I malý rozdíl v poplatku vás v důchodu bude stát miliony, říká investor

I malé poplatky dokážou z investic odsát miliony korun. V některých případech si investor za desítky let zaplatí za poradce a produkty dokonce víc, než kolik mu samotná investice vydělá. Poradce se ale přesto vyplatit může.

Řada Čechů využívá služby finančního poradce. Ne každý ale ví, kolik peněz ho v průběhu let tato služba stojí. I malý rozdíl v procentech může na poplatcích v horizontu desítek let znamenat celé miliony.

„Tenhle náklad je těžké vidět na vlastní oči, protože se jedná o složené úročení. Ten poplatek platím ze své investice každý rok, do nekonečna. A zároveň ty peníze, které zaplatím, neinvestuju,“ vysvětluje Lukáš Nádvorník ve speciálu podcastu Ve vatě. Proto by měl klient dobře zvážit, zda za tuto cenu dostává od poradce adekvátní službu.

Každý poplatek na úrovni dvou a více procent ročně nám sebere ve finále dlouhodobého investování (počítali jsme s celoživotním horizontem 40 let) okolo poloviny zisku. Největší škodu napáchá u účastnických penzijních fondů a u podílových fondů bank a obchodníků s cennými papíry.

Kdo si například na penzi odkládá do akciového podílového fondu, může za 40 let průměrně naakumulovat 7,3 milionu. Ještě větší částku ale za tuto dobu odvede na poplatcích, celkem 7,8 milionu, vychází z propočtů investora Lukáše Nádvorníka. Pro srovnání, kdo by kupoval celou dobu nízkonákladové ETF fondy, přijde si ve výsledku zhruba na 13 milionů a na poplatcích odvede dva až tři miliony.

Podle nezávislé finanční poradkyně Michaly Janatové jsou takové poplatky ospravedlnitelné, pokud poradce klientovi doručí vyšší výnos. Tedy nějaká procenta zisku navíc, kterých by klient na vlastní pěst nedosáhl. „Podle mě to není vysoká cena. Za předpokladu, že poradce dokáže dodat klientovi dvě až tři procenta navíc,“ říká v podcastu Ve vatě.

„Průměrný investor do akcií má výnos až o tři čtyři procenta horší, než nám nabízí akciový trh. A průměrný akciový investor, který má vedle sebe poradce, má o 2–3 % lepší výnos než ten průměrný investor bez poradce,“ cituje data studie investiční společnosti Vanguard Janatová.

Podle zakladatele finančně-poradenské sítě Partners Petra Borkovce si ale klient finančního poradce nenajímá proto, aby mu vydělal víc. „Kdo honí výnos, tak přestane být dobrým poradcem. Protože výnosu dosáhnete jednoduše, když přestane investovat konzervativně. Poradce není asset manažer, pomáhá s celým finančním životem. Většina lidí jinak utratí všechno, co vydělá.“

A to je podle Borkovce jen jeden z přínosů finančního poradenství. V něm si klient platí také distribuci služby, ke které by se bez poradce podle něj často ani nedostal. V Česku není investování zatím tak rozšířené jako na západě. A nízká finanční gramotnost lidem brání, aby si investice kupovali levněji sami například v mobilní aplikaci nějakého brokera.

„Klient musí vědět, kolik ta služba stojí a bude stát. A pak si říct, zda ta služba a její přidaná hodnota odpovídá tomu, co zaplatím. Někdo si řekne, že je super, že poradce přivedl toho člověka k investování. Ale nemusím tomu poradci do konce života platit za to, že mi ukázal svět investic,“ namítá Lukáš Nádvorník.

Většina finančních poradců dnes dostává provizi přímo od poskytovatele produktu – například pojišťovny, investiční společnosti nebo banky. Klient tak službu neplatí napřímo, ale zprostředkovaně.

Michala Janatová pracovala roky v investičním oddělení jedné velké tuzemské banky. Z provizního poradenství, které tam poskytovali klientům, neměla dobrý pocit. Systém nutí poradce, aby svým klientům doporučovali produkty, ze kterých mají lepší provize, a ne ty, které jsou nejlepší pro klienta. A tak se Janatová vydala na volnou nohu.

Honoráře jí teď platí napřímo klienti, kteří si ji najmou. A nikoli banka či investiční společnost, která potřebuje prodat své produkty. Podle Janatové se tím eliminuje klíčový střet zájmů - honorovaný poradce nemá důvod doporučovat například dražší podílový fond než lacinější burzovně obchodované fondy (ETF), za které jsou nízké provize.

Složení portfolia její odměnou prostě nehýbe. Může doporučit klidně protiinflační dluhopisy nebo jediný široký akciový index a její příjem je pořád stejný. Jako odměnu si bere na začátku zhruba jedno procento hodnoty investic ročně a s objemem investic honorář klesá.

Podle Petra Borkovce  z Partners ale moderní trh už dávno není stavěný tak, že by poradce víc vydělával na dražších fondech. „Věříme více aktivně spravovaným fondům než pasivnímu investování do ETF,“ připouští přesto Borkovec.  A tvrdí, že typická celková cena služeb Partners je kolem 0,6 až 1 % ročně.

Profesionální poradce může klientovi vydělat anebo zachránit dost peněz, otázkou ovšem je, zda je v Česku kvalita poradenství  dostatečná. Zda poradce klientovi skutečně nastaví strategii na míru a tu pak pravidelně servisuje.

V síti Partners má poradce na starost zhruba 200 klientů. „To je strop, nad kterým to přestane fungovat. Servis by měl být jednou ročně, častěji je to zbytečné. Když ale třeba řešíte hypotéku, je to intenzivnější,“ popisuje šéf sítě. Janatová je na obsluhu klientů přísnější: „Já mám ten limit na jednoho poradce 50 rodin, jedna schůzka ročně je minimum.“

Ve Velké Británii šli v roce 2013 až tak daleko, že provizní poradenství de facto zakázali. Kvůli neustálému potenciálním střetu zájmů. Poradci jsou v Británii už dvanáct let placeni výhradně klienty. K čemu to vedlo?

Dramaticky vzrostla popularita investování do nízkonákladových burzovně obchodovaných fondů. Podle Borkovce to ale vedlo také k tomu, že poradenství si mohou dovolit jen elity, část klientů zůstala odříznuta. „V Británii sice klesly náklady na jednotlivé finanční instrumenty, ale poradenské firmy vydělávají stále větší peníze, protože si to berou od klientů napřímo.“

Pověst finančním poradcům kazí i takoví, kteří prodávají finanční produkty, které nejsou nijak regulované. „Když poradce funguje v nějaké firmě, prodává nějak neregulované produkty, ve kterých lidé přijdou o peníze, tak po tom průšvihu je jediná možnost rozvázat s ním spolupráci. A ten člověk druhý den naváže spolupráci s nějakou jinou firmou. Já myslím, že takový člověk by měl s okamžitou platností definitivně na trhu skončit,“ popisuje praxi Michala Janatová.

Trh by pročistil „registr šmejdů“, domnívá se Petr Borkovec. „Blacklist šmejdů jsme vždycky chtěli, prosazovali, ale jsme od něj pořád daleko. Nikdo na něm reálně nepracuje.“