Článek
Rozhovor si také můžete poslechnout v audioverzi.
Jedním z režimů, které se začaly za éry Donalda Trumpa otřásat v základech, je ten kubánský.
Tamní revoluce právě oslavila 68. výročí vzniku, podle řady expertů se ale následovníci Fidela Castra nacházejí v nejkritičtější hodině. A současný šéf Bílého domu tvrdí, že castrismus zkolabuje do konce tohoto roku.
Seznam Zprávy si k přelomovým událostem v Jižní Americe přizvaly amerikanistu Jiřího Pondělíčka a politologa se zaměřením na jihoamerický region Jaroslava Bílka. V druhé části rozhovoru (tu první si můžete přečíst zde) se zamýšlejí nad Trumpovou snahou přepsat úspěchy demokrata Baracka Obamy a především potom nad dramatickou situací na Kubě.
„Mohou tam prostě lidé umírat hlady nebo na nedostatek léků,“ varuje Bílek v souvislosti s Kubou.
Oba odborníci mají nicméně za to, že americký prezident nakonec s Kubou uzavře dohodu. „Mám takový pocit, že představitelé režimů ve Venezuele a na Kubě vědí, že je Trump vždycky připraven cokoliv označit za svoje vítězství, i když tomu třeba ve skutečnosti není,“ poznamenává Pondělíček.
První část rozhovoru:
Kuba zápolí s ropnou blokádou, úbytkem turistů a některé země posílají domů kubánské lékařské mise, které režimu dekády vydělávaly velké peníze. Může tohle všechno castrismus ustát?
Bílek: Pokud se dohodnou s Donaldem Trumpem, tak ano. Máme informace, že už probíhají jednání v Mexiku, kde to za kubánskou stranu řídí Raúl Rodríguez Castro, vnuk Raúla Castra, což dává smysl.
Raúl Rodríguez je členem Castrovy rodiny a příslušníkem armády, což je ta nejdůležitější instituce na Kubě. A podobně jako v případě Venezuely se Spojené státy mají na čem dohodnout, konkrétně na liberalizaci ekonomiky a na omezení přítomnosti zpravodajců z Ruska a Číny. Taková dohoda by šla opět prodat jako vítězství.
Jaroslav Bílek
Nejde ale Trumpovi a především potom šéfovi jeho diplomacie Marco Rubiovi o proslulost? V kubánské diaspoře v Miami by se zřejmě stali nesmrtelnými, pokud by castrismus přivedli k pádu…
Bílek: Trochu odbočím. Možná se pletu, ale někde jsem četl, že jeden z důvodů, proč Trumpovi vadila třeba jaderná dohoda USA s Íránem, byl fakt, že ji podepsal Barack Obama a ne on. Že mu víc vadil ten podpis než znění dohody. Podobně může nahlížet i na dohodu, kterou Obama uzavřel i s Kubou (v roce 2017 USA a Kuba podepsaly smlouvu o normalizaci vztahů, pozn. red.). Trump možná chce tu samou dohodu, ale aby pod ní byl podepsaný on sám.
Pondělíček: Takhle to prý bylo i s obchodní dohodou USA-Kanada-Mexiko. Trump říkal, že je špatná a že ji nenáviděl. Udělal v ní ale jen drobné změny a začal to hned označovat za tu nejlepší dohodu všech dob. Trump je skutečně geniální v umění prodat vlastně cokoliv jako svoji výhru.
Mám takový pocit, že představitelé režimů ve Venezuele a na Kubě vědí, že je vždycky připraven cokoliv označit za svoje vítězství, i když tomu třeba ve skutečnosti není. A že jim stačí, když mu nebudou veřejně ten jeho hezký narativ o vítězstvích zpochybňovat, když nebudou rozporovat, jak se mu všude daří a jak mu všichni ustupují. On je vlastně ochotný zkousnout dost věcí, které jako výhra rozhodně nevypadají.
Bílek: Ještě jeden dovětek s tím nedrážděním Donalda Trumpa: Hodně se vtipkuje, že důvodem, proč si Donald Trump nevšímá Nikaraguy, což je v této části světa další tvrdá diktatura, je primárně to, že Ortegovi (Daniel a jeho žena Rosario Murillo, pozn. red.) nemají účet na sociální síti X, a tím pádem na Donalda Trumpa nijak nereagují.
Kdo jsou Daniel Ortega a Rosario Murillo?
Vidíte na Kubě nějakou opoziční figuru, jako je María Corina Machado ve Venezuele? Zdá se, že kubánská opozice je úplně rozprášená…
Bílek: Kubánská opozice je mnohem víc zdecimovaná. Režim byl represivnější, je to ostrov, malé území, takže se to lépe kontroluje, lépe ovládá. Když se navíc podíváte na takového Raúla Castra, kterému je 94 let, víte, že počet lidí, kteří prožili na Kubě celý život a neznají nic jiného, je strašně velký.
V takovém systému se daleko hůř buduje opozice, protože už si nepamatujete jiné životní okolnosti. Přeci jenom Venezuela byla před nástupem Huga Cháveze (zakladatele venezuelské socialistické revoluce) a především potom Nicoláse Madura jasně demokratickou zemí. Venezuelané mají v živé paměti, že režim byl kdysi jiný a že země fungovala jinak. Co si ale mají pamatovat na Kubě? Ti nejstarší si pamatují ještě třeba Fulgencia Batistu, což ale taky nebyla žádná výhra.
Vidíte nějakou naději na to, že by se Kubánci mohli dočkat svobody a po bezmála 70 letech se zbavit diktátora?
Bílek: Jde spíš o to, co důležitého se stane v následujících měsících. Očekávám, že nejpravděpodobnějším scénářem na Kubě je, že se americká administrativa s tou kubánskou dohodne a pojedou spolu nějaký byznys.
Ano, pořád tu existuje možnost, že se nedohodnou a buď tam lidé povstanou, nebo se třeba část elity nějak rozdělí. To všechno se může technicky stát, ale chtěl bych zdůraznit, že pokud Spojené státy budou pokračovat v ropné blokádě, Kubáncům na ostrově hrozí humanitární katastrofa. Mohou tam prostě lidé umírat hlady nebo na nedostatek léků.
Blokáda je forma mezinárodního tlaku, která rozhodně není v souladu s mezinárodním právem a rozhodně bychom k tomu neměli být cyničtí a slepí.
Mohl by Trumpovi politicky ublížit fakt, že to byl on, kdo blokádu vytvořil a byl by tedy svým způsobem zodpovědný za to, že na Kubě umírají lidé?
Pondělíček: Pokud jde o to, jak to vnímají v USA, tak tam jsou prostě jiné věci, které mu škodí, a Kubu zřejmě moc Američanů řešit nebude. I já se domnívám, že nejpravděpodobnějším výsledkem krize bude dohoda. Koneckonců je to něco, o co Trump i stojí.
Přirovnal bych tu situaci k výroku, který se připisuje Franklinu Delano Rooseveltovi. Když mu jeho ministr zahraničí o nikaragujském diktátorovi Anastaziu Somozovi řekl: „Vždyť je to parchant!“, Roosevelt na to odvětil: „Ale je to náš parchant!“
Myslím, že to bude v Latinské Americe i přístup Trumpovy administrativy, tedy zajistit stabilitu a zamezit vlivu Ruska a Číny. Jestli bude demokracie, nebo ne, je pro Trumpa tak na pátém šestém místě.
Jiří Pondělíček
To je dost šokující, ale Amerika se za Donalda Trumpa zřejmě opravdu dost proměňuje…
Pondělíček: Proměňuje. To je jedna věc, ale také si musíme uvědomit, že vůči Latinské Americe to ze strany USA nikdy nebylo to samé, co třeba vůči Evropě.
Tady u nás se Americe hodil demokratizační narativ a útoky na Sovětský svaz skrze nedodržování lidských práv a podobně. V Latinské Americe ale USA dlouhodobě nadřazovaly stabilitu, přehlednost a geopolitický zájem nad demokracií. Čili v tomto směru Trump není nijak přelomový. Možná jen v tom, jak otevřeně říká, že mu jde o ropu.
Bílek: Tady se o tom v dějepise neučí a moc se o tom ani nebavíme, ale Spojené státy za studené války podporovaly Somozovu diktaturu v Nikaragui, pravicovou diktaturu v Salvadoru, pravicovou diktaturu v Guatemale, která prováděla genocidu původního obyvatelstva, s paraguayským diktátorem Alfredem Stroessnerem taky byli docela přátelé. S Augusto Pinochetem v Chile to bylo různé, ale taky proti němu úplně nevystupovali, proti argentinské vojenské juntě taky úplně nebyli.
Američani prostě v Jižní Americe pomáhali udržovat režimy, které páchaly hrozné věci a rozhodně porušovaly lidská práva.
