Makej a nefňukej. Jak slávista Holeš zase potká hvězdy z Barcelony

Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.

Ocenil krátkou a intenzivní přípravu, ve které se nemusel týdny honit po lese, aby nasbíral kondici. V polovině prosince poslední zápas v lize a už zítra rovnou na Barcelonu v Lize mistrů. „Být to na mně a kdyby to v Česku šlo, zimní pauzu úplně zruším,“ říká slávistický lídr Tomáš Holeš ve velkém rozhovoru pro Seznam Zprávy.

Před šesti a půl lety vám muselo být líto, když jste na hřišti sledoval Lionela Messiho a nemohl ho bránit.

Ona to musela být strašná fuška, abyste zastavil nejlepšího fotbalistu planety.

Nezřídka až neřešitelná. Slavii hned ve 3. minutě vstřelil gól.

Jemu stačí setina nepozornosti a trestá ji. Ale upřímně říkám, že jsem klukům trochu záviděl. Stáli proti Messimu, největší hvězdě Barcelony. To se člověk těší, protože se poměřuje s tím nejlepším, co fotbal nabízí.

Těší, nebo se bojí, aby si neodnesl příděl?

Pro nás to vždycky musí být čest a velká výzva. I tehdy jsem to vnímal stejně, přitom jsem po příchodu z Jablonce nepatřil do základní sestavy a proti Barceloně nehrál ani minutu. Vlastně jsem ani nepočítal s tím, že dostanu šanci, měl jsem vedlejší roli.

Slavia hrála nebojácně, skoro v transu. Měla šance, po kterých trenér Trpišovský padal do kolen. Navzdory porážce 1:2 vás všichni chválili.

Mrzelo mě, že jsem si to taky nevyzkoušel. Prostě si to s těmi nejlepšími rozdat na férovku.

S kým jste si tehdy vyměnil dres? Za Barcelonu hráli taky Griezmann, Suárez, Piqué nebo Dembélé, budoucí držitel Zlatého míče.

A víte, že mě to ani nenapadlo? Byl jsem smutný z porážky a hlavně si dres neměním po zápasech, ve kterých nenastoupím. Chci mít památku, která mi evokuje nějaký fotbalový zážitek. Jakmile nehraju, vlastně to pro mě nemá význam, nezískám k tomu zápasu pouto.

Jestli není brzo, přemýšlíte, jaký dres byste chtěl získat před středeční půlnocí?

Naposledy po utkání s Tottenhamem jsem houknul na Cristiana Romera, byli jsme kapitáni, tak nám to přišlo vhodné. Jinak obvykle měním dresy s protihráči, na které nejčastěji narážím během utkání. Předpokládám, že ve středu to bude Raphinha nebo Rashford.

Jména jako zvon, viďte? Brazilský kouzelník a anglický letec.

Machři, to je bez debat. Hlavně Raphinha má extrémně dobré roky.

V minulé sezoně dal 31 soutěžních gólů a přidal 17 asistencí. Ani teď nepolevuje. Jak se brání takový frajer?

Až si to zase vyzkouším, řekneme si. (úsměv)

Tušíte, ne?

Raphinha je tak nadaný, že mu stačí jediný malý moment a uvaří vás. Klamavým pohybem se dokáže uvolnit jeden na jednoho tak snadno, že se tomu až divíte. Prostě vás pošle tam, kam sám chce. Navíc je skvěle atleticky připravený, rychlý, mrštný, se spoustou zkušeností, protože ve španělské lize a v Champions League hraje proti nejlepším obráncům světa. A daří se mu vyhrávat souboje v jakémkoli prostoru.

Myslíte, že on ví, kdo ho bude bránit?

Možná je mu to jedno. Ale tady jde především o nás. Že si vyzkoušíte svoji kvalitu, svoji sílu a svoje umění proti světové třídě. Já chci sám sobě dokázat, že na něj mám. Konfrontovat se s ním. Jako třeba proti Bilbau, kde se po hodině vystřídalo a já šel rovnou na mladého Nica Williamse. Taky elita.

Gól nedal, pro vás dobrá vizitka.

Mě prostě baví souboje jeden na jednoho. Jakmile ho vyhraju nebo udělám užitečnou věc, která pomůže týmu, hned slyším odezvu od diváků. Oni ví, jaké síle čelíme, a ocení to. A mně se přímo úměrně tomu zvedá sebevědomí.

Je to i důkaz, že v téměř třiatřiceti stíháte?

Hlavně je to důkaz, že jsem celý život nedřel zbytečně. Začátky jednoduché nebyly. Když jsem ve dvaadvaceti kopal druhou ligu za Hradec Králové, nedokázal jsem si ani ve snu představit, že jednou budu hrát se Slavií o titul, nebo snad dokonce Ligu mistrů. Každopádně nezapomínám, odkud jsem vzešel. A když v jedno utkání dokážu ubránit Nica Williamse, budu chtít v prvním jarním kole vynulovat křídla z Pardubic.

Tak se mi zdá, že byste si troufnul i na mladičký zázrak Lamina Yamala, který však s Barcelonou nepřiletí. Je v trestu za žluté karty.

Věříte, že nás to mrzí? Nejen kvůli vlastní zkušenosti, ale hlavně kvůli fanouškům mi to bude líto. Mohli vidět toho nejlepšího teenagera vůbec. Zrovna jsem někde četl, že se dresů s jeho jménem prodalo ještě víc než Ronalda a Messiho. Neskutečné, co umí a jakou může mít budoucnost.

Zatímco Barcelona si v novém roce střihla už pět zápasů, Slavia měla jen přípravu. Velký hendikep?

Nevím, jak velký, ale hendikep to samozřejmě je. Preferoval bych, ať máme stejně nabitý program jako Barcelona. Samé ostré zápasy, neodpočívat, nevyskakovat z toho koloběhu. Pauza, po které následuje příprava, mě osobně vždycky lehce přibrzdí. Jak jsem víc osvalený, po těžké přípravě se zpravidla hůř startuju.

Copak si umíte představit, že by se česká hrála v zimě durch?

Umím a osobně bych byl pro. Jenže to by musely mít všechny kluby takové možnosti jako Slavia, aby se hrálo na skvěle připravených hřištích a nic nás nelimitovalo. Což momentálně nehrozí. Ale když se ptáte, tenhle model by se mi zamlouval.

Což souvisí s vaší odolností a vůlí?

Na tom mám fotbal odjakživa založený. Pracovat a nefňukat. Mockrát jsem si ověřil, že jakmile tomu dávám sto procent, fotbal mi to dřív nebo později vrátí.

Teď vás odměnil Barcelonou, ale řekněte upřímně: není Liga mistrů pro české kluby příliš velké sousto? Slavia v šesti kolech ani jednou nevyhrála, poslední čtyři zápasy nedala ani gól.

Slýcháme názory, že pro české kluby by Evropská liga byla vhodnější, s čímž se vlastně dá souhlasit. Ale copak jde odmítnout Liga mistrů? Je to ohromná zkušenost, když potkáte takovou konkurenci a můžete se s ní poměřit. Věřím, že to spoustě kluků pomůže, porostou, zlepší se, logicky z toho může profitovat reprezentace.

Takže bolí míň porážka od soupeřů, na které především v ofenzivní fázi a při zakončení nestačíte?

Porážka bolí vždycky, protože na hřišti se snažíte nechat všechno, co ve vás je. Na druhou stranu prakticky do každého zápasu Ligy mistrů nastupujeme jako outsider. Nebo ještě jinak to řeknu: v Lize mistrů je pro nás prioritou výkon. Jakmile proti špičkovým týmům zahrajeme fakt dobře a lidi to ocení, porážka přebolí rychleji.

Takovou odpověď jsem čekal.

Ale pozor, mě výhry popohánějí, naplňují. Přiznávám, že je potřebuju. V lize tuplovaně. Ve Slavii navíc musíte vyhrávat pořád.

To zní jako fráze.

Ale je to fakt. Remízy se neodpouštějí, protože znamenají ztráty, které vás na konci můžou mrzet. Svoji hlavu musíte nastavit do módu, ve které nebude pochybovat a ustojí tlak. Vzpomínám na angažmá v Jablonci, kde se z jedné dvou porážek nedělala žádná tragédie. Jenže Slavia si je nesmí dovolit. Hlava si na to postupně zvykne a každý týden potřebuje ty samé vítězné emoce. A když vám to vychází, na konci zvedáte pohár nad hlavu, což je hrozně nakažlivé.

Tři tituly už máte. Bude čtvrtý? Pátý?

Může být čtvrtý, ale pátý v hlavě určitě nemám. Pro nás je zásadní zvládnout jaro. Sedm bodů na Spartu je slušný náskok, ale taky to může být tenký led v případě, když cokoli podceníte. Liga je pro nás jednoznačně číslo jedna. Jakmile bychom vyhráli titul, zase jdeme přímo do Ligy mistrů, což je obrovský benefit. Cesta za zkušenostmi, cesta za velkými penězi pro klub. Poslední léto bez nervů v předkolech bylo fajn.

Ale výkony kolísaly.

Souhlasím. Sami jsme byli zvědaví, co to s námi udělá, protože úspěšná předkola vás klidně můžou nastartovat do celého podzimu. Vzpomínáte na srpen 2024? Odehráli jsme fantastickou odvetu s Lille a, přestože jsme nakonec nepostoupili, už jsme nezpomalili a dojeli až k titulu.

Jak se vám osobně nahazují motory po třicítce?

Při tréninku nebo zápase věk nevnímám. Fyzično neztrácím, ale nebudu lhát, že únavu necítím. Jenže dřív jsem se z ní oklepal daleko rychleji a mohl hrát v pohodě třikrát do týdne. Teď už takový zápřah bývá na hraně.

I proto jste ohlásil, že v případě zdravotních neduhů upřednostníte Slavii před reprezentací?

Bylo to dilema, přiznávám. Jak stárnu, Slavia je pro mě stále důležitější. Ale nechápejte to špatně, jakmile budu bez bolístek, svěží a trenér mě bude chtít, na nároďák vždycky rád pojedu. Jinak má přednost Slavia.

Jak se takové rozhodnutí říká patriotovi?

V mém věku už musíte volit priority. Slavia mě potřebuje a živí. Slavia mě do nároďáku dostala a zaslouží si, abych ji měl výš. Jakmile přijde reprezentační pozvánka a nebudu se cítit úplně fresh, nemůžu riskovat.

Ani v případě březnové baráže o mistrovství světa?

To mě dostáváte trochu do úzkých, protože mým snem bylo v Americe ukončit reprezentační kariéru. Uvidíme, v jakém budu stavu a jaké hráče bude chtít trenér Koubek pozvat.

Mimochodem, s celou kariérou se vážně chcete loučit v Hradci?

Zatím myslím na Slavii. Smlouvu mám do roku 2027, tak si počkám, jak na tom budu. Přece jen, hrajeme hodně náročný fyzický fotbal, který bere síly. Třeba na to už nebudu mít.

Vy? Robocop?

Klidně se to může stát. Věk nezastavíte.

Nechybí vám v životopise zahraniční angažmá?

Ani ne. Jsem kluk z vesničky Borovnice, který toužil hrát první ligu, pokud by se mu poštěstilo.

No vidíte, máte už skoro 300 ligových zápasů.

Tím, že jsem se dostal do Slavie, jsem vlastně všechno zažil. Snad po mistrovství Evropy 2021, které se mi povedlo, jsem měl nutkání. To byl asi čas, abych udělal krok ven.

Ale byl jste neprodejný.

Já spíš říkám, že nepřišla žádná nabídka, která by stála za to, abych Slavii opustil. Musel by se ozvat vršek Bundesligy nebo jakýkoli klub z Premier League, kterou odmala obdivuju. Z Anglie nabídky nepřišly, takže bylo lepší zůstat, než se hnát do průměrného klubu v Německu nebo Itálii.

Ani Anderlecht Brusel za to nestál?

Musím říct, že ne. I když ten přestup nebyl daleko.