Článek
Venezuelský diktátor Nicolás Maduro byl podle Bílého domu v sobotu zadržen a přesunut do USA. Oznámení jen o několik hodin předcházely zprávy o amerických vzdušných útocích na Caracas. Madura pravděpodobně v USA čeká soud. Co čeká Venezuelu je ale mírně řečeno nejisté. A neplatí to „jen“ pro miliony místních. Nejistý je i osud obřího bohatství, které mají Venezuelané pod nohami v podobě zásob ropy.
Dosud se ztrácelo v korupci a neschopnosti Madurova režimu. Opozice už dopředu prohlašovala, že chce jeho potenciál naplno využít a otevřít zahraničním investicím. Jako první na řadě se přitom nabízejí právě americké firmy a ostatně i sám prezident Donald Trump se netajil touhou po přístupu k venezuelské ropě.
Ten ale ani po zadržení Madura nemá vůbec jistý.
Největší zásoby ropy na světě
Venezuela je zemí s největšími zásobami ropy na světě, které odpovídají asi 17 % světových známých rezerv. Dohromady se výše rezerv odhaduje na 300 miliard barelů, přičemž například USA, které jsou momentálně největším producentem ropy, mají podle odhadů „jen“ 81 miliard barelů rezerv.
Produkce ropy je pro venezuelskou ekonomiku naprosto klíčová, ale z globálního hlediska je i přes obří zásoby zanedbatelná. Ještě na konci minulého tisíciletí se stát na světové produkci podílel asi pěti procenty, ale v poslední době se podíl pohyboval kolem jednoho procenta.
Asi 80 % venezuelské ropné produkce putuje do Číny.
Malá část ropy odcházela i po vyhlášení amerických sankcí v roce 2019 do USA, které mají ve Venezuele dosud i jednu z velmi mála aktivních západních ropných společností, Chevron. Zlom nastal po roce 2007, kdy Madurův předchůdce Hugo Chávez znárodnil ropná pole a donutil zahraniční společnosti odejít nebo omezit činnost.
Stejně jako v jiných odvětvích každopádně Madurův režim v posledních letech naprosto selhal v jejich využití k posílení ekonomiky země a Venezuela se kvůli korupci, nedostatku zahraničních investic a sankcím topila v chudobě.
Trump chce „zpět naši ropu“
Americký prezident Donald Trump oficiálně prohlašoval, že hlavní motivací zásahů proti Venezuele je boj proti drogovým kartelům, ale netajil se ani zájmem o přístup amerických firem k venezuelské ropě.
Ropu zmínil i na tiskové konferenci, kde oznamoval podrobnosti ohledně zadržení Madura a mnohokrát před tím.
„Vzpomeňte si, vzali všechna naše energetická práva,“ řekl Trump s odkazem na události roku 2007. „Není to tak dávno, co nám vzali všechnu naší ropu, a my ji chceme zpět,“ ospravedlňoval Trump zavedení americké blokády venezuelského vývozu ropy před novináři.
Potřebou „brát si ropu“ v zemích, kde Spojené státy prováděly vojenské intervence, se Trump oháněl také už ve své kampani v roce 2016. Tehdy to sice bylo v kontextu Blízkého východu, ale například Trumpův bývalý bezpečnostní poradce John Bolton ve své knize napsal, že v roce 2019 Trump poručil svému týmu, aby přiměli tehdejšího vůdce venezuelské opozice Juana Guaidóa k zaručení přístupu k ropě pro americké firmy a naopak zbavení se vlivu Číny a Ruska, pokud se Guaidó dostane k moci.
„Když jsem odešel (míněno z Bílého domu po prvním prezidentském mandátu), Venezuela byla blízko kolapsu. Mohli jsme ji převzít a dostat všechnu tu ropu, která je hned za naším prahem,“ prohlásil pro změnu přímo Trump v roce 2023, kdy před republikány ospravedlňoval svůj dřívější tlak na Madurův režim.
Ve svém druhém prezidentském období si Trump od Madura vyslechl i nabídky obnovení přístupu k ropě, ale odmítl je, údajně protože byl přesvědčen poradci v čele s ministrem zahraničí Marcem Rubiem, že nabídka není míněna vážně a Maduro jen „hraje o čas“. Rubio a jeho tábor měl podle zdrojů New York Times Trumpa přesvědčit, že jedinou možností je najít cestu, jak Madura zbavit vlády a vsadit na to, že moci se chopí současná lídryně opozice María Corina Machadová, která bude jakožto zastánkyně volného trhu otevřená americkým investicím, zatímco čínské investice bude tlumit.
Podle posledních událostí to vypadá, že Trump postupoval přesně podle tohoto plánu a v podstatě tomu odpovídají i jeho nejnovější výroky. Na sobotní konferenci prohlásil, že americké firmy postaví infrastrukturu a znovu rozjedou těžbu. Minulé venezuelské režimy podle Trumpa „ukradly“ americkou ropu, kterou teď USA s Venezuelou budou prodávat třetím zemím, včetně Číny.
Těžko říct, jestli byla ropa hlavní motivací intervence. Někteří analytici namítají, že Madurův režim byl pro Trumpa trnem v oku i ideologicky, kvůli jeho socialistické podstatě, jeho pád také může podstatně zvýšit celkový vliv USA v celém regionu a nelze upřít, že Maduro skutečně i byl napojený na drogové kartely, jak upozorňuje sám Trump.
Důležité nicméně je, že přístup k venezuelské ropě Trump ještě zdaleka nemá jistý.
Maduro je pryč, ale ropa pořád není na dosah
Opoziční lídryně, která je zároveň čerstvou nositelkou Nobelovy ceny míru, v listopadu poslala na americkou obchodní konferenci, jíž se v Miami účastnil i Donald Trump, jasný vzkaz. Mluvila o plánu na obří privatizaci a otevření Venezuely zahraničním investorům a „nekonečném potenciálu“ pro americké společnosti.
Američtí zástupci toto sice jistě přijali s potěšením. Problém je ale v tom, že plnění této vize se ještě může zkomplikovat nejedním způsobem. A to i přesto, že Maduro už je mimo Venezuelu.
Zadržení diktátora totiž v první řadě automaticky neznamená, že padne celý režim. Ohledně šíře amerického zásahu zatím nemáme dost informací, ale nezdá se, že by spolu s Madurem a jeho manželkou byly zadrženy i další špičky režimu, které navíc zatím alespoň navenek budí dojem, že jsou odhodlány moc udržet a vzdorovat tlaku USA a případně i veřejnosti.
Hodně věcí se ale může z pohledu USA a jejich přístupu k ropě pokazit i v případě, že režim padne.
Pokud by opozice v čele s Machadovou, a třeba i za podpory USA, moc oficiálně získala, pořád je tu nemalá šance, že to nepůjde hladce a nová vláda bude čelit ozbrojenému odporu podporovatelů režimu, kartelů, gangů a dalších skupin.
Že by vláda Madura skončila přesně tímto způsobem, odhadly i válečné hry, které si u předních amerických stratégů zadala vláda Donalda Trumpa v roce 2019. Chaos a násilí zemi podle jejích výsledků zachvátily ve všech zkoumaných variantách, tedy při puči, povstání lidu i zahraniční intervenci.
Samozřejmě to není zaručené a určitě by záleželo i na tom, jakých rozměrů by případné násilí a chaos nabraly. K opatrnosti amerických investorů ale není potřeba rovnou občanská válka a i menší nepokoje mohou být problém.
Naopak třeba Čína je k riziku podnikání v zemi, kde hrozí ozbrojené střety, typicky benevolentnější. „Žádné větší západní společnosti nevstoupily do Iráku ani Libye hned po amerických vojenských intervencích, po kterých padly vlády a rozhořely se občanské války. Trvalo jim to roky. Na rozdíl od toho čínské společnosti v Iráku podepsaly kontrakt už během občanské války a měly obecně větší míru tolerance k riziku spojenému s působením v bojových zónách,“ připomněl k tématu deník New York Times.
Kromě toho tu je ještě řada menších dílčích hrozeb, jako například potenciální odpor veřejnosti proti privatizaci státních podniků nebo rozpad opozice.
Nejen ropa
Nakonec dodejme, že bohatství Venezuely netkví jen v ropě.
Země disponuje také šestou světově největší zásobou zemního plynu, největší zásobou zlata z celé Jižní Ameriky a bohatými zásobami diamantů, železa, bauxitu a některých druhů tzv. vzácných zemin, které jsou klíčové například pro výrobu veškeré elektroniky.
Zatímco momentálně Venezuela patří k nejchudším zemí celé Latinské Ameriky, ještě začátkem 80. let minulého století byla naopak nejbohatší ekonomikou celého regionu a po druhé světové válce dokonce měla 4. největší HDP na obyvatele na světě.
