Ruská raketa roztrhla panelák vejpůl. Teď zůstala jen zasněžená jáma

Reportáž si také můžete poslechnout v audioverzi.

/Od zvláštního zpravodaje na Ukrajině/

Devítipatrový obytný dům číslo 8 na ulici Vasyla Stuse v ukrajinském městě Ternopil vypadal stejně jako všechny okolní na sídlišti nazvaném Slunečná. Mnoho jeho obyvatel ale loni 19. listopadu východ slunce už nezahlédlo.

Před ním, přesně v 6:41, dopadla přímo na budovu ruská raketa Ch-101. Roztrhla ji vejpůl, zmizelo šest horních pater.

Nejhorší útok na západní Ukrajině během války, od jejíhož začátku v úterý uplynuly čtyři roky. A čtvrtý nejhorší na obytnou budovu. Zahynulo 38 lidí, zásah dostal také blok na druhé straně silnice.

Dnes je tichým svědkem tragédie zasněžená jáma, obehnaná červenou páskou. Naproti stojí škola a vedle ní dětská knihovna. Mezi mrtvými z 19. listopadu je sedm dětí.

„Připadalo mi to, že se všechno hýbe. Jako při zemětřesení. Sousedka zrovna procházela po chodníku, když to přiletělo. Jiný soused viděl, když ji vytáhli. Bylo to prý strašné, tělo úplně slisované,“ říká důchodce Volodymyr, který bydlí o jeden dům vedle.

„Pokud vím, tak na Ternopil letělo ten den šest raket Ch-101 a mířily na továrnu, která je nedaleko odsud. Ale jedna spadla sem. Radši na to nevzpomínat,“ dodává.

Zatímco na jiných místech Ukrajiny zůstávají zasažené obytné budovy v troskách, tady zůstala jen ta jáma. Radnice rozhodla o stržení zbytků zdi, protože oprava nebyla možná a hrozilo další zřícení.

Na západě Ukrajiny žádná válka není, říkají někteří lidé pochybující o vážnosti konfliktu. Ternopil ale leží blíže Praze než frontové linii na Donbase a často se zapomíná, že vojáci, bojující na frontě, jsou z velké části právě ze západních částí země. Ano, válka na západní Ukrajině je jiná než na východní, ale je.

Starosta Ternopilu Serhij Nadal v rozhovoru pro Seznam Zprávy vzpomíná na ráno 19. listopadu jako na peklo: „Ráno mě probudil výstražný signál v mobilu, upozorňující na raketový útok. Těch je mnoho a jsou často, ale zpočátku nikdo neví, kam přesně raketa letí. Za několik minut jsem ale slyšel výbuch. Pak další a znovu další. Blízko a bylo mi jasné, že je zle.“

Když vzápětí dostal hlášení o místech dopadu, vyrazil tam autem. Už cestou pomáhal koordinovat záchranné akce, aby neztrácel drahocenný čas.

„Před zasaženým domem na ulici Vasyla Stuse jsem vystoupil z auta, opravdu to vypadalo jako peklo. Utržená horní část budovy, rozvalené trosky, z nichž se ozývalo lidské sténání. Někteří lidé stáli kolem v pyžamech a mlčky se dívali na svůj zničený dům. Někteří plakali, jiní mlčeli. Viděl jsem matky, jak se snaží z ruin vytahovat své děti,“ vypráví starosta.

Podle něj ale v takových situacích všechny složky záchranného systému vědí, co mají dělat, a odvedly skvělou práci. Lidé, kteří přežili a ztratili byt, dostali od města nové bydlení a finanční kompenzaci.

Válka podle Nadala Ukrajince stmelila. „Posílila se soudržnost. Navzájem si pomáháme, soused sousedovi, starým lidem a invalidům, lidé drží při sobě. Po 19. listopadu lidé více reagují na výstrahy před nálety a více se zajímají o to, kde jsou nejbližší kryty. Je to rána, která se nikdy úplně nezahojí, ale žijeme a pracujeme dále, nehodláme se poddat strachu,“ říká starosta.

Kolem místa, kde stál dům, prochází žena s nákupní taškou. Na chvíli se zastaví, pokřižuje se a jde dál.

„Znala jsem z toho domu mnoho lidí. Hlavně ze školy, někteří tam chodili s mými dětmi. Prý na tom místě bude stát kostel jako připomínka. Ale co já vím, ani nevíme, co bude zítra, s takovým sousedem, jako je Rusko,“ mávne rukou a pokračuje v cestě domů.