Článek
Představte si, že se píše rok 2003 a vy jste úspěšný švédský programátor. Nebo programátorka. Právě jste prodali svůj podíl v technologické firmě. Máte na účtu pár milionů korun. Stát vám říká: Zaplať daň z kapitálových zisků, anebo ty peníze vlož do jiné firmy a daň odložíme. Co uděláte?
A přesně na téhle zdánlivě nudné daňové technikálii stojí celý švédský technologický zázrak.
Luis Garicano a Per Strömberg to ve svém eseji v newsletteru Silicon Continent popsali s akademickou precizností. Švédsko má deset milionů obyvatel a zároveň 48 jednorožců. Připomeňme, že tento mytický živočich označuje firmy s odhadovanou cenovkou nad jednu miliardu dolarů.
Švédsko má tak čtvrté místo na světě v přepočtu jednorožců na hlavu, za Izraelem, Islandem a USA. Stockholm produkuje víc miliardových firem na obyvatele než New York nebo Londýn.
Jenže: Tenhle příběh se obvykle vypráví špatně. Většinou slyšíme: Chybí peníze. Dejte nám kapitál, který mají k dispozici firmy třeba v Silicon Valley nebo v Izraeli, a my dohoníme Ameriku. Garicano a Strömberg píšou: Nesmysl.
Evropský venture kapitál vzrostl čtyřnásobně. Navíc, skoro polovina investic do evropských startupů přichází ze zahraničí. Jsme bezpečný kontinent s mírným klimatem, bez zemětřesení a tsunami a se skvělou sítí jak nemocnic, tak kvalitních restaurací. Kdybychom měli firmy, do kterých se dá investovat, peníze by přišly samy.
Problém je jinde. Chybí andělé.
Venture fondy investují do firem, které už něco mají. Myšleno tým, produkt, zákazníky. Nemusí to být firmy, které už vydělávají, nebo jsou dokonce v zisku. Ale něco za sebou mít musí.
Kdo ale financuje firmu, když má jen nápad a dva lidi v garáži? Ideálně rodina a kamarádi. Nebo jejich kamarádi a jejich rodiny. Případně jejich … a tak dále. Ale hlavně musíte mít ve společnosti lidi, kteří mají peníze. Ne ledajaké peníze, ideálně takové peníze, které nedávno sami vydělali, takže si na jejich vlastnictví ještě nestačili tak úplně zvyknout.
Takoví lidé nevznikají z ničeho. Vznikají z předchozích úspěchů.
Chápete? Potřebujete lidi, kteří podobně jako vy měli před pár lety nápad, uspěli s ním a vydělali na tom peníze. Právě to jsou pak peníze, které s největší pravděpodobností směřují k novým nápadům.
Takže zpátky do Švédska. Švédsko mělo v první vlně internetu významné firmy – Spotify, Klarna, Skype, King, iZettle (minimálně dvě firmy z tohoto seznamu dobře znáte, že ano?). Dost na to, aby se vytvořila kritická masa lidí, kteří prošli procesem budování technologické firmy od nuly.
Zakladatelé a původní majitelé těchto firem se po úspěšných exitech stali andělskými investory. A začali financovat další generaci. Anyfin, Brite, Wise, Gilion, Stravito, Resolution Games (neznáte žádnou, že ano?), to všechno jsou firmy založené nebo financované vítězi první švédské tech vlny.
Klíčovým katalyzátorem byla daňová reforma z roku 2003. Firemní daň z kapitálových zisků z prodeje podílů v nekotovaných firmách se odkládá, pokud se výtěžek reinvestuje do jiných nekotovaných firem. Švédští zakladatelé typicky drží podíly přes korporace, takže tohle vytvořilo silný motivátor recyklovat peníze zpět do ekosystému.
Přidejte zrušení daně z majetku v roce 2007, dědické daně v roce 2005 a zavedení zjednodušeného investičního účtu ISK v roce 2012. Výsledek? Švédská tržní kapitalizace dosáhla 169 procent HDP (v roce 2023). Průměr EU je 69. Mezi lety 2016 a 2023 Švédsko zaznamenalo 823 IPO – nejvíce v celé EU.
Bavíme se o Švédsku, o kterém evropští salonní pravičáci často mluví jako o zemi zaslíbené socialismu. Vtipné.
Mohlo by být Česko nové Švédsko? V principu ano. Ale potřebovalo by splnit podmínky, které nemají rychlé řešení. Potřebuje první generaci úspěšných tech firem, jejichž zakladatelé budou mít chuť a možnosti investovat. Ty máme: lidi jako Ondřej Vlček, Jan Barta, Ivo Lukačovič, Tomáš Čupr a mnozí další.
Ale to nestačí. Zároveň potřebujeme daňový systém, který motivuje k reinvestici, ne k odchodu do zahraničí. Potřebujeme fungující kapitálový trh s reálnými IPO. A potřebujeme kulturu, kde sériové podnikání je normální, ne podezřelé. Kde neúspěch není selháním, ale běžnou věcí. Protože andělé mají vždycky mnohem víc neúspěchů než úspěchů. Andělé fungují proto, že uvěříme, že zázraky existují.
Proto se jim říká andělé.
Garicano a Strömberg to píšou jasně: Zkratky neexistují. Švédsko v roce 2003 vytvořilo systém, který se ukazuje jako skvělý o dvě dekády později. Země, které dnes nemají startupový ekosystém, tuhle fázi nemůžou přeskočit. V čem je háček? Že úspěch přijde až za tu dekádu, spíš dvě.
Otázka pro Česko tedy nezní, jestli bychom mohli být nové Švédsko. Otázka zní, jestli jsme ochotni investovat do něčeho, co přinese výsledky až vládě, jejíž ministři dnes dost možná ještě studují na vysoké.
