Článek
Když íránský režim v lednu tvrdě potlačoval protivládní demonstrace, snažil se americký zvláštní vyslanec Steve Witkoff spojit s íránským ministrem zahraničí Abbásem Arakčím.
Chtěl zjistit, jestli pohrůžky prezidenta USA Donalda Trumpa přiměly Teherán odvolat popravy protestujících.
Aby předešel případnému nedorozumění, zavolal Arakčí prezidentu Masúdu Pezeškjánovi, jestli vůbec může na Witkoffovu žádost odpovědět. Pezeškján odvětil, že neví, a odkázal ministra na Alího Larídžáního.
Zákulisní epizodu popsal – s odkazem na dva anonymní přední představitele Íránu a bývalého diplomata – americký deník The New York Times (NYT). Reportérka Farnaz Fassihiová také v textu líčí, jak íránský nejvyšší vůdce ajatolláh Alí Chameneí připravuje struktury režimu na válku se Spojenými státy.
Rostoucí vliv
Alí Larídžání se loni v létě po dvanáctidenní válce mezi Íránem a Izraelem stal šéfem íránské Nejvyšší rady národní bezpečnosti. Od té doby jeho vliv roste a podle NYT se už delší dobu ukazuje, že v hierarchii přeskočil i prezidenta Pezeškjána.
Nejde jen o kontakt s Witkoffem. List to dokazuje i na základě dalších informací, které poskládal díky šesti íránským zdrojům, včetně jednoho přímo z Chameneího kanceláře a dalších z vlivných Revolučních gard a z íránské diplomacie. Jednotlivá zjištění potvrzují i zprávy v íránských médiích.
Portfolio Larídžáního kompetencí se za poslední měsíce zvětšilo. Dostal na starosti potlačení lednových protestů, vyjednávání s klíčovými spojenci, jakým je Rusko, partnery v regionu (Katar, Omán) i s nepřátelskou zemí, jako jsou Spojené státy.
Zároveň dohlíží na přípravu plánů pro případ války s USA. Podle NYT už s ní v Teheránu raději počítají, přestože tento týden se mají v Ženevě znovu sejít američtí a íránští diplomaté.
Washington chce Teherán dotlačit hlavně k ústupkům v oblasti íránského jaderného programu a podle všeho už je netrpělivý. Witkoff o víkendu v rozhovoru pro televizi Fox News řekl, že prezident Trump už se „diví“, že Írán ještě „nekapituloval“ pod tlakem vojenské síly, kterou Američané na Blízkém východě shromáždili.
Pezeškján nárůstu Larídžáního vlivu nevzdoruje. Deník NYT to ilustruje na záznamu z lednového jednání vlády, který zveřejnila íránská média. Prezident na něm říká, že navrhl Larídžánímu, aby uvolnil restrikce na připojení k internetu, protože to poškozuje obchod.
Bezpečnostní šéf čerpá svůj vliv ze vztahu s Chameneím, což je ostatně v Íránu nezbytnost.
„Nejvyšší vůdce Larídžánímu plně důvěřuje. Věří, že Larídžání je pro tuto citlivou situaci vhodným člověkem vzhledem k jeho politickým zkušenostem, bystré mysli a vědomostem,“ řekl NYT přímo z Teheránu konzervativní analytik blízký vládě Náser Imání.
Zkušený hráč
Sedmašedesátiletý Larídžání není v íránské politice žádným nováčkem. Člen elitní rodiny se do nejvyšších pater propracoval i díky sňatku s dcerou vlivného ideologa ajatolláha Mortezy Motahharího.
Deset let řídil íránská státní média, 12 let byl předsedou parlamentu, měl na starosti vyjednávání strategické dohody s Čínou a krátce také zastával svou současnou funkci nejvyššího bezpečnostního představitele. Už v té době měl na starosti také diplomacii okolo íránského jaderného programu.
Ačkoli se narodil v Iráku, málokdo v Teheránu pochybuje o tom, že je Larídžání přesvědčeným íránským nacionalistou.
„Vypočítavý zastánce tvrdé linie, jehož politické rozhodování ovlivňují stejnou měrou oportunismus, pragmatismus a íránský nacionalismus. Pravděpodobně to bude prohnaný hráč,“ shrnul před časem jeho osobnost analytik Ali Alfoneh z amerického think-tanku Arab Gulf States Institute.
Například poměrně respektovaný saúdskoarabský International Institute for Iranian Studies o něm píše, že dokáže vycházet s íránskými reformisty i konzervativci.
V minulosti patřil k zastáncům mezinárodní dohody o kontrole íránského jaderného programu. Spory měl s konzervativním exprezidentem Mahmúdem Ahmadínežádem, naopak podporoval reformní kurz jeho nástupce Hasana Rúháního, napsala v minulosti americká Atlantic Council.
Výhrady části režimu
Ne vždy se ale Larídžání nacházel v přízni íránského duchovenstva.
Rada dohlížitelů, která mimo jiné posuzuje vhodnost politických kandidátů, dvakrát odmítla jeho úmysl ucházet se o funkci prezidenta. V době jeho jmenování do současné pozice to podle perskojazyčné exilové televize Iran International vyvolávalo mezi komentátory zdvižené obočí.
Stanice zdánlivý rozpor interpretovala jako další důkaz toho, že za zdmi íránských vládních paláců se navzdory nebývalým tlakům, kterým země čelí, odehrává boj o moc.
Analytik Ali Vaez z amerického think-tanku International Crisis Group pro NYT připomněl, že „superlepidlem“ mezi různými frakcemi v Íránu zůstává nejvyšší vůdce Chameneí. „Každý chápe, že když tu nebude, bude těžké udržet systém pohromadě,“ dodal.
A právě na tuto alternativu už se podle zjištění amerického deníku šestaosmdesátiletý Chameneí připravuje. Režim v tomto směru vnímá jako varování loňský konflikt, při kterém Izrael dokázal rychle zlikvidovat podstatnou část vedení ozbrojených i politických složek země.
Síť nástupců
Chameneí už před časem údajně určil své možné nástupce. Larídžání mezi nimi s největší pravděpodobností není, protože nejvyšším vůdcem se může stát jedině duchovní, mezi které on nepatří.
Zároveň jmenoval čtyři stupně potenciálních nástupců pro každou klíčovou vojenskou a vládní funkci, jejíž obsazení osobně určuje. A každého v důležité pozici pověřil, aby udělali to samé pro funkce, které podléhají zase jim.
Nejvyšší vůdce tak chce pojistit stabilitu režimu, pokud by případný útok znemožnil komunikaci nebo některé lidi zabil.
Íránský nejvyšší vůdce Alí Chameneí.
„Očekává, že se stane mučedníkem, a říká si: ‚Tohle je můj systém a můj odkaz, vydržím až do konce,“ komentoval to pro NYT expert na Írán Vali Nasr z americké Univerzity Johnse Hopkinse pro pokročilá mezinárodní studia.
„Rozděluje moc a připravuje stát na další velkou věc, tedy následnictví a válku, s vědomím, že následnictví může přijít jako důsledek války,“ dodal.
Režim podle zdrojů NYT podniká také vojenské přípravy. Rozmístil systémy pro odpal balistických raket podél irácké hranice (co nejblíž Izraeli) i na jižním pobřeží (v dosahu amerických základen), pořádá vojenská cvičení nebo chystá rozmístění speciálních sil do ulic íránských měst, aby v případě útoku zabránily nepokojům.
