Milán nesportovně: Mix italské kuchyně, české lavičky a kašmír na pískovišti

V Miláně se koncentrují sporty, které sportovní Česko hltá. Probíhá zde turnaj hokejistů i hokejistek, o medaili se zde bojuje v rychlobruslení, což kromě šancí být u velké derniéry Martiny Sáblíkové nabízí také možnost spatřit kariérní průlom mladíka Metoděje Jílka. Město hostí rovněž populární krasobruslení a navrch i slavnostní zahájení na fotbalovém chrámu San Siro.

Metropole bohaté Lombardie je ovšem bohatá na zážitky všeho druhu, zdaleka nejen na ty olympijské. Čas mezi závody a zápasy lze tak vyplnit výlety, nákupy, gastronomickým potěšením i uměním. Podívat se na impozantní Dóm či navštívit hrad Castello Sforzesco bude mít na seznamu každý, průvodce Seznam Zpráv se ale dívá mnohem dál.

Mimochodem, Dóm si užijete nejvíce těsně před setměním, kdy si můžete prohlédnout katedrálu zevnitř, a posléze vystoupat na střechu, kde vás budou čekat výhledy, které předčí vaše očekávání.

Jeden z nejpopulárnějších olympijských konceptů současností a jediný tip, který je vázaný čistě na olympijské hry. Na adrese Via Serio 14 se milánský podnik Ristorante del Barrio od 6. do 22. února promění v místo, kde se bude hlasitě fandit v češtině - s jistotou nejhlasitěji za poslední zimní olympiády.

Cesty do Soči 2014 nebo jihokorejského Pchjongčchangu 2018 byly logisticky komplikované a do Pekingu 2022 kvůli covidu zahraniční fanoušci nesměli vůbec, to Milán je za rohem, hodinu a půl letu z Prahy.

Vstup do Českého domu, kde se fanoušci potkávají se sportovci, je tradičně zdarma. Už 6. února se začne přenosy curlingového duelu smíšené dvojice Julie Zelingrová, Vít Chabičovský, na což naváže souboj českých hokejistek se Švýcarkami a poté slavnostní zahájení.

Mimochodem, Český dům je výborný výchozí bod pro cesty za sportem. Nedaleko od něj je stanice metra a vlaku Rogoredo, odkud jezdí kyvadlový autobus na mužský hokej či do Assaga na krasobruslení.

A vyloženě na dosah ruky je možnost dát si české pivo, stačí dojít k pípě. Jen už z ní po 23 letech předchozí spolupráce Českého olympijského výboru s Prazdrojem nepoteče plzeňské. Oficiálním partnerem ČOV je v tomto ohledu od loňského podzimu Budvar, který tak čeká první olympiáda i první Český dům.

V Miláně nehrozí stesk po domově jako v Jižní Koreji či v Rusku, zároveň si tu lze užít českou stopu silnější, než byste možná čekali. První tip je na zpomalení, v srdci mimořádně oblíbené čtvrti Brera.

„Na konci ulice Via Solferino je náměstíčko Largo Claudio Treves, které je celé vybavené lavičkami od české firmy mmcité. Takže si můžete v srdci Milána sednout na české lavičky,“ říká Alžběta Hliněná, která vede milánskou pobočku pro CzechTrade.

Silný umělecký dojem v příznivcích jistě zanechá i práce Pastrňáka s pukem, v Miláně lze ovšem zacíliti ještě mnohem výš. Například do Galerie Rossany Orlandi na adrese Via Matteo Bandello 14.

„Loni na konci roku tam měla kurátorskou expozici Ilona Mančíková a v této velmi prestižní galerii je v zastoupení řada českých umělců a designérů,“ jmenuje Albžeta Hliněná mezi jinými Hanu Vopravilovou, Jana Plecháče či Václava Mlynáře: „Pokud člověk nechce žít jen sportem, rozhodně se stojí za to sem podívat.“

Z vyššího umění se vyloženě nabízí místo hned naproti olympijské vesnici - muzeum Fondazione Prada, které vyrostlo na ploše někdejšího brownfieldu. „Klasikou je i muzeum módního umění Armani/Silos, kde bývají skvělé výstavy, nebo Pinacoteca di Brera, kde je klasické umění a teď právě také expozice Giorgia Armaniho - výstava propojuje 120 modelů napříč jeho kariérou s uměleckou kolekcí galerie,“ dodává Alžběta Hliněná.

V kostele Santa Maria delle Grazie (kostel Panny Marie Milostivé) se nachází známá freska Poslední večeře od Leonarda da Vinciho. Na jedno z nejikončtějších děl historie lidstva je ale na olympijské termíny beznadějně vyprodáno. Pokud byste se do Milána chystali někdy později, i tak si musíte vstup předem rezervovat online.

Vynechat milánskou nákupní scénu by bylo podobné jako pojídat v Itálii celou dobu jen rohlíky s paštikou. „Tohle město má styl, což vidíte i při běžné procházce po ulici. Maminky v centru tu s dětmi nechodí na hřiště v softshellce, ale v kašmírovém kabátu,“ říká Hliněná s úsměvem.

Klasikou je odlehčit kontu na ulicích jako Corso Buenos Aires, Corso Como, v galerii Vittorio Emanuele nebo na Via Monte Napoleone a Via della Spiga, což jsou milánské obdoby Pařížské ulice.

„Ale to jsou nejprofláklejší místa, vyplatí se nahlédnout do menších concept storů. Najdete tu spoustu butiků, které třeba nemají takové jméno, ale prodávají velmi kvalitní věci italských, španělských či francouzských menších značek, je tu i hodně vintage obchodů s top značkami, je třeba si ale připlatit. Doporučuji především v okolí Porta Venezia a kolem Navigli,“ říká Češka z Milána.

Okolí Navigli pak láká k večernímu posezení. Tato čtvrť se rozprostírá kolem vodních kanálů Naviglio Grande a Naviglio Pavese, budete si tu tedy připadat trochu jako v Amsterodamu. Ale jen do té chvíle, než si objednáte ten pravý italský aperitiv, ke kterému se tu běžně podává zdarma malé občerstvení. Většinou se jedná o sýrové a masové prkénko.

Česká gastronomická scéna na podzim zajásala, když globálně nejrespektovanější průvodce Michelin poprvé uděloval hvězdy a doporučení v Česku. Takto pak vypadá místo, které hraje ve fine diningu dlouhodobě Ligu mistrů: v Miláně je hned 17 podniků oceněných alespoň jednou hvězdou. Vévodí jim tříhvězda Enrico Bartolini al Mudec s pětichodový menu za 300 euro, tedy zhruba sedm a půl tisíce korun.

Jakkoli jsou nejvyšší patra plná zážitků, Itálie je na jídlo fantastická i „v přízemí“. U Milána s nečekaným rozměrem.

„Je totiž městem, kde se ve velkém překupují ryby a mořské plody, proto zde najdete jedny z nejlepších restaurací tohoto zaměření, i když Milán neleží u moře,“ vysvětluje Alžběta Hliněná.

Samozřejmostí je možnost vyzkoušet jak mezinárodní kuchyni, tak všechny italské regiony od severních chutí přes neapolskou pizzu až po Apulii, Kalábrii a Sicílii. „Osobně bych vybírala mimo Breru a klasické turistické centrum. Když půjdete lokální čtvrtí a uvidíte trattorii nebo osterii plnou lidí, většinou je to záruka kvality,“ připomíná Češka z Milána zlaté pravidlo výběru podniků.

Dost možná největším benefitem Milána je jeho poloha. Více než milionové město stojí na rovině, vertikalitu zajišťují jen moderní vysoké budovy. „Domy jsou nádherné, architektura skvělá, ale jinak nemáte do čeho zapíchnout oči. Milán nemá kopce, řeku ani náplavku,“ líčí Alžběta Hliněná. „Obrovskou výhodou ale je, že do dvou hodin jsou v okolí perfektní lokality. Nepotřebujete ani auto, téměř všude se dostanete vlakem.“

Z italské klasiky se nabízejí Boloňa anebo Verona, ve městě tragické lásky se dokonce odehraje slavnostní zakončení olympiády. Tím to ale nekončí.

„Na seznamu tipů pro lidi, kteří sem přiletí, mám vždycky Como, respektive spíše menší města kolem něj,“ zmiňuje Alžběta Hliněná jedno z nejkrásnějších jezer země. „A to v létě i v zimě. Nedávno jsem tam byla na víkend, viditelnost nádherná, nikde ani noha, jen klid pod zasněženými vrcholky Alp.“

Kdo bude mít fanouškovský program nabitější a zároveň bude chtít utéci davům, tomu doporučuje procházku po architektonických perlách ve vilové čtvrti okolo náměstí Niccoló Tommaseo - ideálně přes Via Pietro Tamburini a dále odtud procházkou ke Tre Torri mimo hlavní turistický proud.

A kdo by nechtěl vynechat pravidelné hltání kilometrů v teniskách, nechť volí Idroscalo, vodní nádrž hned u letiště Linate. Za druhé světové války tu mimo jiné třeba tankovala letadla, nyní se Idroscalo proměnilo v ráj cyklostezek, dětských hřišť či běžeckých tras. A pořád je v dochozí vzdálenosti od konečné metra.

I když sám pracuje v organizačním týmu pro olympijskou hokejovou halu, Čech Pavel Kuba v rozhovoru pro Seznam Zprávy přiznával: „Na jih od Milána už hokej nikomu nic neřekne. Máme tým složený z Italů ze všech regionů a řeší se jen fotbal, fotbal, fotbal.“

Což je pořád varianta i pro únorové milánské dny. San Siro se promění v uvítací prostor pro olympioniky jen dočasně, posléze přijde možnost zažít jedinečnou atmosféru na duelech místních velkoklubů. 15. února půjde pro většinu sportovního Milána olympiáda stranou, když na San Siru v souboji gigantů přivítá Inter rivalský Juventus Turín. A 22. února, tedy v den zakončení her v amfiteátru ve Veroně, zde AC Milán hostí Parmu.