V jednom pytli s „potížisty“ Ficem a Orbánem? Co dráždí Andreje Babiše

V Praze se rýsuje předání moci do rukou Andreje Babiše a zahraniční vlády přemítají, jaký odraz to přinese v postojích Česka k Evropě. Oteplování vzájemných vztahů očekává hlavně slovenský premiér Robert Fico, který proti Unii a „Bruselu“ v poslední době výrazně brojí. Po jaké cestě Fico kráčí? A může se protnout s tou Babišovou?

Předání moci v Česku je zase o kus blíže, když prezident Petr Pavel v pondělí pověřil šéfa hnutí ANO Andreje Babiše jednáním o sestavení nové vlády. Změna politických poměrů – pokud tedy Babiš dotáhne věci úspěšně do konce – přitom bude mít dopady i na zahraniční politiku, včetně vystupování Česka v Evropské unii. A dá se předpokládat, že alespoň v některých metropolích sedmadvacítky si dění v Praze pozorně všímají.

Nadšené ohlasy v reakci na výsledek nedávných parlamentních voleb v Česku přicházely hlavně z Budapešti a Bratislavy. Tamní vlády premiérů Viktora Orbána a Roberta Fica si od spolupráce s pravděpodobným Babišovým kabinetem leccos slibují. Zaznívají teze o možném společném postupu v migračních otázkách v rámci EU nebo také o oživení momentálně poněkud zašedlého formátu visegrádské čtyřky.

Jenže případné úvahy o formování jakési „paralelní Evropy“ ve střední a východní Evropě nejspíš mají svoje limity. „Robert Fico i Viktor Orbán mají na evropské úrovni pověst potížistů a kverulantů, zkrátka nežádoucích činitelů v rámci Evropské rady. (…) A já si myslím, že se Andrej Babiš po bok těchto potížistů – když to řeknu expresivně – nebude chtít úplně zařadit,“ říká zpravodajka Českého rozhlasu v Bruselu Zdeňka Trachtová.

Ve speciální epizodě podcastu 5:59 natočené v rámci debaty na Mezinárodním festivalu dokumentárních filmů Ji.hlava Trachtová podotýká, že expremiér Babiš rád poukazuje na své údajně úzké vztahy s některými západními lídry, včetně třeba francouzského prezidenta Emmanuela Macrona. „Rád je vnímán jako součást té Evropy, která rozhoduje, jako součást těch důležitých,“ dodává novinářka, která je v Českém rozhlase také spoluautorkou podcastu Bruselské chlebíčky.

Názor, že Babiš si bude chtít od současné maďarské či slovenské vlády udržet určitý odstup, pak u bruselské zpravodajky posiluje i její nedávná pracovní zkušenost. Když se totiž po vítězství ANO ve volbách dotázala předsedy hnutí, jestli mu blahopřáli také jiní evropští lídři než slovenský a maďarský premiér, dočkala se prý rozezlené odpovědi a ujištění, že s gratulacemi už přišel Macron, němečtí politici i další. „Zkrátka nechtěl být vůbec viděn jako ten, kdo je ve stejné škatulce jako Orbán a Fico,“ říká Zdeňka Trachtová.

Nejen proto se rozhlasová novinářka domnívá, že pokud Babiše nebudou házet do „jednoho pytle“ s politiky typu Orbána a Fica ostatní unijní lídři, Andrej Babiš do něj nebude chtít směřovat sám od sebe.

Jenže jiné a pro Česko nepříliš lichotivé nálepce se vláda pod vedením hnutí ANO zřejmě nevyhne. Trachtová připomíná, že Babišova strana patří v Evropském parlamentu do frakce Patrioti pro Evropu, kterou loni český expremiér dokonce spoluzakládal. A přestože politici ANO odmítají, že by šlo o krajně pravicovou frakci, mezi její členy patří krajně pravicové strany, jako například španělský Vox nebo Svobodná strana Rakouska (FPÖ).

„Nemyslím si, že hnutí ANO je krajní pravice, ale zkrátka spadá do krajně pravicové frakce v Evropském parlamentu. To je fakt. A zahraniční média poté budou o české vládě reportovat jako o krajně pravicové, protože vnímáme hnutí ANO, které je zakotvené ve frakci Patrioti pro Evropu, a potom jednu zcela jistě krajně pravicovou stranu a jednu polokrajně pravicovou. Čili České republice to dává razítko,“ míní novinářka.

Zatímco na skutečnou podobu (staro)nového vztahu mezi Andrejem Babišem v roli premiéra a zbytkem Evropské unie si ještě musíme počkat, v případě „potížisty“ Roberta Fica Slováci – a s nimi i četní zahraniční pozorovatelé – už poměrně dobře vědí. Bratislavská vláda mimo jiné v posledních týdnech upoutala pozornost svými výhradami, a dokonce blokováním nových balíčků unijních sankcí namířených proti Rusku kvůli jeho pokračující válce na Ukrajině. Ostré výroky včetně kritiky údajného „diktátu“ Bruselu ale od Fica zaznívají i v jiných tématech.

„Na domácí půdě (Fico) skutečně používá velmi agresivní protievropskou rétoriku. V Evropské unii v drtivé většině podepíše a souhlasí s čímkoliv,“ říká nicméně další host speciálního dílu 5:59 natáčeného na Mezinárodním festivalu dokumentárních filmů Ji.hlava, sociolog Dominik Želinský ze Sociologického ústavu Slovenské akademie věd. Podle Želinského je nicméně pravdou, že v případě protiruských sankcí – jejichž význam Fico zpochybňuje a jejichž přijetí podmiňoval i některými nesouvisejícími tématy – se premiér snaží opakovaně vytvářet větší tlak.

Obecně však z pohledu slovenského sociologa platí, že Ficův „odboj“ vůči Evropské unii má hned několik rozměrů. Za jeden z nich Želinský uvádí stav, kdy se prý v posledních letech Robert Fico a s ním celá jeho strana Směr výrazně radikalizovali a začali soutěžit s krajní pravicí o stejné voliče: „A tento elektorát je velmi euroskeptický a velmi kriticky se dívá na podporu Ukrajiny. Znamená to, že i kdyby Fico chtěl, tak vlastně nemá úplně jinou možnost než to alespoň rétoricky tlačit ještě dál.“

A zároveň podle Želinského od vstupu země do Evropské unie v květnu 2004 došlo k tomu, že integrační projekt začal hrát na Slovensku velkou symbolickou úlohu – což politikům otevřelo možnost zaujímat postoj někoho, kdo se pro obranu národních zájmů postaví „celému světu“. Euroskeptický přístup se tak stal lákadlem. K tomu všemu se pak přidává zahraniční politika takzvaných „čtyř azimutů“, kterou slovenský premiér zastává a v jejímž rámci letos cestoval do Moskvy i Pekingu na oslavy konce druhé světové války.

V jádru tohoto přístupu má být podle slovenského akademika snaha o pragmatickou hru, která by z pohledu nacionalistické politiky jejích autorů měla být pro zemi výhodná. A která jí také má umožnit vyvázat se z toho, co tito politici označují za nevýhodné cíle Evropské unie.

Bratislava si tak v praxi velmi pečlivě vybírá, na čem a s kým bude spolupracovat tak, aby dokázala vytěžit benefity. „Nezdá se mi, že by Slovensko díky této politice bylo v posledních dvou letech výrazně úspěšnější než země, které se rozhodly pro intenzivnější integraci a cestu k tomu jádru Evropské unie,“ dodává nicméně Dominik Želinský.

V podcastu 5:59 se také dozvíte, jak si vedla v budování české pozice v Evropské unii dosluhující vláda premiéra Petra Fialy nebo jakou roli hraje ve slovenské politice karta vztahů s Ruskem. Poslechněte si v přehrávači v úvodu článku.