Práce pro otčíma i partnera. Manažerka si z lázní udělala rodinný byznys

„To, co se tady děje, se nemůže dít v soukromém podniku, natož ve státním,“ zdůrazňuje viditelně rozladěný muž.

Už tři roky je Petr Teichmann jedním z klíčových manažerů státního podniku Horské lázně Karlova Studánka v moravskoslezských Jeseníkách, jenž spadá pod Ministerstvo zdravotnictví. Po celou dobu svého působení v instituci – nejprve jako technický manažer, nyní jako finanční – podle svých slov pozoruje pochybné nakládání s veřejnými penězi a nezájem nadřízených se nesrovnalostmi zabývat.

„Jsem nenáviděný za to, že postupuju podle zákona a na určité věci nehodlám přistoupit,“ doplňuje Teichmann.

Ten se rozhodl veřejně promluvit poté, co se reportérky Seznam Zpráv začaly fungováním státních lázní s téměř dvěma stovkami zaměstnanců a ročním obratem přes 200 milionů korun zabývat.

Redakce prostřednictvím svědků, ale i dokumentů a interních listin zmapovala, jak statisíce z veřejných peněz putují k příbuzným jedné z klíčových postav instituce – obchodní manažerky Soni Köhlerové. Žena rovněž usiluje o získání lázeňských nemovitostí a za údajnou manipulaci jedné z veřejných zakázek je podle zjištění Seznam Zpráv nyní obviněna.

Žena i přesto zůstává na klíčové pozici dál. Silnou podporu má v řediteli lázní Janu Poštulkovi, jenž podle Teichmanna o podezřeních kolem Köhlerové věděl, nikdy ale nezakročil.

Manažerka na dotazy redakce neodpověděla, ačkoli vyjádření slibovala. Před redaktorkami se naopak „schovala“ ve svém domě. Ředitel Poštulka tvrdí, že v případě obvinění Köhlerové ctí presumpci neviny, její další pochybné aktivity ale vysvětlit nedokáže.

Policisté začali Köhlerovou stíhat loni na podzim. Obvinění se týká veřejné zakázky na výměnu oken v lázeňském domě Libuše. Tendr loni v červnu sice vyhrál podnikatel ze Zlínska David Polách, za dva dny po svém úspěchu ale lázním oznámil, že zakázku provádět nebude. A lázně tak smlouvu za více než tři miliony uzavřely s firmou Stavitelství Daniel Stryk, jež o zakázku rovněž usilovala.

Ten samý den, kdy byl vítěz tendru oznámen, se v Karlově Studánce odehrála nestandardní schůzka. „Přišel jsem do kavárny a myslel jsem, že budeme probírat pracovní záležitosti. S paní Köhlerovou tam ale seděl i Daniel Stryk. Köhlerová mi oznámila, že tu zakázku nechce dělat s ‚tou firmou ze Zlína,“ popsal setkání Teichmann s tím, že manažerka si s podnikatelem tykala.

Köhlerová zároveň seděla v tříčlenné komisi, která nabídky potenciálních dodavatelů, včetně té Strykovy a Poláchovy, hodnotila.

„Köhlerová potom řekla Strykovi, že má do Zlína zajet a něco té vítězné společnosti musí dát,“ vzpomínal finanční manažer. Zlínská firma poté odstoupila. „Když jsem Stryka potkal, ptal jsem se ho, kolik ho odstoupení Polácha z tendru stálo, odpověděl mi, že dvě kila, chápal jsem to jako 200 tisíc,“ sdělil Teichmann, který stejně vypovídal i na policii.

Ani jeden ze zmíněných podnikatelů zatím obviněný není. Oba muži, jak Stryk, tak Polách, vylučovali, že by se manipulace zakázky účastnili. Na dotaz, proč tedy ze soutěže odstoupil, Polách odpověděl: „Nebudu to s vámi řešit.“ A položil telefon.

Strykova společnost získala v lázních dodnes zakázky za zhruba 30 milionů korun.

Podle ředitele Köhlerová kšeftování se zakázkou popírá. „Vyčkáváme, jakým způsobem se trestní řízení vyvine. Pokud dojde k obžalobě, bezesporu budeme činit veškeré kroky,“ reagoval Poštulka na to, proč Köhlerová i po svém obvinění nadále zastává jednu z klíčových funkcí v podniku.

Nadále pobírá plný plat, zhruba 60 tisíc korun čistého měsíčně, a k dispozici má například služební automobil.

Poštulku, kterého redaktorky zastihly na lázeňském vánočním večírku v polovině prosince, nepřesvědčilo ani sdělení finančního manažera podniku o tom, jak probíhala schůzka mezi Köhlerovou a Strykem. „Já jsem u té věci nebyl,“ reagoval stroze ředitel.

Köhlerové ale odebral veškeré kompetence související s veřejnými zakázkami. „Zároveň byly zahájeny kontroly a prověřování výběrových řízení, na nichž se v minulosti tato osoba podílela, a to nad rámec konkrétní zakázky, která je předmětem trestního řízení,“ napsala mluvčí resortu zdravotnictví Jana Dobrá.

Jako obchodně-provozní manažerka neměla mít Köhlerová agendu veřejných zakázek v kompetenci. Navzdory tomu měla v této oblasti podle současných i bývalých zaměstnanců podniku zásadní slovo.

„Ředitele jsem upozorňoval na to, že mi vadí, že se paní Köhlerová nadstandardně vměšuje do veřejných zakázek, které spadaly pod mou kompetenci. On ale nijak nezasáhl a vše pokračovalo dál,“ vzpomínal Teichmann. Přitom upozornil i na další, podle něj pochybný tendr, v němž se angažoval i ředitel Poštulka.

Zakázka z roku 2024 se týkala výměny kompletní technologie v lázeňském bazénu. Vítězná firma nakonec ze zakázky odstoupila a Köhlerová dle Teichmanna požadovala, aby lázně uzavřely kontrakt s druhou, zhruba o milion dražší firmou. „Bylo mi naznačeno, že to má dostat tato firma, prosazovala ji jak Köhlerová, tak ředitel,“ přiblížil Teichmann.

Jak vyplývá z dokumentů k tendru, které má redakce k dispozici, Köhlerová ani ředitel Poštulka se přitom hodnocení nabídek neúčastnili.

„Já jsem jim řekl, že v životě nepodepíšu zakázku, která je asi o třetinu dražší než původní vítěz,“ doplnil finanční ředitel. Na jeho naléhání nakonec do věci vstoupilo právní oddělení podniku, které konstatovalo, že lázně mohou vypsat zakázku novou – a smlouvu s dražším dodavatelem neuzavírat.

Ředitel Poštulka se brání tím, že zakázku nakonec dražší firma nedostala. Aktivitu Köhlerové ale vysvětlit nedokázal. „Nevím, proč byla přítomna tady tomu jednání,“ oznámil po opakovaných dotazech ředitel.

Köhlerová se rovněž postarala o své příbuzné a rodinu – vedoucího oddělení údržby a správy majetku zastává její životní partner Jan Krelik. Podnik přitom na tento post muže dosadil i přesto, že pro danou pozici nedisponuje dostatečným vzděláním. Krelik nemá maturitní zkoušku a předtím, než se stal vedoucím, v lázních pracoval mimo jiné jako traktorista.

Proč mu byla udělena výjimka v souvislosti s nedostatečným vzděláním, vysvětloval ředitel Poštulka tím, že Krelik „prokázal celkem dobré dovednosti z pohledu údržby“. „Staral se o majetek dobře,“ řekl ředitel.

Krelik například v červnu 2023 zacouval firemním traktorem až do řeky, z vody stroj museli vytahovat hasiči.

Jaké reference na něj před přijetím do podniku dostal, Poštulka nechtěl prozradit. „Já to beru, jak se choval tady,“ opakoval pouze ředitel. Krelik ani po urgencích nezvedl telefon a nereagoval na SMS.

„Dobré dovednosti“ podle Poštulky prokázal i otčím Köhlerové – řemeslník Vlastimil Heider. Nejrůznějšími stavebními pracemi si v lázních přišel na statisíce korun – zpravidla bez výběrového řízení, díky zakázkám takzvaně z ruky. Některé listiny týkající se zakázek pro otčíma přitom jako příkazce operace podepisovala přímo Köhlerová.

„Poptal ho technický manažer. Já si myslím, že tady, co se týká okresu Bruntál, tak je těžké najít dobrou kvalitu,“ hájil Heiderovo působení v lázních Poštulka s tím, že za potenciální střet zájmů jako ředitel prakticky nenese odpovědnost.

„Ty věci má na starosti technický manažer, takže pokud mi předkládá věci k podpisu, garantuje za to, že je to legitimní. Zcela vylučuju, že by tady někdo někoho oslovil kvůli tomu, že je něčí otčím,“ tvrdil ředitel.

Řemeslník se nejdříve snažil tvrdit, že s Köhlerovou příbuzný není. „S nevlastní dcerou jsem tyto zakázky neřešil,“ řekl nakonec Heider s tím, že k práci v podniku se dostal „normálně“ a řešil ji prý výhradně s technickým úsekem lázní.

V rozhovoru přiznal, že v lázních pracovala i jeho žena – tedy matka Köhlerové. „Manželka pracovala v lázeňském obchůdku, lázně ji vybraly,“ dodal bez upřesnění řemeslník.

Manažerka Köhlerová navíc pronajímala bez vědomí lázní pokoje v ubytovně, která podniku náleží. V domě, ale v jiném patře původně bydlela i ona sama. To, že lázeňskou nemovitost pronajímala, dokládají zprávy klientů z ubytovacího portálu Booking.

Státní zaměstnankyně totiž od roku 2020 do listopadu 2021 – vedle vysokého postu v lázních – pronajímala soukromé penziony v Karlově Studánce. „Smlouva sice byla uzavřena s jejím tchánem, ale hosty ubytovávala a o Booking se starala pouze paní Köhlerová,“ potvrdil majitel penzionů Patrik Rohel.

Když byla kapacita jeho soukromých hotelů obsazena, přispěchala Köhlerová s náhradním řešením. „Musím nabídnout náhradní ubytování, které je také v Karlově Studánce, určitě je příjemnější, jelikož má samostatnou kuchyň a koupelnu, jedná se o apartmánový byt,“ stojí ve zprávě adresované jedné z turistek z účtu Booking, který tehdy manažerka spravovala. Příloha obsahovala fotografie interiéru lázeňské ubytovny.

Rohel vyloučil, že by kdykoli lázeňskou ubytovnu nabízel hostům on. „Köhlerová měla všechno toto pod palcem,“ doplnil podnikatel.

Ředitel Poštulka sdělil, že o tom, že Köhlerová lázeňskou nemovitost pronajímala, nic neví. „Pokud něco takového dělala a nebylo to s naším souhlasem, tak to není v žádném případě v pořádku. To bezesporu,“ řekl nakonec ředitel.

Köhlerová nikdy žádnou smlouvu nebo dohodu s lázněmi, která by se týkala pronajímání daného objektu dalším osobám, neuzavřela.

Lázeňská ubytovna ale není jedinou nemovitostí, se kterou manažerka nakládala. V současnosti se Köhlerová snaží na parcelách Ministerstva zdravotnictví, které lázně spravují, postavit vlastní penzion. A to poté, co v létě 2024 koupila za více než milion korun soukromou hospodu u jednoho z lyžařských svahů.

Hospoda leží na státním pozemku – a lázně měly k této budově předkupní právo, které nevyužily. A to přesto, že zaměstnanci lázní vedení podniku upozorňovali, ať odkoupení budovy zváží a nechá si v tomto směru vypracovat vlastní znalecký posudek.

„Aby bylo jasné, jak jako státní podnik máme co nejlépe postupovat s péčí řádného hospodáře. V tomto směru se nám jevila jako správná cesta scelení pozemků včetně nemovitostí na nich postavených,“ sdělil redakci jeden z bývalých zaměstnanců podniku, jenž si kvůli obavám z pomsty přál zůstat v anonymitě.

Posudek si ale lázně vypracovat nenechaly a hospodu přenechaly Köhlerové. Ta ještě předtím, než měla formálně podepsanou kupní smlouvu, oslovila Ministerstvo financí s požadavkem na odkup parcel, na kterých hospoda stojí. Pozemky ovšem vlastní Ministerstvo zdravotnictví.

„Soňa Köhlerová se obrací na Ministerstvo financí s žádostí o kladné stanovisko k převodu vlastnického práva ve svůj prospěch. Žadatel si je vědom, že formálně žádost spadá do působnosti Ministerstva zdravotnictví, má však za to, že o vyslovení souhlasu s převodem je potřeba nejprve žádat Ministerstvo financí,“ psala Köhlerová v červenci 2024 resortu.

Přitom uváděla, že se cítí vydána „napospas libovůli managementu státního podniku“, protože údajně neví, zdali jí podnik vůbec prodlouží nájem pozemku, na němž hospoda stojí, a za kolik korun.

V „managementu“ onoho státního podniku přitom sedí sama Köhlerová. To, že pro vedení lázní pracuje, ovšem v dopisu neuvedla.

Když se s resorty na odkupu parcel nedohodla, zažádala příslušný stavební úřad o povolení ke stavbě penzionu i tak. Jako argument jí posloužil souhlas zástupce ředitele lázní Petra Glozy s plánovanou stavbou.

Projekt penzionu jí přitom vypracoval architekt Miloslav Stryk – bratr podnikatele Stryka figurujícího v údajně zmanipulované zakázce. Podle faktury, kterou má redakce k dispozici, Köhlerová za projekt zaplatila 150 tisíc v hotovosti.

„Rozhodně mi ty peníze dala. To by ani jinak nešlo,“ řekl k tomu architekt Stryk, který v minulosti dostal od podniku zakázku na vybavení jedné z lázeňských budov – napřímo, bez výběrového řízení. Podle jeho slov ale k žádným manipulacím nikdy nedošlo.

„Když jsem dostal něco zadáno jako projektant, tak jsme to spolu s paní Köhlerovou řešili, ale nic víc. Máme čistě pracovní vztah,“ doplnil architekt.

Projekt penzionu, který architekt Stryk Köhlerové vytvořil, ale zůstal pouze na papíře. Jako účastník stavebního řízení byla totiž přizvána i obec Karlova Studánka. A obec se proti plánované přestavbě, na rozdíl od lázní, razantně ohradila.

„Řízení, které bylo vedeno, nebylo v souladu s platnými předpisy, proto jsme podali námitku,“ potvrdila starostka obce Radka Chudová.

Obec byla ve sporu úspěšná a Moravskoslezský krajský úřad stavební povolení v říjnu zrušil. Žádostí Köhlerové se tak opětovně zabývá příslušný stavební úřad ve Vrbnu pod Pradědem.

Po dotazech redakce, proč podnik s povolením stavby souhlasil, ředitel Poštulka otočil a začal tvrdit, že se zmíněnou stavbou vlastně nesouhlasí.

„V minulosti došlo k vydání stanoviska lázní, které nebylo v souladu s nastavenými interními postupy, a proto bylo ze strany podniku vzato zpět,“ sdělil Poštulka. Na dotaz, kdy podnik vzal souhlas se stavbou zpět, když se s námitkami nepřihlásil ani během řízení o povolení stavby, ředitel odmítl odpovědět.

Stejně tak nedoplnil, jaké následky vyvodí z pochybení, kterého se podle něj jeho podřízení dopustili, když souhlas se stavbou vydali.

K tomu, proč souhlas udělil, se Poštulkův zástupce Petr Gloza nechtěl vyjádřit. Po několikadenním mlčení pouze napsal: „Vaše dotazy jsem konzultoval s ředitelem. Stanovisko k této záležitosti již bylo poskytnuto, k dané věci nemám žádné další vyjádření.“

Přitom jednal bez vědomí majitele pozemku – Ministerstva zdravotnictví.

Ředitel Poštulka po celou dobu rozhovoru opakoval, že za zakázky, zaměstnávání příbuzných i majetkové operace nesou odpovědnost jeho podřízení. „Já do toho nezasahuju, aby náhodou někdo neřekl, že něco jako ovlivňuju,“ vysvětloval muž, který za chod celého podniku odpovídá.

„V mnoha věcech ale asi máte drby. Já věřím, že za těch deset let řídím ten podnik transparentně,“ uzavřel rozhovor ředitel. V lázních působí od roku 2016, Köhlerová ještě o dva roky déle.