"Projev předsedy k delegátům stranického kongresu je žánr tak trochu pro fajnšmekry. Také to mnozí lídři buď moc neumějí, anebo flákají. Ten projev málokdy o něčem rozhodne, jeho účelem je uvést stranickou akci, vlít členům trochu energie do žil a dát jim náměty k přemýšlení. Velmi dobrý v tom býval svého času Mirek Topolánek, uměl to i Miroslav Kalousek zejména v čele TOP 09, špatný nebýval Bohuslav Sobotka.
Rozlučkový projev odcházejícího předsedy ODS Petra Fialy se ovšem v historii tohoto specifického žánru řadí k absolutní špičce. Srozumitelný, strukturovaný, dobře přednesený, do správné míry provokativní projev ukázal, že Fiala – přes všechny možné výhrady k reálným politickým výkonům – patří z rétorického hlediska k tomu nejlepšímu, co kdy česká politická scéna nabídla.
V jednom z Platónových dialogů Aristoteles hlásal, že rétorika je zdaleka nejdůležitějším uměním formujícím veřejný prostor, zatímco Platón bral řečnický um jen jako prostředek, který musí být doprovázen dalšími důležitými politickými i jinými schopnostmi. Fiala může sloužit jako argument pro platónskou stranu sporu - jen skvostná rétorika ke skvostnému vládnutí zjevně nestačí.
To ale nic nemění na tom, že pro kulturu veřejného vystupování udělal Fiala – doufejme, že i do budoucna – kus práce."