Článek
„Bulharská měna je levá.“ Tato slovní hříčka z písně Bulhaři od kapely J.A.R. hrající si s názvem balkánské měny lev, pozbyla platnosti. Nejchudší stát EU s nejnižším HDP na obyvatele v Unii vstoupil 1. 1. 2026 do eurozóny jako 21. země celé sedmadvacítky.
Stalo se tak uprostřed napjatých časů. Země od roku 2021 vystřídala pět vlád a na jaře ji čekají další volby. Zatímco unijní politici přijetí tleskali, samotné Bulharsko přijetí evropské měny rozděluje.
Podle dvou Eurobarometrů z roku 2025 podporuje novou měnu 40 procent obyvatel, ale více než polovina je proti. Zemí dokonce v posledních letech otřásaly masivní protesty proti přijetí eura. Prezident země Rumen Radev žádal o referendum a tamní poslanci se ve sněmovně v létě roku 2025 kvůli neshodám nad přijetím eura dokonce poprali.
Lidé mají strach ze zdražení, které se odehrálo v jiných zemích, kdy při převodu cen obchodníci téměř vše zaokrouhlili směrem nahoru. Tuto variantu ale ekonomové vyvracejí. Přechod z leva na euro by měl podle nich mít jen omezený okamžitý ekonomický dopad na ceny, protože původní bulharská měna byla od 90. let vázána na německou marku a později na euro, aby se zabránilo hyperinflaci.
Co z toho?
Slavnostní atmosféru v Bulharsku poznamenala vzájemná obvinění politiků z korupce a špatného hospodaření i absence rozpočtu na rok 2026. Světová média upozorňují na to, že Bulharsko se odhodlalo ke kroku navzdory všem těmto problémům, zatímco další země EU, které evropskou měnu zatím nepřijaly, mají ke splnění podmínek pro přijetí nakročeno podstatně lépe. Polsko, Maďarsko a Česko zatím přesto nemají o euro zájem.
Přijetí měny poskytuje státu s eurem řadu nových výhod i nevýhod. Mezi klady patří například snazší přístup na jednotný trh EU a nižší transakční náklady. Dále jsou to obecně nižší úrokové náklady na financování a šance na větší příchod zahraničního kapitálu. Člen eurozóny také získá místo v Radě guvernérů Evropské centrální banky. Tím pádem může zástupce země přímo ovlivňovat měnovou politiku Unie. Právě tuto možnost ale řada ekonomů zpochybňuje a podle nich jsou tyto možnosti značně omezené.
Viceguvernér ČNB Jan Frait ale například ve svém textu pro Seznam Zprávy upozornil na to, že s přijetím eura je spojena i povinnost vstoupit do Bankovní unie, což znamená, že dohled nad významnými bankami a veškeré licenční procesy v bankovním sektoru jsou předány Evropské centrální bance.
„To je zcela zásadní změna, která může mít závažné dopady v krizových situacích. ČNB je nyní členem dohledových kolegií přeshraničních bankovních skupin, má právo hlasovat a kolegium nemůže její rozhodnutí jednoduše zvrátit například ve prospěch mateřské banky. Po vstupu do Bankovní unie ale o tom už ČNB nebude nejen hlasovat, už nebude sedět ani u stolu,“ napsal Frait.
„Vstupem do eurozóny dostává Bulharsko mimo jiné ‚židli‘ u stolu, kde se rozhoduje o měnové politice, a plný přístup k silnějšímu zázemí eurozóny v případě krize. Je ale potřeba dodat, že kvůli systému rotace hlasů v ECB nebude zástupce Bulharska hlasovat na všech zasedáních centrální banky. Ve srovnání s předchozím stavem, kdy nehlasovali nikdy, je to významné posílení vlivu na měnovou politiku eurozóny,“ vidí věc jinak hlavní ekonom XTB Pavel Peterka.
„Křeslo v Radě guvernérů ECB není pouze symbolickou pozicí, ale jde o možnost spolurozhodovat o úrokových sazbách, programech nákupu dluhopisů nebo mimořádných opatřeních v krizích, aby se udržel ekonomický růst. Pro menší země jako Bulharsko nebo potenciálně Česko to znamená schopnost prosazovat zájmy své ekonomiky při nastavování měnové politiky místo toho, aby daná země pouze závisela na rozhodování ostatních,“ doplňuje prezident Svazu obchodu a cestovního ruchu Tomáš Prouza.
Prouza upozorňuje i na to, že česká ekonomika je s eurozónou extrémně propojena a měnová politika ČNB hodně opisuje od ECB, takže její rozhodnutí tuzemsko ovlivňují už tak jako tak.
„Měli bychom konečně přestat poslouchat ty klausovské nesmysly o ‚nezávislé‘ měnové politice a najít odvahu sednout si ke stolu, kde se rozhoduje o ekonomice Evropy. Máme na víc než jen pasivně reagovat na rozhodnutí ostatních,“ myslí si Prouza.
Česko nad vstupem do eurozóny váhá již přes dvacet let a stávající vláda Andreje Babiše (ANO) se neřadí k příznivcům hlubší integrace do eurozóny.
Bohatá Christine
Občané eurozóny ale vnímají i jiné „zajímavosti“ okolo Evropské centrální banky. Redakce Financial Times například provedla analýzu příjmů šéfky ECB Christine Lagardeové a zjistila, že si v roce 2024 přišla celkem na 726 tisíc eur, v přepočtu přes 18 milionů korun. To je podle redakce zhruba čtyřnásobek toho, kolik si vydělal její americký protějšek Jerome Powell. Ten v přepočtu vydělal v americké centrální bance přes 172 tisíc eur.
Základní plat Lagardeové z ní činí nejlépe placenou úřednici v EU. Pro srovnání Ursula von der Leyenová má podle listu o 21 procent nižší příjem. Roční výplata Lagardeové se pohybuje kolem 466 tisíc eur, ale díky dalším příspěvkům se vyšplhal právě na výše uvedenou částku 726 tisíc eur. Podle ekonoma Peterky však mají vysoké výplaty pro špičkové veřejné činitele bank své důvody.
„Obecně podporuji vysoké odměny klíčových a vysoce postavených veřejných činitelů, kam šéfka centrální banky pro celou eurozónu jistě patří. Konkurenceschopné odměňování pomáhá získat ty nejlepší talenty na klíčová místa. Je samozřejmě otázkou, zda musí být tyto sumy násobkem odměn centrálních bankéřů v USA a dalších velkých institucí. Na druhou stranu mají centrální banky pro tyto účely vlastní rozpočty a vysoké odměny centrálních bankéřů tak nezatěžují rozpočty jednotlivých států,“ říká.
Kromě základního platu dostává Lagardeová podle analýzy Financial Times odhadem 135 tisíc eur na vedlejších výhodách za bydlení a další záležitosti. A od roku 2030 může očekávat roční důchod od ECB ve výši přibližně 178 tisíc eur.
