Článek
Majitelé nemovitostí letos v řadě měst zaplatí na dani víc než loni. Zatímco stát do jejího nastavení nezasahoval, řada měst a obcí upravila takzvaný místní koeficient, podle kterého se odvíjí výsledná částka, kterou vlastníci nemovitostí zaplatí.
Podle dat Finanční správy si výši daně pro letošní rok upravila zhruba každá sedmá obec, většinou směrem nahoru. Celkově po úpravě výše daně z nemovitosti sáhlo pro letošní rok 854 obcí.
„Zatímco stát pro rok 2026 ponechal inflační koeficient na hodnotě jedna, a nedochází tak k automatickému plošnému navýšení daně, pro mnoho vlastníků to neznamená, že budou platit stejnou daň jako loni. Obce totiž mohou daň zvýšit, či snížit,“ upozorňuje daňová poradkyně Iveta Štochlová z BDO.
Daň z nemovitosti pro obyvatele a firmy
Z letošních změn se začíná rýsovat poměrně jasný vzorec. Obce se snaží chránit vlastní obyvatele, zároveň ale hledají dodatečné příjmy u nemovitostí využívaných k podnikání nebo rekreaci.
„Aktuálním trendem je snižování daně u bytových jednotek, zejména pak pro rezidenty s trvalým pobytem. Výpadek z rozpočtu však obce často kompenzují tím, že daň navyšují u průmyslových či jinak podnikatelsky využívaných staveb,“ říká daňový poradce Petr Koubovský z právnické a poradenské společnosti Rödl.
Příkladem města, kde lidé budou platit nižší daň u bytů, je Týnec nad Sázavou. Město výrazně snížilo místní koeficient u bytových jednotek z maximální hodnoty pět na polovinu. U bytů snížilo daň i město Chodov v Karlovarském kraji.
Zvýšení daně u průmyslových a logistických areálů má navíc často i kompenzační logiku. Obce jím reagují na dopravní zátěž, hluk nebo tlak na infrastrukturu.
„Pokud nedojde k dohodě mezi investorem a obcí, je to často jediný mechanismus, jak mohou obce tyto areály zpoplatnit a alespoň částečně kompenzovat jejich dopady na kvalitu života,“ říká místopředseda Svazu měst a obcí Pavel Drahovzal.
Pro konkrétní katastrální území nastavilo koeficient 125 obcí, pro vybrané parcely 138 obcí. Kromě toho 1201 obcí stanovilo zvláštní koeficient pro vybrané typy nemovitostí.
„Čím dál častěji vidíme, že obce pracují s koeficienty jako s jemným regulačním nástrojem. Umí cílit na rekreační nemovitosti, garáže nebo podnikatelské objekty, případně naopak korigovat dopady tam, kde se daň stala politicky či ekonomicky neudržitelnou,“ podotkla Iveta Štochlová z BDO.
U rekreačních nemovitostí se daň zvyšuje například v Železné Rudě. Zatímco loni obec uplatňovala koeficient 1,5, letos ho zvedla na 2,7. U chaty či chalupy o rozloze zhruba 70 metrů čtverečních to v praxi znamená meziroční navýšení daně přibližně o tisíc korun.
Významná položka obecních rozpočtů
Vedle regulační funkce má daň z nemovitosti pro obce i zásadní rozpočtový význam. Jde totiž o jeden z mála příjmů, který jim připadá v plné výši.
„Pokud se koeficient pohybuje v rozmezí od trojky až do pětky, může jít klidně o 15 procent příjmů obce. To už je velmi významná částka,“ říká místopředseda Svazu měst a obcí a starosta Velkého Oseku.
Nad hranici tří pro letošní rok zvýšilo daň asi 130 obcí. Některé navyšovaly mírněji a z nízkého základu.
„Děčín měl nízký místní koeficient pro daň z nemovitých věcí. Aktuálně ho zvýšil z jedné na dva, což má městu přinést cca 50 milionů korun do rozpočtu,“ komentuje Koubovský. „Dále například Nové Město na Moravě zvyšuje koeficient pro okrajové části města (z 1,4 na 1,6), zároveň u rekreačních nemovitostí vzroste místní koeficient dokonce na 1,9,“ vyjmenovává daňový poradce.
O něco složitější změna nastává podle jeho slov v Rokytnici nad Jizerou. „Pro obytné domy a byty obývané lidmi bez trvalého pobytu se místní koeficient vyhláškou zvedá ze dvou na pět, avšak současně je dle opatření obecné povahy ponechán místní koeficient ve výši dva u nemovitostí ve vlastnictví rezidentů s trvalým pobytem,“ popisuje Koubovský praxi, ze které těží lidé přihlášení k trvalému pobytu v obci.
Z čeho se skládá daň z nemovitosti?
Výši daně v jednotlivých obcích ovlivňuje trojice koeficientů, z nichž část je pro obce daná a část ovlivňují svým rozhodnutím.
Základní koeficient je stanovený podle počtu obyvatel. Obce ho pouze mohou zvýšit o jednu kategorii, a to konkrétně pro celou obec, jednotlivé katastrální území nebo jednotlivý městský obvod nebo městskou část, nikoli pro vybrané části obce.
Dále existuje inflační koeficient, který reaguje na výši inflace. Obce ho nemohou ovlivňovat a může být buď zachován, nebo zvýšen. Jeho hodnota nikdy meziročně neklesá. Jeho výše se tentokrát nezvyšuje, zůstává na hodnotě jedna.
Posledním je místní koeficient, který je hlavním nástrojem obcí k nastavení míry daně z nemovitých věcí. Nastavovat ho mohou libovolně jak pro celou obec, tak pro jednotlivé městské části, jednotlivé parcely, typy budov apod. Stanovit ho lze ve výši 0,5 až 5,0. V případě hodnoty jedna se výše daně nijak nemění a použitím hodnoty od 0,5 do jedné tak mohou obce vypočtenou daň i účinně snižovat.
Ke snížení daně na celém území pomocí místního koeficientu naopak sáhlo deset obcí. Na nejnižší možnou hodnotu 0,5 ho nastavily čtyři obce, a to Částkov na Tachovsku, Balkova Lhota na Táborsku, Kouty na Třebíčsku a Kozomín na Mělnicku.
Daň z nemovitosti je splatná do 1. června. Pokud ji finanční úřad vyměří nad 5 tisíc korun, lze ji rozdělit do dvou splátek, kdy první je splatná 1. června a druhá do konce listopadu. Loni se na dani vybralo 23,6 miliardy korun, meziročně o 2,2 procenta víc.
