Článek
Zažil to snad každý český podnikatel, který se rozhodl rozjet novou továrnu nebo větší provoz v Německu, Polsku, Finsku či jiné severské zemi. Úřady mu často vycházejí vstříc, starostové z vybraného regionu si u něj podávají dveře, aby jej přesvědčili, že právě v jejich obci se mu bude líbit nejvíc, ptají se, zda chtějí k firmě zavést autobusovou linku.
U nás? Je to obec od obce, ale nezřídka má podnikatel pocit, že je spíš problém než příležitost.
Není se ale co divit. Experti, podnikatelé i mnozí zástupci státní správy se shodují, že jedním z nejsilnějších faktorů pomalejšího ekonomického rozvoje našich regionů je slabá motivace obcí aktivně podporovat větší i menší ekonomické projekty. Ať už se jedná o vysokorychlostní dopravu, nové průmyslové komplexy či zakládání menších firem, finanční i politické náklady – zejména u menších obcí – většinou převažují nad přímými příjmy.
Obec musí investovat do nových vozovek a parkovacích ploch, zajistit lékaře či školky pro rodiny nových pracovníků a k tomu často snášet větší hluk, provoz či další omezení kvality života. Z ekonomického rozvoje mohou plynout benefity v podobě zaměstnanosti nebo vyšších útrat v území, ale obec samotná získá jen minimum dodatečných peněz – drtivá většina daní, které nový provoz vytvoří, skončí ve státní pokladně.
To přitom není téma jen pro rychle rostoucí obce. I ty, kde podnikání stagnuje nebo odchází, by měly mít motivaci aktivně vytvářet lepší podmínky pro nové investice. V obou případech samospráva nese náklady a rizika – ale současné nastavení jí dává jen velmi omezený podíl na přínosech.
A to je právě rozdíl oproti Polsku, Finsku nebo Německu. Obce v těchto zemích mají své příjmy mnohem více než v Česku navázané na ekonomickou aktivitu na svém území. V sousedním Polsku asi 31 procent obecních příjmů plyne z ekonomické aktivity, v Německu 33 procent a v severských zemích se podíl pohybuje dokonce okolo poloviny. Průměr Evropské unie je na 23 procentech. U nás? Jsme lehce nad dvěma procenty. Zbytek přiteče bez ohledu na to, jestli v obci podnikání roste, nebo stagnuje.
Pes je zakopaný ve třech písmenkách. RUD - neboli v nastavení rozpočtového určení daní. Dlouhodobě zaznívá, že na tento mechanismus se nesahá. Jde o politicky citlivé téma, které těžko přináší rychlé body, protože je pro veřejnost málo srozumitelné. Teď ale šance přišla. V Hospodářské strategii vlády se totiž o revizi RUD píše. Hotovo má být v roce 2028.
V rámci Druhé ekonomické transformace dlouhodobě upozorňujeme na potřebu zavést motivační podíl samospráv na příjmech z místní ekonomiky. Jde o to posílit vazbu mezi místní ekonomikou a místní hospodářskou politikou. Pokud se nemá zvyšovat celkový podíl obcí na vybraných daních, je zásadní alespoň změnit to, jak silně se jejich příjmy odvíjejí od skutečné ekonomické aktivity v území.
Dnes je hlavním prvkem příjmů obcí, který je skutečně navázán na ekonomickou realitu, podíl na dani z příjmu fyzických osob. Obce získávají 1,5 % z daně z příjmu fyzických osob na základě počtu zaměstnanců s trvalým bydlištěm na jejich území, což odpovídá zhruba 1,4 % obecních příjmů. Částečně tuto roli hraje i daň z nemovitosti, ale přímou vazbu na místní ekonomiku má jen omezená část jejích výnosů. Sečteno: na ekonomickou aktivitu je navázáno jen 2,3 procenta obecních příjmů.
Často zaznívá, že si obce mohou pomoci zvýšením daně z nemovitosti. Ta ale slouží spíše jako regulační nástroj a nereflektuje přidanou hodnotu ekonomiky. Stejnou daň zaplatí montovna i vývojové centrum, přestože jejich přínos pro region je zásadně odlišný. Jako nástroj podpory kvalitního ekonomického rozvoje je proto omezená.
Cílem Česka by mělo být přiblížit se alespoň evropskému průměru – tedy 23 procentům. Můžeme jít postupně, aby obce měly čas se přizpůsobit novým pravidlům. Určitě by se měl zvýšit podíl obcí na dani z příjmu fyzických osob a změnit způsob jeho výpočtu. Dnes dostávají fixní částku podle počtu zaměstnanců s trvalým bydlištěm. Je tak v zásadě jedno, zda na jejich území vzniká vysoce specializovaná výroba s vysokou přidanou hodnotou, nebo jen montovna s nízkou přidanou hodnotou.
Do budoucna by stálo za úvahu zapojit do systému také podíly na daních odvedených živnostníky. Podobné prvky fungují například v Rakousku, takže inspirace existuje.
Kroků, které mohou zvýšit motivaci obcí podporovat podnikání na svém území, je více. V Německu se například zohledňují daně placené podle provozovny, nikoli jen podle sídla firmy. O konkrétních parametrech lze vést odbornou debatu ve chvíli, kdy bude na stole návrh. Důležité je ale s touto debatou skutečně začít.
Přesun od „pasivního přídělu“ k modelu, kde je část příjmů samospráv systematicky navázána na ekonomickou aktivitu v území, může přinést více investic, kvalitnější pracovní místa i lepší prostředí pro podnikání – od infrastruktury přes bydlení až po pružnější povolovací procesy.
Pokud chceme, aby obce nesly odpovědnost za rozvoj svého území, musí z něj také mít přímý a srozumitelný prospěch. Jinak budou vždy opatrnější, než bychom si přáli. A právě teď je příležitost to změnit.
