„Lidé se báli odejít.“ Fakulta řeší toxické praktiky oblíbeného profesora

Systematická manipulace, ponižování a zastrašování. Tak děkanka Filozofické fakulty Masarykovy univerzity Irena Radová popisuje chování, kvůli němuž byl známý kunsthistorik Ivan Foletti nejprve postaven mimo výuku a následně vyloučen. Ten vše popírá a označuje za pomluvy.

Podle vedení fakulty však nešlo o jednotlivé excesy, ale o dlouhodobý vzorec jednání namířený především proti lidem v podřízeném postavení. Zpochybňování odbornosti, osobní útoky i zásahy do soukromého života podle děkanky vytvořily toxické prostředí, v němž se studenti i zaměstnanci báli ozvat.

Radová přitom vychází ze závěrů šetření univerzitní ombudsmanky, která vyslechla více než stovku lidí. „Hluboce lituji všechny oběti (…) Omlouvám se jim za vše negativní, co na filozofické fakultě prožily, a mohu jim jen slíbit, že budu s týmem vedení fakulty implementovat všechna doporučení ochránkyně práv. Ta by měla pomoci předcházet situacím, které byly předmětem šetření,“ uvedla děkanka. Kvůli ochraně obětí zůstává univerzita v detailech zdrženlivá.

Fakulta jako by se rozdělila na dva tábory. Zatímco někteří zjevně oblíbeného profesora vehementně obhajují, jiní popisují dlouhodobou manipulaci, pomlouvání studentů i zaměstnanců nebo veřejné ponižování. Zmiňují také překračování profesních limitů - excesivní společné popíjení alkoholu, časté situace, kdy studenti u Folettiho běžně přespávali, nebo dokonce na nějakou dobu i bydleli. Opakovaně mluví také o jeho kritických komentářích na volbu partnerů či koníčků a tlaku na jejich změnu.

Roky strávené pod jeho vlivem vnímají jako mimořádně vyčerpávající a traumatizující. Několik zdrojů redakci potvrdilo, že některé z obětí kvůli problémům skončily na psychiatrii či musely vyhledat psychologickou pomoc.

Seznam Zprávy mluvily s řadou svědků, včetně těch, kteří podněty k prošetření podali. Velká část z nich vyjadřovala strach z možných dopadů - neuvádíme proto jejich pravá jména, redakce je nicméně zná.

O suspendaci i následném vyloučení Ivana Folettiho informoval jako první Deník N.

Lidé, kteří se v prostředí pohybovali, používají často jedno slovo: sektářství. „Byl tam silný kult osobnosti – on byl hvězda a středobod všeho. Také se dělo to, že všichni začali vypadat stejně, chovat se stejně, trávit volný čas spolu a bavit se jen mezi sebou,“ vzpomíná bývalá studentka, říkejme jí Valentina.

Většina oslovených mluví o vytváření úzké skupiny „vyvolených“. Vše začínalo nenápadně – nabídkami spolupráce, neformálními setkáními, společnými aktivitami. Časem ale přibývaly víkendy strávené pohromadě, návštěvy u studentů i pedagoga doma a tlak na to, aby skupina fungovala jako jediný sociální okruh.

S tím souviselo i postupné odřezávání lidí od okolního světa. „Když studentky jezdily za rodinou, komentoval to negativně. Říkal, že se mají osamostatnit, že jsou dospělé a nemají jezdit domů. Když měly partnery mimo skupinu, tlačil na ně, aby ty vztahy ukončily, a pároval lidi uvnitř komunity. Byl to postupný nátlak, kterému lidé podlehli. Komentoval jejich rodiny, zasahoval do osobních věcí, které s pedagogem běžně neřešíte,“ říká mladá žena.

Mnozí se tak ocitli v prostředí, kde se prolínalo studium, práce i osobní život – a odkud podle svědků nešlo odejít. „Mstil se lidem u státnic. Podkopával je, nenechal projít ty, kteří chtěli odejít ze skupiny. Spolky jsou samozřejmě v pořádku, ale ne pod pohrůžkou, že vám někdo zničí kariéru a nedostudujete. Tady to tak nebylo. Když někdo chtěl odejít, nešlo to. Dehonestoval je, vymyslel lživou kampaň. Pomlouval lidi napříč oborem,“ říká Valentina s tím, že i ona se rozhodla kvůli popsanému chování v akademické sféře nepokračovat.

Stejně popisuje vztahy další žena, pro účely textu Lucie. „Vše bylo navázáno na jednu osobu, která o všem rozhodovala. Neexistovala téměř delegace odpovědností. Dalším znakem byla snaha o izolaci – mluvil negativně o rodinách, partnerech, vztazích. Lidi rozděloval a manipuloval jejich vztahy,“ potvrzuje.

Svědci zmiňují také zákazy, které mnohdy začínaly nenápadně, postupně se ale stupňovaly. Týkaly se například kouření, používání technologií a sociálních sítí, ale i kontaktu s rodinou nebo přáteli.

„Lidé jim pak třeba na exkurzích telefonovali tajně. Postupně se vzdávali běžných věcí. Jednou z nejtvrdších věcí bylo, když ukázal na konkrétního člověka a začal zpochybňovat, proč se s ním bavíte. Postupně vás od něj izoloval. Lidé se pak ze strachu přestali bavit s ,nežádoucím‘ člověkem, aby sami neměli problémy,“ říká Lucie.

Jenže v tu chvíli byla skupina mnohdy středobodem celého života - místem studia, práce i většiny osobních vztahů. Ztrátu tohoto světa někteří psychicky neunesli.

Podobně věc popsala další bývalá studentka, absolventka Semináře dějin umění. I její identitu redakce zná, ale nezveřejňuje. Říkejme jí Vlasta. „Seminář kvůli tomu přicházel o řadu studentů. Lidé odcházeli, měnili témata, já sama jsem toho byla svědkem. Nebylo to dobré prostředí,“ říká.

Chování Ivana Folettiho označuje za nepřijatelné. Podobně jako další lidé, i ona mluví o tom, že k popsaným situacím docházelo dlouhodobě. Společně s dalšími studenty opakovaně zvažovala podání trestního oznámení, většina popsaných situací se však pohybovala spíše v etické než trestněprávní rovině.

Do doby, než na univerzitě vznikla funkce univerzitní ombudsmanky, podle ní neexistoval bezpečný a citlivý prostor, kde by bylo možné podobné zkušenosti řešit. I to vysvětluje, proč se někteří ozývají až s výrazným časovým odstupem.

„Tito lidé byli traumatizovaní. Já sama jsem byla svědkem toho, že od roku 2012 zde byly desítky, možná stovky lidí, kteří si nesli trauma z toho, co zažili. Na tato příkoří jsem opakovaně upozorňovala. Obracela jsem se i na tehdejšího vedoucího katedry, který však žádné kroky neučinil,“ tvrdí Vlasta.

Strach z následků podle ní přetrvává dodnes. „Lidé, kteří na pracovišti stále působí, se často bojí ozvat, protože mají strach, že by jim to mohlo ublížit. Myslím, že si to všichni dokážeme představit,“ dodává.

Někteří si navíc dlouho neuvědomovali, že jsou vystaveni manipulaci, a vinu hledali u sebe. „Psychické násilí je křehké a člověk si dlouho nepřipouští, že mu bylo ublíženo,“ doplňuje Lucie.

Část studentů se po negativních zkušenostech snažila s profesorem omezit kontakt, v relativně malém oboru dějin umění to ale bylo téměř nemožné. Zastával řadu důležitých funkcí – kromě učitele byl také zástupcem vedoucí semináře, garantem magisterského studia v angličtině, vedoucím oborové rady, členem fakultního senátu i osobou odpovědnou za zahraniční pobyty Erasmus.

Seznam Zprávy oslovily také Ivana Folettiho s žádostí o komentář i vyjádření ke konkrétním tvrzením. Uvedl, že si není vědom jakéhokoli porušení svých pracovních povinností nebo etického kodexu univerzity. Závěry šetření odmítá a s rozhodnutím děkanky rozvázat pracovní poměr nesouhlasí. „Vnímám jej jako důsledek osobní antipatie vůči mé osobě a jako nebezpečný precedens jednání s cílem umlčení kritického hlasu v rámci vnitrofakultní politiky,“ myslí si.

Stížnosti považuje za „koordinovanou snahu o poškození reputace“, „důsledek toxické atmosféry na pracovišti“ a za „vyvrcholení dlouhodobých pomluv a nepřátelského chování“. „Jsem upřímně šokován tím, kam až někteří kolegové, kolegyně a studující byli schopni zajít,“ napsal redakci.

K tomu, že si mnozí lidé odnesli psychické následky, uvedl následující: „Zasahuje mě příběh každého člověka, který se potýká s psychickými problémy, pro které musí vyhledávat psychoterapeutickou pomoc, já nicméně plně odmítám odpovědnost za psychický stav studujících.“

Ohradil se také proti postupu univerzitní ombudsmanky, který označuje za „neprofesionální, zaujatý a netransparentní“. „Nastalou situací jsem zarmoucen a jsem hluboce zklamán mechanismy fungování instituce, na níž jsem více než deset let s velkým nadšením pracoval a která nepodnikla naprosto žádný pokus o vyřešení vztahů na pracovišti smírnou cestou,“ uvedl. Dodal, že chce podnikat právní kroky na svou obranu.

Podle univerzitní ochránkyně práv šlo o nejrozsáhlejší případ, jaký dosud řešila. Šetření začalo na podzim 2024. Její pracoviště v něm pracovalo s více než stovkou písemně zaznamenaných výpovědí, ochránkyně současně prověřovala i související oznámení podaná samotným Folettim a dalšími zaměstnanci semináře. Šetření uzavřela na konci loňského roku.

Mnoho svědků také popisuje extrémní tlak, který profesor údajně vytvářel. Studenti pro něj velmi často pracovali, často ale za minimum peněz nebo úplně zdarma. „Nebála bych se použít termín vykořisťování. Nebyli adekvátně zaplacení a chtěl po nich výkony, které výrazně přesahovaly to, co po nich vyžadovala univerzita. Tlak na výkon a čas byl naprosto nadstandardní,“ myslí si Valentina.

„Typické bylo, že studenti seděli v knihovně, on tam občas přišel, chytil vás důvěrně za rameno a řekl: ,Co studujete? Pojďte. Potřeboval bych, abyste mi napsala e-mail.‘ Studenti mu běžně odpovídali na osobní korespondenci, dělali mu asistenty, zařizovali mu veškerou agendu,“ dodává.

Lidem, kteří mu byli po vůli, nabízel možnosti - účast na projektech, zahraničních stážích nebo třeba na pobytech Erasmus. V opačném případě se mstil. „Typicky začal zpochybňovat kvalitu práce daného člověka. Tvrdil, že není dobrý badatel, vědec, že jeho práce nemá úroveň,“ říká žena.

Podobné chování Seznam Zprávám popsal jeden z mužů, který na filozofické fakultě přednáší. „Opakovaně lhal o kolezích, snažil se je podkopávat. Když jsem na univerzitu nastoupil, byl jsem překvapený mírou jeho nepřátelství,“ uvádí.

„Jeho technika byla vybírat si mladé ženy, které jsou snadno ovlivnitelné, a říkat jim, že jsou výjimečné. Když je vám devatenáct, vnímáte to jinak. Pak jim naznačoval, že pokud chtějí kariéru, musí být na něm závislé,“ domnívá se pedagog.

I on uvádí, že lidé se profesora báli. Kvůli špatné atmosféře na katedře zvažoval, že změní práci. Jindy Foletti údajně trval na tom, aby jeho jméno bylo na publikacích kolegů, i když se na pracích nepodílel. „Tvrdil, že je to normální, protože je vedoucí centra. Pro mě je to neetické a nepoctivé. Ale také to vytvářelo prostředí závislosti,“ myslí si.

Podobně jako další lidé, i on měl zkušenost s tím, že se Foletti často vyptával a následně sdílel citlivé informace o různých osobách. „Pamatuji si schůzku, kdy mi vyprávěl o duševním zdraví kolegy, nebo mluvil o sexualitě jiného,“ vzpomíná přednášející. „Myslím, že co dělal se studenty, bylo mnohem horší, protože jsou mnohem zranitelnější, využíval mocenskou nadváhu.“

Dalším z problémů byla údajná všudypřítomnost alkoholu. „Často se to zlehčuje tím, že profesoři přece mohou jít se studenty na pivo, ale tady to bylo v extrémní míře. Alkohol byl přítomný všude, i na exkurzích. Překračovalo to hranici profesionálního vztahu, při popíjení se probíraly velmi osobní věci,“ popisuje Valentina.

Foletti podle ní alkohol studentům běžně nabízel také přímo na univerzitní půdě, například během oficiálních zkoušek. „Řekl třeba: ,Vypadáte nervózně, dejte si panáka.‘ V kanceláři měl poličku s lahvemi alkoholu. Bylo běžné, že se tam se studenty hromadně pilo. Paradoxní je, že nám to nepřišlo divné, protože se to dělo už od prvního ročníku,“ vypráví Valentina.

Stejné chování redakci potvrdil i další dobře informovaný zdroj z prostředí univerzity.

„Alkohol jsem se studujícími – coby dospělými lidmi – příležitostně v rámci různých společenských akcí konzumoval,“ reagoval na dotazy k tomuto počínání Foletti. K tomu, jestli se to dělo i během zkoušek, se nevyjádřil.

Večírky byly v okruhu profesora časté. I na nich se ale měl dopouštět dalších nevhodných komentářů. „Ve francouzštině třeba komentoval, jak vypadají studentky, říkal, co by s nimi dělal. S dalšími studenty hodnotil, která je ,dobrá‘ a která ne. Mluvil jazykem, kterému nerozuměly,“ svěřila se jedna z žen. I takové chování ovšem Foletti důrazně odmítá.

Jak už ale bylo zmíněno, fakulta se rozdělila na dva oddělené tábory. Zatímco někteří lidé popisují velmi závažná svědectví, jiní spolupracovníci nebo studenti Folettiho obhajují.

Přibližně dvacítka současných i bývalých studentů podepsala prohlášení, ve kterém se profesora zastávají a postup děkanky i ombudsmanky kritizují. „Rozhodnutí paní děkanky o rozvázání jeho pracovního poměru považujeme za jednostranné čtení situace a vede nás ke ztrátě důvěry v Masarykovu univerzitu,“ stojí v dokumentu.

„Chtěli bychom se vymezit proti tvrzením, že naše pozitivní zkušenost s výukou a vedením profesora Folettiho je výsledkem ,nadstandardních vztahů‘, ,privilegované pozice‘, ,umné manipulace‘, nebo údajného nedostatku kritického myšlení,“ pokračuje sdělení.

Podobný dopis sepsali také někteří zaměstnanci RE:CENTu, Centra pro studium a popularizaci středověké vizuální kultury, kde Foletti působil. „Ztratili jsme důvěru nejen v nezávislost institutu ochránkyně práv na Masarykově univerzitě, ale i v samotnou univerzitu, na které se již necítíme bezpečně,“ napsali.

Někteří se proto rozhodli univerzitu opustit, jiní tento krok zvažují. „Jsme přesvědčeni, že postup ochránkyně práv a rozhodnutí děkanky jsou nebezpečným precedentem, na jehož základě bude možné poškodit osobnost i kariéru kohokoliv na MU,“ vysvětlili v prohlášení.

Proti těmto tvrzením se však ombudsmanka Eva Janovičová, která měla šetření na starosti, důrazně ohrazuje. „Mám za to, že jde o účelová tvrzení, jejichž cílem je poškodit Pracoviště celouniverzitní ochrany práv Masarykovy univerzity a znevěrohodnit průběh i výsledky šetření,“ reagovala.

„Širší kontext situace byl zohledněn velmi důkladně: systematicky jsme mapovali celkové vztahy na pracovišti Semináře dějin umění a jejich vývoj v čase, nikoli pouze jednotlivá tvrzení vztahovaná k profesorovi Folettimu,“ dodala.

Některé oběti označují zpochybňování jejich výpovědí za velmi zraňující. Proto také část z nich plánuje reagovat na podporovatele profesora v připravovaném prohlášení, kde chtějí vysvětlit podle nich zavádějící informace.