílčích klimatických cílů. Přehodnocení už schváleného závazku dosáhnout v polovině století uhlíkové neutrality na stole ale není.

Evropská komise přišla s návrhem Green Dealu v prosinci 2019:

Přesto platí, že se Green Deal za necelých šest let od svého představení stal jedním z nejdiskutovanějších a zřejmě i nejkontroverznějších politických záměrů na kontinentu. Bez nadsázky by jej šlo označit za příslovečný rudý hadr, kvůli němuž běsní řada politiků i nejrůznějších skupin ve společnosti, a to nejen v Česku.

Nedávno se tak třeba v Itálii protestovalo proti větrným a solárním elektrárnám, v Polsku zase proti uzavírání uhelných zdrojů. Podle novináře Felendy je možné říci, že čím průmyslovější země, tím větší odpor ke Green Dealu a jeho praktické realizaci je možné sledovat. V případě Česka – země s výraznou složkou automobilového průmyslu – tak možná nepřekvapí, že dosluhující česká vláda tlačí na zrušení zákazu prodeje aut se spalovacími motory v roce 2035.

V mnohdy vzrušené debatě o Green Dealu a cestě k uhlíkové neutralitě často nechybí ještě jedno vzývané slovo: konkurenceschopnost. Podle kritiků totiž tlak na „zelené přístupy“ podvazuje šance Evropy obstát v globálním souboji s těmi soupeři, kteří na své emise tolik nehledí.

„Dekarbonizační cíle musí jít ruku v ruce právě s konkurenceschopností,“ říká Šimon Felenda, který v podcastu 5:59 připomíná i loňskou zprávu Maria Draghiho, v níž bývalý guvernér Evropské centrální banky nasvítil současnou nepříliš příznivou pozici sedmadvacítky pro to, aby na mezinárodním poli dokázala obstát.

Jenže podle novináře z byznysové rubriky Seznam Zpráv se ve vztahu konkurenceschopnosti a Green Dealu „dostáváme jako Unie do několika kleští“. Jednak prý totiž k přechodu na bezuhlíkové zdroje nedochází s dostatečnou rychlostí. Zároveň transformace mnohdy přináší novou finanční i byrokratickou zátěž, přičemž pro firmy to znamená ještě větší problém ve chvíli, kdy soupeří například s čínským konkurentem, jehož se podobně náročné národní předpisy netýkají.

A je tu i otázka samotných zelených technologií, kdy Evropě v řadě oblastí chybí infrastruktura potřebná pro jejich domácí produkci. Paradoxně tak může jít o technologie se značkou made in China. Kudy ven? Cestou je i podle Draghiho zprávy více investovat.

Hlavní potíží přitom nemusí být nedostatek peněz, neboť v nejrůznějších fondech a kapitolách Evropské unie určených na podporu inovací nebo rozvoje technologií se nalézají vysoké miliardy eur. Za větší problém novinář považuje stav, kdy byznysová realita na kontinentu prý zatím zaostává za vizemi.

„Důležité je ale si v tomto kontextu uvědomit, že ať už chceme, nebo nechceme, Unie tímhle směrem evidentně jde a půjde. V evropských fondech leží stovky miliard, ten trend jít touhle cestou se zvyšuje. Společností či startupů, které se tímto směrem snaží vydávat, přibývá. A je pak otázkou, jestli chceme odporovat za každou cenu, anebo se snažit si z toho uzmout co největší díl koláče,“ míní Felenda.

V podcastu 5:59 také uslyšíte, jaké scénáře jsou ve hře ohledně (ne)uplatňování systému ETS2 v Česku případnou vládou Andreje Babiše. Anebo také jakým způsobem evropský Green Deal proniká na ostatní kontinenty, například do africké Namibie. Poslechněte si v přehrávači v úvodu článku.