Článek
Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.
Poslanec za vládní Motoristy Filip Turek se sice pokouší vydávat legalizaci svých dvou černých staveb v pražské Dubči na „moštárnu“ za vtip nepochopený novináři, ve skutečnosti si však „legraci“ udělal ze stavebního úřadu v Praze 15.
Právě pro něj byl dodatečně vytvořen příběh o tom, jak Turkova černá dvoupodlažní chata a dvougaráž jsou „sadařským domkem“ a „skladem zahradní techniky“ a že jsou určeny ke zpracování ovoce.
Redakci to popsal architekt Igor Dřevíkovský, který právě pro Turka vyhotovil projektovou dokumentaci, když černé stavby praskly a bylo třeba si je nechat dodatečně schválit.„Obracejí se na nás lidé, abychom jim pomohli legalizovat stavby, aby se to dalo do souladu se zákonem, a tohle byl stejný případ,“ vysvětlil architekt svoji úlohu v Turkově kauze, přičemž během rozhovoru opakovaně použil slangový výraz „obílení“.
Popsal také, jak se postupně k legendě o moštování a zavařování ovoce u Turka dospělo.
„Tam už dříve byla nějaká chatka a oni řekli, tady se nesmí bydlet, tak co se tam smí? Smí se tam dělat ovoce. Sad tam mají - tedy mizerný - takže se udělá ten sad nově, vysází se a bude tam ovoce… Tak jsme tam dali, co v tom mít chtěli,“ uvedl Dřevíkovský pro Seznam Zprávy.
A dokumentace získaná redakcí podle informačního zákona ze stavebního úřadu potvrzuje, že se v tomto duchu skutečně v žádosti o dodatečné povolení argumentovalo.
Architekt Dřevíkovský prozradil, že Turkovy černé stavby prvně viděl zhruba před rokem, kdy už vše bylo v pokročilé fázi rozestavěnosti. Oba objekty prý musel dodatečně zaměřit a pak vymyslet účel využití, který by byl v souladu s územním plánem hlavního města. Území, kde Turek stavěl, je totiž nezastavitelné s výjimkou podobných objektů sloužících pro sady, zahrady či vinice.
„Takových zakázek, kdy lidé chtějí, abych jim obílil nezkolaudovanou stavbu, třeba i ze sedmdesátých let, mám teď celou řadu,“ popsal architekt, že politik Motoristů v tomto směru není výjimkou.
„Co tam vyhoví, tak se to udělá, protože musíte prokázat shodu s územním plánem,“ popsal, jak lze dodatečné legalizace dosáhnout.
Snímek z června 2024: Výstavba dvoupodlažního objektu s balkonem, hygienickým zázemím a s velkým přístřeškem, který byl až později v papírech pro úřady označen za sadařský domek.
Řekl jsem jim, ať s tím za mnou nelezou
Igor Dřevíkovský si také vybavuje, že na dubečské zahradě Filipa Turka měla vedle „sadařského domku“ s balkonem a poblíž druhé budovy, která vypadá jako dvojgaráž, původně vyrůst ještě terasa. To ale už architekt viděl jako dost velkou provokaci vůči úřadům.
„Řekl jsem, ať s tím za mnou nelezou, že nechci dráždit hada bosou nohou,“ zabránil prý další stavební činnosti na „nezastavitelném“ pozemku.
Sám Dřevíkovský říká, že se s Turkem osobně nikdy neviděl, komunikoval prý ale s poslancovým příbuzným, který stavební práce prováděl. Původně ani nevěděl, o jak významnou politickou figuru se v Turkově případě jedná. Něco začal tušit, až kdy si všiml nadstandardní obezřetnosti úředníků.
„Říkal jsem si, co se děje. Až následně jsem zjistil, že je to (Turek) angažovaný člověk,“ dohledal si prý na internetu informace o politikovi z řad Motoristů.
Jak také architekt uvedl, na „obílení“ si jej nenajal přímo poslanec, ale podnikatel František Bušek (rozený Chobot, loni zesnulý, známý coby aktér případu tunelování CS Fondů). Buškova kancelář na základě plné moci podávala k Turkovým stavbám žádost o dodatečné povolení.„Já jsem pro pana Buška zajišťoval v minulosti celou řadu jiných projektů, třeba lihovar. Jak se on znal s Turkem, vůbec netuším,“ poznamenal Igor Dřevíkovský.
Na jeho práci ve spojení s podnikatelem Buškem se redakce ptala přímo poslance Turka. Ten však, stejně jako v předchozím případě, kdy redakce o jeho černých stavbách psala, nereagoval.
Snímek z konce loňského července: Vedle sadařského domku vyrostl ilegálně i druhý objekt, který vypadá jako dvojgaráž, ale stavebnímu úřadu byl stavebníkem Turkem předestřen coby sklad zahradní techniky.
Kulišák, ale chová se jako ostatní
Ani architekt Dřevíkovský příliš nevěří, že se u Turka na zahradě bude skutečně ve velkém moštovat či vyrábět zavařeniny, jak bylo v listopadu stvrzeno úředními razítky. „Tak vidíte, teď tam bude muset (Turek) prokazovat spotřebu moštu. To bude dobrý trest,“ směje se architekt Dřevíkovský.
Jedním dechem ale dodává, že úřady stejně nemají šanci v budoucnu ověřit, zda Turkovy stavby skutečně slouží k deklarovanému účelu. V tom je podle něj státní správa bezzubá a nemá na to personální kapacity.
„Fór by byl, kdyby se to užívání staveb skutečně kontrolovalo, ale to se nedá… Ta moštárna jen těžko,“ usuzuje zkušený architekt. Podobně se pro Seznam Zprávy vyjádřil i šéf místně příslušného pražského stavebního úřadu Jiří Sobota, který Turkovy dodatečné žádosti o stavební povolení schvaloval.
Čestný prezident vládní strany Motoristé sobě však podle architekta Dřevíkovského nijak zvlášť nevybočuje z obecné praxe českých stavebníků.
„Já myslím, že on je sice pan Turek pěknej kulišák, jak jsem se dozvěděl, ale v tomto se choval v zásadě jako běžné obyvatelstvo naší země,“ domnívá se Igor Dřevíkovský.
